Malí velcí muži hýbou politikou

Někteří svou výšku, kterou lidová slovesnost charakterizuje výrazem „ustřelené kecky“, dokážou brát s humorem, jiní naopak smrtelně vážně hrají hru na Napoleona. K těm prvním kupodivu patří Dmitrij Medvěděv (49).

Ačkoli ani ruský prezident v letech 2008 až 2012 a současný předseda vlády není rád, že příliš nevyrostl. Vyšlo to najevo mimo jiné v dubnu 2010 v Praze při podpisu smlouvy o jaderném odzbrojení mezi Ruskem a USA.

Mnozí diváci si v televizi všimli, že Medvěděv, jehož výšku odhadují zasvěcení mezi 162 až 166 centimetry, a jeho americký protějšek Barack Obama (185 centimetrů) jsou si výškově rovnocenní. Postačil přitom jednoduchý trik: vysoká židle smazala výškový rozdíl.

Ne vždy však Medvěděva nevysoký vzrůst rmoutil. „Na základní škole se projevoval jako šprt. Pak se ve čtrnácti zamiloval do krásné blondýnky Světlany Linnikové, své současné manželky. Většině kluků sahal po ramena, ale sám si skoro při každé příležitosti ze sebe utahoval,“ vzpomíná spolužačka Nataša Jakovlevová.

Na smíškovské období navázal v červnu 2010, když si s americkým prezidentem zašli na oběd do obyčejného bistra s rychlým občerstvením Ray's Hell Burger v americkém Arlingtonu. Dali si cheesburger a podle svědků se podělili o jednu porci hranolků. Řeč se stočila i na Obamovy oblíbené sporty – golf a košíkovou. Ruský host přiznal, že by se šéfem Bílého domu hrál jedině na greenu. „Pod koši určitě ne. Hádejte proč?“ ptal se Obamy s vážnou tváří…

To bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy je jiná káva. Čtvrtek, 3. září 2009, továrna na výrobu automobilových dílů Faurecia ve francouzském Caligny. Továrna je na nohou, užívá si svých pět minut slávy – prezident přece nepřijíždí každý den.

Jedna ze zaměstnankyň se však zapomněla a zvídavým reportérům belgické televize RTBF potvrdila, že šéfové firmy i Elysejský palác ruku v ruce mysleli na všechno: prvního muže státu obklopili lidmi, kteří ho nepřevyšovali.

Bodrou ženu z Normandie tudíž povolali k pódiu, kde Sarkozy promlouval, právě proto, že příliš nevyrostla. „Dozvěděli jsme se, že vás vybrali kvůli vzrůstu. Souhlasí to?“ ptal se novinář. „Ano,“ zněla odpověď. „Nikdo nesmí být vyšší než prezident?“ pokračoval reportér. „Úplně přesně,“ usmívala se dělnice.

Autobus svezl na dějiště celé té slávy desítky pracovníků firmy z jiných částí továrny. Jejich přednost? Příliš se nevytáhli. Při Sarkozyho proslovu se pak na pódiu rozestavěli mezi manažery a prezidentovy spolupracovníky.

Nebylo to poprvé, kdy se Sarkozy obával, že jeho oficiálních 168 centimetrů – neoficiálních 165 – zastíní vyšší lidé. Například v červenci 2009 na summitu G-8 v italské L’Aquile ho zachytil fotoreportér, jak při projevu po boku amerického prezidenta Baracka Obamy a britského premiéra Gordona Browna stojí na stupínku!

Sarkozymu přezdívají Bonaparte a jeho to neskutečně rozčiluje. Narážky na nevysoký vzrůst ho vracejí do dětství, kdy byl dětmi zesměšňován. „Úměrně psychické šikaně rostlo moje až sveřepé odhodlání něčeho v životě dosáhnout,“ nezastírá muž, který se z lokálního politika vypracoval na 23. prezidenta Francouzské republiky.

List Le Parisien zjistil, že Sarkozy (60) netoleruje urostlé a statné osobní strážce ve svém okolí a že pokud jde o výškový rozdíl, má svou třetí manželku Carlu Bruniovou (47) plně na své straně. Protože se vytáhla na 178 centimetrů, zřekla se vysokých podpatků a upřednostňuje obuv ve stylu balerínek, zatímco její muž na zvýšení bot rozhodně neskrblí.

Fakt, že Carla má v centimetrech navrch, pronikl dokonce i do reklamy. Půjčovna automobilů Sixt lákala k pronajmutí Citroënů C3 sloganem: „Udělejte to stejně jako madame Bruniová. Vezměte si maličkého Francouze!“

„Sarkozy nedosahuje výšky předepsané pro svou gardu,“ všiml si německý týdeník Der Spiegel. „Svůj nijak ohromný růst si vynahrazuje vysokým míněním o sobě samém.“

To, že si věří, dokládá jeho záměr ucházet se v roce 2017 znovu o Elysejský palác, z něhož ho v roce 2012 po pěti letech vypudila porážka od kandidáta socialistů Françoise Hollanda (60). „Čeká nás nový začátek,“ těší se.

Výška sice není v politice rozhodující, ale polští politici většinou chtějí vypadat v očích voličů jako urostlí šviháci. I když si veřejnost o mnohých myslí, že jsou vysocí jako jedle, skutečnost je v nejednom případě odlišná.

Expremiér Jaroslaw Kaczyński se svými 166 centimetry patří k nejmenším a oponenti ho nazývají „prcek“. Tak malého politika, jako byl Napoleon Bonaparte (158 cm), ale ani stošedesáticentimetrového, jako byl Nikita Chruščov, však Poláci nemají.

Expremiér Leszek Miller měří 162 cm a prý možná proto sloužil na ponorce. Jen o dva centimetry více má Michal Boni, exministr pro digitalizaci ve vládě expremiéra Donalda Tuska – tedy stejně jako Vladimír Iljič Lenin i jeho nástupce Josif Stalin.

Kaczyński přiznává, že u vysokých žen moc úspěch neměl. V minulých dnech ho v parlamentním slovním souboji okřikl jeden poslanec z vládní strany Občanská platforma slovy: „Prcku, sedni si a mlč!“ Oslovený vesele oponoval: „Já skutečně nejsem vysoký, ale v tomto sále jsou i menší a nikdo jim to nevyčítá.“

Americký časopis Newsweek mezi malé velké muže, které označil za politiky-bonsaje, přiřadil i čínského reformátora Teng Siao-pchinga (152 centimetrů), palestinského vůdce Jásira Arafata (157 centimetrů), íránského exprezidenta Ahmadínežáda (162 centimetrů) a jeho někdejší venezuelský protějšek Huga Cháveze (rovněž 162 centimetrů).

Jiní dokázali udělat z nouze ctnost. Italský expremiér Silvio Berlusconi (78), proslulý divokými večírky ve své vile a aférou s mladičkou marockou „tanečnicí“, se nikdy ze svých 164 centimetrů nehroutil. „Nedokážu si představit sebe sama jako čahouna. To už bych nebyl já. Nejsem habán a ani jím nechci být,“ svěřil se v roce 2008 časopisu Panorama snad v jediném rozhovoru na toto téma.

I Dominique Strauss-Kahn (65), bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu, jehož vyhlídky vystřídat Sarkozyho v Elysejském paláci rozmetala v květnu 2011 aféra se sexuálním obtěžováním pokojské v newyorském hotelu, nepovažuje svých 169 centimetrů za důvod k mindráku. „Stojím nohama pevně na zemi. Nenosím hlavu v oblacích, protože bych na ně nikdy nedosáhl,“ říkal se smíchem.