Manželé z Postřelmova udili klobásky léta jen pro sebe, náhoda vše změnila

„Zdědili jsme barák, říkali jsme si, co s ním, a tak jsme v něm v roce 2005 otevřeli hospodu. Zároveň jsme začali vařit jídla a rozvážet je všude tam, kde o ně byl zájem. Provozovat obojí je ale těžké. Co se týká rozvozů, musíte makat od brzkých ranních hodin. V hospodě zase do pozdního večera. Byl problém sehnat lidi.

V lokále, i s ohledem na špatné parkování, navíc kšeft moc nekvetl, a tak jsme ho po dvanácti letech zavřeli a zůstali jen u rozvozů. A u této činnosti pořád řešíme, jak ji zkvalitnit, obohatit, co přinést nového. No a zkusili jsme tedy klobásky,“ ohlíží se zpátky Lucie Dobešová.

Recept, který využívají, mají v rodině už nejméně čtyři generace. „Já pamatuji, jak naše domácí klobásy dělával děda. Pak i táta, a protože mě to vždycky zajímalo a hlavně mi chutnaly, začal jsem je udit i já,“ říká Jiří Dobeš s tím, že rodinnou recepturu ortodoxně dodržuje. „Zkusili jsme ji trochu v uvozovkách obohatit o něco nového, našeho, ale nikdy to nebylo ono. Proto na ní setrváváme,“ vypověděl.

Manželé zároveň zdůrazňují, že jde o klasickou ruční práci, kdy při výrobě klobás dbají na výběr kvalitních vstupních surovin. Maso do klobásek pochází z chovů z regionu a je dodáváno místními řezníky. Rovněž koření mají od soukromníka z Moravy.

„Vepřový bůček a plecko se mísí s hovězím masem, solí a kořením a následně je vše plněno do přírodních střívek. Uzení na bukovém dřevu, štěpce, dodává klobáskám typickou vůni a vzhled. Výrobek neobsahuje žádné alergeny,“ popsala Dobešová.

A proč Drahoušovy klobásy? „Říkáme si drahoušku nebo drahouši. Proto. Jen to svádíme jeden na druhého. Já říkám, že to je po manželovi, on zase po mně,“ vysvětluje Dobešová.

Poptávka podle ní převažuje nabídku. „Klobásek vyrábíme cca 100 kilo týdně a zájem je větší. Z ekonomického hlediska je to ale jen přilepšení k našemu stávajícímu podnikání. Aby nám začaly skutečně vydělávat, museli bychom nakoupit stroje a hlavně mít odbyt takový, aby se jejich pořízení vyplatilo,“ ví Dobešová.

Prosadit se s jejich pochutinou ve velkém na trhu je složité. „Klobásky od nás berou vesměs menší prodejci, k mání jsou také na nejrůznějších farmářských trzích a podobných akcích.

Část prodáváme sami. Bere je od nás i jeden řetězec supermarketů. Tam k nim ale musí mít speciální pulty a s tím bývá občas problém. A potíž je v ceně. Všichni říkají, jak je to dobré, ale prý i drahé. Nám, jak jsem už řekla, jde však o kvalitu. Z té neslevíme,“ zdůrazňuje Lucie Dobešová.

Ona i manžel však věří, že jednou bude všechno jinak. „I proto přemýšlíme, jak vše rozvíjet dál a s kým. Momentálně už připravujeme i další novinku, domácí salám. „Chuť je hotová. Teď jde jen o to, doladit vše esteticky. Když si ukrojíte kolečko, musí si vás ten salám získat ještě předtím, než se do něj zakousnete. Do léta bychom ho mohli mít a třeba to bude zrovna ten jazýček na vahách, který nás ruku v ruce s klobáskami posune úplně jinam,“ přemítá Dobeš.