Marie Kinsky a její život plný tance

Když vypráví, svá slova doprovází tanečními gesty. „Komunikaci pohybem používám nevědomky. Je to určitě tím, že když děláte tanec od malička, zůstane vám v těle,“ usmívá se Marie Kinsky.

Na Sorbonně nevystudovala jen tanec, ale také historii. „Studovala jsem oba obory paralelně. Je mezi nimi velké propojení,“ říká. Studium historie pro ni bylo osudové, protože se při něm seznámila se svým manželem, tehdy také studentem, Konstantinem Kinským.

Oba pocházejí ze šlechtických rodů s velkou historií. Přesto, jak říká Marie Kinsky, od mala žila úplně normálním životem.

„Chodila jsem do školy, dělala jsem domácí práce a měla stejné povinnosti jako moji spolužáci a kamarádi. Pro naši rodinu byla velice důležitá kultura. Chodili jsme na výstavy, do divadla, kina, na koncerty a hodně jsme četli. To pozoruji i tady a je mi to blízké. Myslím, že jedinou odlišností je vědomí minulosti a odpovědnost k ní. Důležité je být v dnešní době aktivní směrem ke společnosti, ve které žijeme. Každý to děláme, jak můžeme,“ vysvětluje.

S manželem se starají o zámek ve Žďáru nad Sázavou, se kterým je rod Kinských svázán od počátku 19. století a rodina jej získala v roce 1991 zpět v restituci. Marie Kinsky se do Česka přestěhovala v roce 1997. Do té doby žila ve své rodné Francii.

„Když jdete někam jinam, nevyhnete se konfrontaci. Vždy si s sebou nosíme svůj svět a setkáváme se se světem jiným. Bylo by to asi stejné, ať bych šla kamkoli. Teď jedu například jednat do Ghany, a také se musím naučit komunikovat. A stejné to bylo tady. Anebo v Americe. Žiji a pracuji v Čechách už dvacet let. Mohu sledovat, do jaké míry se vaše společnost rozvíjela. A mám pocit, že teď žiji v trošku jiné zemi.

Vzpomínám si, že když jsem sem v roce 1991 poprvé přijela, byla jsem překvapená, že jsem na ulici nikomu neviděla do očí. Všichni měli sklopené hlavy. Koloval tehdy takový vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi extrovertem a introvertem? Extrovert je ten, kdo se podívá na vaše boty… Ale teď je to úplně jinak. Lidé jsou sebevědomí a otevření,“ říká Marie Kinsky.

Nyní žije napůl ve Žďáru nad Sázavou a v Praze. Na mou otázku odpovídá, že nepřemýšlí nad tím, že by se někdy vrátila do Francie. Se svými blízkými je v kontaktu a několikrát do roka je navštěvuje.

Marie Kinsky mluví výborně česky, i když ona sama si to nemyslí. „Žiju tady už dvacet let, a tak by bylo zvláštní, kdybych česky nemluvila. Ale za dobrou bych svou výslovnost neoznačila. Pořád se mám co učit, ale je pravda, že se tady dorozumím opravdu dobře. Je to ale hodně tím, že Češi akceptují, když lidé mluví špatně, ale snaží se,“ říká sebekriticky česky s krásným francouzským přízvukem Marie Kinsky.

Zámek ve Žďáru nad Sázavou je společným celoživotním projektem manželů Kinských. „Zámek je jako nikdy nekončící cyklus života. Pokud bychom to tak nebrali, uzavírali bychom se jen do vzpomínek a nostalgie. My se můžeme z minulosti inspirovat a poučit. A musíme být aktivní v propojování současného stavu a minulosti. Myslím, že máme stále co dělat,“ říká optimisticky nad nekončící prací.

Jako příklad zmíněného propojování uvádí opravy a úpravy. „Když vidíte na fasádách středověká okna, jsou hodně malá, aby jimi neunikalo mnoho tepla. Ale podmínky se postupně zlepšovaly a tím se také zvětšovala okna. To je příklad, proč není dobré zachovat za každou cenu všechno, jak to bylo. Naopak je dobré se z toho poučit, a uvědomit si, co je důležité pro náš život,“ vysvětluje.

Zámek manželé Kinští před lety otevřeli veřejnosti s cílem udělat z něho aktivní kulturní centrum a Marie Kinsky na něm letos už pošesté organizuje Letní mezinárodní festival KoresponDance, který zahrnuje současný tanec, nový cirkus a pohybové divadlo pro všechny věkové skupiny.

„Když jsme festival začínali dělat v Praze a také v Brně, nepočítala jsem s tím, že ho budu stěhovat někam jinam. Mezitím jsme ale dostali na starost areál zámku ve Žďáru nad Sázavou a já věděla, že tam můžu žít spokojeně, když budu dělat něco, co je mi vlastní. To je pro mě živé umění. I proto jsem zkusila přesunout festival do Žďáru. Mělo to hned úspěch. V Praze a Brně bylo těžší najít publikum, protože tam lidé mají plno jiných zájmů, ale my jsme cítili potřebu a chuť do toho jít. A ve Žďáru nad Sázavou se festival stal už tradicí. Lidé z regionu se setkávají s publikem z celé republiky i ze zahraničí,“ vypráví Marie Kinsky.

Sama už aktivně netančí. „Tančím v hlavě. Tanec na nás reaguje díky naší pohybové zkušenosti, důležitá je spojitost,“ říká s tím, že když vidí lidi tančit, naskakují jí jiné spojitosti než běžnému publiku.

„Hodně mě to naplňuje, ale v žádném případě to neznamená, že lidé, kteří nemají zkušenost s tancem, se nemají zapojit. Právě naopak, pohybujeme se přece všichni a díky tomu může tanec promlouvat ke každému z nás. Je to jako s jinými uměleckými obory, nejsme to my, kteří ,chápeme‘ tanec, ale naopak, tanec ,čte‘ nás,“ zdůrazňuje Marie Kinsky.

Taneční festival se v zámeckém areálu ve Žďáru nad Sázavou koná 13. až 15. července a program nabízí vskutku rozmanitý pro všechny věkové kategorie, nejen proto, že účinkující přijedou ze tří kontinentů. Marie Kinsky říká, že připravena je i tzv. mokrá varianta, kdyby se nevyvedlo počasí.

„Občas je atmosféra, když počasí nepřeje, lepší, protože se lidé drží dohromady a vše je veselejší,“ dodává s úsměvem.