Článek
Škála jejích hereckých výrazů je bohatá a režiséři toho rádi využívají. Před lety coby absolventka konzervatoře si zahrála nejednu princeznu, třeba v Zakleté lásce nebo filmu Micimutr, a v blonďaté paruce vypadala jako andílek.
Pak ji ale režisér Zdeněk Jiráský obsadil do svého debutu Poupata do zcela odlišné polohy, na hony vzdálené pohádkové idylce. Upozornila na sebe jako mladičká Agáta, která přesně neví, co chce, ale zato ví, že zoufale nechce zůstat v ubíjející každodennosti kdesi v zapadlém industriálním koutě Čech. Sociální drama Poupata se líbilo jak kritikům, tak divákům, a mladé rodačce z Vysočiny se otevřely dveře k náročnějším rolím s plastickým charakterem.
Jak skoncovala s princeznami
„Poupata byla předěl,“ souhlasí. „Pracovala jsem hodně už po konzervatoři, měla jsem štěstí na nabídky z divadel i před kameru. Rolí princezen jsem si užila dost a dost a bylo to fajn, ale v Poupatech jsem si zkusila, že dokážu hrát i složitější role.“
V roce 2010 dostala také nabídku do historického filmu Lidice. Tam ztvárnila jednu z dívek, Helenku, které se připletly k omylu vedoucímu k tragickému vyhlazení známé středočeské vesnice. Nejnovější roli má ve filmu režiséra Jakuba Šmída Laputa, který se dotočil v loňském roce. Její mladší sestra hlavní hrdinky v podání Terezy Voříškové je tápající a trochu povrchní mladá dívka, která neví, co se sebou, a tak napodobuje všechny kolem sebe, což někdy působí dost směšně.
„Stačilo se ohlédnout tak pět šest let nazpátek a hned bylo z čeho čerpat. Byla jsem v té době taky podobně zmatená, potácela jsem se ve vztahových záležitostech a hledala si svou cestu. Nebylo to sice nijak dramatické, ale rozumím tomu,“ říká. „Tehdy jsem si myslela, že když vystuduju konzervatoř, budu přece ta herečka, ne? Až teď zpětně vidím, jaké bylo ohromné štěstí, že se to skutečně stalo!“
Vztah s Janem Husem
Samu sebe by už do role princezny neobsadila, a tak je logické, že si zahrála královnu. „Odpovídá to mému osobnostnímu vývoji,“ odpovídá na otázku, zda je o hodně jiné hrát ženu krále než lásku mladého prince. „Královna Žofie je rozvážnější, dospělejší, není to ztřeštěná princezna, která neví co a jak,“ charakterizuje roli, kterou má v dramatu Jan Hus režiséra Jiřího Svobody.
Na Žofii, manželku krále Václava IV., je upřena pozornost už proto, že je to jedna z pouhých dvou ženských postav snímku, a navíc je podle scénáře v blízkém vztahu se slavným kazatelem.
Řekla bych, že historické kostýmy udělají z obyčejné ženy opravdovou ženu.
„Tahle rovina mé role nebyla úplně jednoduchá, ale ráda jsem se jí zhostila. Vztah k církevnímu reformátorovi královnu polidštil, přestala být pouhou státnickou ozdobou svého manžela na trůně. Dalo jí to emoce a další rozměr, který bude zajímavý i pro diváka,“ věří.
Pětadvacetiletá herečka zažívá své šťastné období.
Jejího královského chotě ve filmu hraje Vladimír Javorský. „V Poupatech hrál mého otce. Tady manžela. Tvrdí, že si polepšil,“ směje se herečka.
Zprvu přemýšlela, zda není na postavu královny příliš mladá, ale brzy si našla vysvětlení: „Králové si brali královny, když jim bylo třináct čtrnáct. V pětadvaceti byly uprostřed manželství a za deset let už vadly. Umíraly většinou mladé. Takže proč ne?“
Jana Husa znala jako většina lidí hlavně z hodin dějepisu ve škole, ale díky poutavému scénáři si o něm, době jeho působení i o postavách, které ho obklopovaly, přečetla všechno, co jí přišlo pod ruku. „Byl to hrdina,“ je přesvědčena. „Že zvolil extrémní řešení? Jít za svou pravdu na smrt? To ano. Myslím však, že každý hrdina je tak trochu výjimečný, svým způsobem extrémní osobnost!“
Nad otázkou, zda je možné přátelit se s mužem stejně tak, jako se Žofie ve filmu přátelí s Husem, se dlouze zamyslí.
Jako Agáta ve filmu Poupata z roku 2011 na sebe poprvé upozornila v dramatické roli. Na snímku s Kateřinou Jandáčkovou (vlevo).
„Nemyslím si to,“ řekne pak, „vždy je mezi mužem a ženou skrytě přítomen nějaký náboj, přitažlivost, která se sice nemusí projevit, ale to znamená, že buď už proběhla, nebo někdy v budoucnu možná vyvstane.“
Každopádně herečka, která je čerstvou novomanželkou, nemá potřebu přátelit se s muži, neboť tvrdí, že tím jediným v jejím životě je její manžel.
