Marie Rottrová: Nikdy jsem to s kosmetikou nepřeháněla

Protože jsem šest neděl ležela s nohou nahoře a vůbec se nehýbala. Je to znát.

Není třeba, během koncertů jde váha dolů úplně sama. Po každém vystoupení mám o kilo méně, takže tři, která jsem nabrala, shodím snadno.

Zlomila jsem si kotník při odchodu z jeviště a stalo se to tři dny před plánovaným odletem do Kanady. Synu Martinovi, který už léta žije v Torontu, se totiž narodil chlapeček, takže jsem je chtěla všechny vidět. Poletím tam po Novém roce, společně vyrazíme na Floridu a budeme jen odpočívat.

Mylo. Pojedeme všichni, protože mladí také ještě letos nebyli na dovolené. Miminko bylo moc malé a Martin měl hodně práce.

Martin zpravidla přiletí dvakrát až třikrát do roka, tentokrát jsme se ale viděli naposledy loni o Vánocích. Musím se přiznat, že já jsem u nich nebyla už hodně dlouho. Jsem pracovně vytížená a Kanada je strašně daleko. Tak velké cestování pro mě není, zůstávám raději v Evropě. Působí mi problémy časový posun, je to rozdíl šesti hodin a dlouho mi trvá, než se znovu dostanu do svých kolejí.

Těžko říct. Nemohu ho posuzovat, protože tam jezdím jenom na návštěvu. Ať hodnotí ti, kteří tam žijí. Určité rozdíly samozřejmě jsou. Například zatímco u nás všichni vyjíždějí koncem týdne na venkov, Kanaďani naopak v pátek vyrážejí všichni do města a baví se. Přes týden totiž většinou hodně pracují, chodí domů pozdě, takže si života moc neužijí. V pátek a sobotu jsou v Torontu hospody plné a všichni si dávají do nosu.

Doma jsem tady. Kdybych byla mladší, možná bych o stěhování uvažovala. V Kanadě mám ale jenom syna, vnoučka a snachu. Tady spoustu kamarádů a známých, druhého syna a dva vnoučky, takže myslím, že je spravedlivé být tady. I když v tomhle směru neplatí žádná spravedlnost, takže o ní nebudu mluvit.

Hudbou. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a hudební výchovu. Hodně dělal muziku pro Divadlo Sklep. Pak se seznámil s Čechokanaďankou Julií, která studovala v Čechách. Odešel s ní do Kanady a tam se rozešli. Jeho druhá žena je Číňanka a pracovala jako letuška na místních linkách.

Martin skládá hudbu pro dětské televizní filmy. Spolupracuje s jednou agenturou, dělá rockovou muziku a má s ní obrovský úspěch. Navíc teď připravuje s jedním kamarádem z Londýna písničky pro nějakou začínající zpěvačku, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

Ten se věnuje produkci a dělá manažera Těžkému Pokondru.

:.Chvíle se svými nejbližšími si užívá. Patří mezi ně i její o šestnáct let mladší přítel Milan Říha.

Kdepak. Mívala jsem starý nábytek z roku 1910, nechala jsem ho ale synovi. Tohle všechno, co vidíte kolem sebe, jsem objevila před dvanácti lety v jednom vršovickém bazaru. Stůl mi ale vyrobili na zakázku.

Na úklid mi chodí jednou týdně paní, která občas i vyžehlí, když nemám čas. Na údržbu zahrady a bazénu mám odborníky a soused občas pomůže s trávníkem. Sekačka mi ale nevadí, a když můžu, jsem od jara do podzimu na zahradě. Televize mi ani nechybí.

Za volantem jsem prakticky denně, i když do Kolovrat je bezvadné spojení a máme tu úžasnou vybavenost. Dokonce i lékárnu. Vlakem jsem jela za celou dobu asi dvakrát nebo třikrát. Je to ostuda. Do Prahy ale jezdím minimálně. Když už tam musím, oběhnu naráz všechno možné. Autem zvládnu, co bych veřejnou dopravou nikdy nestihla.

Cvičila jsem, ale trošku jsem si namohla kloub na ruce, a tak jsem toho nechala. Teď jsem začala cvičit na velkém míči, je to dobré na posílení svalů. Dřív jsem ven s fenečkou, jenže je nemocná, takže už nemůžeme na své hodinové odpolední procházky a moc mi to schází. Musím si vše vynahradit na zahradě. Horší to bude v zimě.

Ne. Veterinář v červnu zjistil, že má sarkom na pravé přední nožce, a dal jí pár týdnů života. Dastinka má ale úžasný kořínek. Dál běhá, normálně žere a je docela veselá. Zkraje byla sklíčená, protože nevěděla, co se s ní děje. S novými potížemi se smířila, ale je čím dál mazlivější. Říká si o pohlazení, kňourá nahlas, potřebuje, aby se neustále kolem ní někdo motal a hladil ji.

Protože ji denně kartáčuji venku. Dasty je ridgeback, takže má krátké chloupky, které se všude zapichují. Už deset let toužím po černém kabátu a nemůžu si ho koupit. Při výběru oblečení musím ctít barvu srsti Dastinky, nebo vybírat hladké materiály, z nichž chlupy sklouznou samy.

Jenom vystupovat a na rekreaci do Beskyd na Čeladnou. Jenom letos jsem tam nejela kvůli Dastince, protože ji nechci převážet autem. Neumí si totiž lehnout, celou cestu stojí, a to by byla v jejím stavu katastrofa.

Od zpívání sice ano, ale od domácnosti ne. Nejradši zmizím na čtrnáct dní ze svého prostředí, chodíme do hospody na oběd a opravdu jenom odpočívám. I když ráda vařím, jednou za rok potřebuji z kuchyně vypadnout. Nejlépe k moři, změnit i stravu… Prostě úplně všechno. Před třemi lety jsem se zamilovala do Šumavy, kterou jsem do té doby vůbec neznala. Už jsme tam byli i na kolech.

Proč ne, docela jsem to zvládala. Samozřejmě se nehoníme do žádných výšin, jezdíme v klidu.

Jasně. Přečtu dvoje noviny denně a různé časopisy. Knížky si ráda beru před spaním do postele. Teď jsem zase vylovila Šťastného Jima (proslulý humoristický román od Kinsleye Amise - pozn. red.). Tak jednou za dva roky si ho musím přečíst znovu a strašně se u toho vždycky bavím.

Jenom v rádiu. Teď ale jedu se svou bývalou ostravskou kapelou Flamingo, takže se setkám s mým prvním pěveckým partnerem a kolegou Petrem Němcem a s Jaroslavem Wykrentem. Na mém pražském koncertě zpívala jako host Věra Špinarová.

:.S textařkou Jiřinou Fikejzovou, autorkou mnoha nádherných textů k jejím písním.

Teď jste uhodila hřebíček na hlavičku, kvůli tomu ani nespím. Oblečení jsem už měla připravené, jenomže kvůli noze mi lékař i rehabilitační sestra opakují stále dokola, že musím mít pohodlnou obuv, maximálně na třícentimetrovém podpatku. Vůbec nevím, co si obléknout. Vždycky jsem vybírala k šatům boty jako doplněk, teď musím obráceně. Nejvíc se děsím shánění bot. Měly by být měkoučké, protože mě varovali, že mi noha bude ještě rok otékat.

Na můj věk asi ujde. Nikdy jsem to s kosmetikou nepřeháněla. Léta mi stačil jeden jediný krém, spíš mastnější, protože mám suchou pleť.

Koncertovat budu až do Vánoc. Fotbalisté hrají s natrženými svaly, tak proč bych já nevydržela stát dvě hodiny na jevišti.

To je otázka. Možná až v prosinci, takže leccos stihnu.

O dárcích pro děti se většinou dohodneme, abychom se neopakovali. A samozřejmě většinou přihlédneme k tomu, co kluci napsali v dopisech Ježíškovi. Od syna Vítka mám dva vnuky, Bruníkovi už bude dvanáct a Maxíkovi deset.

Ano. Ale na mě jsou hodní a šlechtí si mě. Bruník teď začal hrát na kytaru, moc se mu to líbí a chtěl by hrát se mnou v kapele. Určitě by se chtěl stát muzikantem. O tom sní.

Oslavím je u syna.

Minule nás bylo dvanáct, dva psi a jedna kočka.

Jsme tam čtyři ženské, takže každá uděláme něco. Já připravuji bramborový salát a rybí polévku, zahuštěnou jíškou, se zeleninou a s houskou osmaženou na másle, to mají kluci moc rádi. Syn smaží ryby, jeho tchyně vaří kapra na černo se sušenými švestkami. Nesmíme zapomenout na dobrý předkrm a babička Kája napeče spoustu cukroví a domácí rolády. Snacha zase nádherně nazdobí stůl a celý dům.

Až na Boží hod na oběd. Kdysi všichni trávili Vánoce u mě, jenže když děti vyrostly, přály si mít svátky doma a nejezdit na Ježíška na návštěvu. Takže teď jezdím já k nim.

Většinou peču kachnu, husu nebo krůtu a na Nový rok vařím svíčkovou. Všechno včetně pečeného masa a zeleniny si připravím předem na Silvestra, a ráno už to jenom dodělám.

:.S Milošem Zapletalem pojí Marii dlouholetá spolupráce. Psal například také scénáře k pořadu Divadélko pod věží.

Jé, já si přeju zdraví, pohodu a všechny své lidi kolem sebe. Co chci, to si koupím. Ráda se nechávám překvapit něčím milým, pěkným… Ale abych si přála něco konkrétního, to ne. Ježíškovi nepíšu.

Byla jsem na rozpacích, když jsem před pár lety dostala brusle. Říkala jsem si: Bože můj, přece si nebudu lámat nohy!

Jasně. Všichni mají pod stromečkem svoje zabalené dárky s mašličkami. Nejdřív ale dostanou strašně moc nažrat, aby neloudili u vánočního stolu. A později pak ještě nějakou dobrou konzervičku, kostičku nebo třeba uzené uši…

Mám báječného přítele (podnikatel Milan Říha - pozn. red.). Navíc koncertuji, mám děti, takže nejsem sama. A když se mi to náhodou podaří, tak si to užívám.

Udělala jsem všechno, co jsem mohla. A nemůžu říct, že vše, co bylo v mých silách, protože jsem se nijak extra nesnažila. Nechávala jsem všemu dost volný průběh, protože nejsem bůhvíjak ctižádostivá nebo cílevědomá. Spíš mě honil manažer.

Teď už manažera nemám, protože chci dělat jenom tolik, kolik chci. Ale mám pár kapelníků, kteří se mi starají o práci, a několik agentur, jež mi neustále volají, takže mám práce hodně. Vybírám si a je to moc fajn.

To víte že ano, ale je to těžké. Když jsem teď musela být tak dlouho doma, zjistila jsem, jak moc se už těším na jeviště. Nějakou dobu ještě určitě zpívat budu.

Určitě, smlouvu už mám podepsanou. Jen zatím ještě nevím, co budu zpívat.