Prsten zahalený tajemstvím
Historických kostýmů si užila víc než dost. Ukázala se totiž také v oblíbeném seriálu První republika, kde hrála kamarádku hlavní hrdinky, židovskou dívku Leu. „Dávám přednost pohodlnějšímu oblečení, než jsou historické šaty obepínající postavu. Ale když se v nich pak vidím, moc se mi líbí. Řekla bych, že dřívější šaty udělají z obyčejné ženy opravdovou ženu. V civilu se ale nejlépe cítím v džínech, tričku a teniskách!“
Můj manžel na mě někdy pohrozí prstem a říká: Počkej, počkej, však ty uvidíš, ale já na to nedbám.
S obdobím první republiky se pojí i rodinné tajemství. Její rodina už po mnoho generací žije na Vysočině. Tam se v té době narodila její prababička, jejíž maminka sloužila u vysoce postaveného šlechtice. O vztahu těch dvou panují velké dohady. „Šlechtic mojí praprababičce daroval překrásný zdobený prstýnek. Dědí se z generace na generaci a nyní ho má moje maminka. Třeba čeká i na mě…“
Mladší sestru Terezy Voříškové (vlevo) hraje ve filmu o mladé generaci Laputa, který zanedlouho vstoupí do kin.
Za jakých okolností ale její předkové ke šperku přišli, se přesně neví a je to zahaleno mnoha otazníky…
Láska na druhý pohled
Těmi je ale ostatně zahaleno i to, co přijde po narození miminka. „Jsem moc spokojená a nevidím důvod, proč by se to mělo měnit. Pravda, můj manžel mi někdy pohrozí prstem a říká: Počkej, počkej, však ty uvidíš, ale já na to nedbám. Tak schválně, kde se naše pohledy setkají,“ žertuje.
Netají se tím, že volný čas nejraději tráví právě se svým manželem. Poznali se už před deseti lety při natáčení filmu, který Petr Čechák zvučil. Marice bylo pouhých šestnáct a o dvanáct let staršího zvukaře, pozdějšího držitele Českého lva za zvuk k filmu Hořící keř, nijak výrazně nezaregistrovala. „Měla jsem tehdy ještě jiné zájmy a teprve se začínala orientovat. Nedivím se, že jsme se tenkrát nepotkali, musela jsem ujít ještě kus cesty.“
Za zvukaře Petra Čecháka se vdala před rokem. Dovolenou strávili novomanželé v Thajsku.
Pověstná jiskra přeskočila až za pět let, kdy se potkali na place při natáčení znovu. Tohle setkání už proběhlo s větší intenzitou a oboustranným zájmem.
„Petr věděl náramně dobře, kdo jsem. A mě už taky zaujal. No, musel si na mě počkat, potřebovala jsem se vyřádit, a tak to byla láska na druhý pohled.“
Impulzivnější, to jsem spíš já
Ptám se už podruhé, zda si nepřipadá příliš mladá. Tentokrát na vdávání. „Víte, v herecké branži se stárne trochu rychleji. Pracuju už od šestnácti a vlastně se od té doby živím sama. Deset let se věnuju profesi. Pokud někdo vystuduje školu v pětadvaceti, dělá kariéru do pětatřiceti. U mě to šlo rychleji. A pak, potkala jsem prostě toho pravého!“
Netají se tím, že si vybrala dobře. „Rozmazluje tě víc než já, říká mi maminka,“ směje se a dodává, že impulzivnější v jejich vztahu je ona. „Petr je ten, kdo umí ustoupit. Jsem moc ráda, že to je muž, který zvládá skvěle svou práci a ještě umí zastat kus práce i doma.“
V úspěšném seriálu Cirkus Bukowsky si zahrála bývalou akrobatku, nepřístupnou Vesnu.
Proto věří, že i při jejich časově náročných profesích se podaří zvládnout i péči o miminko, které má přijít. „Zatím si ale užíváme toho, že jsme ještě sami. Do žehlení se nehrnu, stejně tak do vaření. Vím, že to všechno přijde,“ má za to herečka, která měla svatbu jen komorní a v elegantních šatech, protože těch princeznovských si užila už dost.
Zvučil její erotiku
„Někdy se stane, že se s mužem sejdeme i při práci. Je to fajn, užívám si, že jsme spolu, i když pracovně, a je to lepší, než když se vrátí každý ze svého natáčení a pak už jen padne do mdlob.“
Společné natáčení však může vést i k náročnějším situacím. „Vždy ale nakonec musí zvítězit profesionalita,“ tvrdí herečka. Hovoří o situaci, kdy manžel Petr zvučil její erotickou scénu. Bylo to v jedné epizodě seriálu Cirkus Bukowsky, kde Marika hrála nepřístupnou akrobatku Vesnu. Jejím filmovým partnerem byl sympaťák Pavel Řezníček. Manžel Petr ale filmovou vášeň svojí ženy ustál se ctí.
„Není to asi nejlepší způsob, jak strávit čas s partnerem, ale nedalo se nic dělat. Však on si to Petr ohlídal,“ směje se herečka a dodává, že si poslední měsíce zatím ještě bez mateřských povinností velmi užívá. „Nepochybuju ale, že si užiju i mateřství a vše, co je s tím spojené. Plánuju opravdu jen život na růžovém obláčku. A na něm trvám.“
