Lukáš Bauer: Měl jsem vždy štěstí na lidi kolem sebe

Na lyžích jsem stál poprvé někdy kolem třetího roku, ale do prvního lyžařského oddílu (TJ Škoda Ostrov) jsem nastoupil někdy kolem 7 - 8 let. Jednoznačně se, až do konce základní školy, jednalo spíše o zábavu, naučit se lyžovat a konkrétnější „výkonnostní“ obrysy můj trénink začal mít až přestupem ve 14 -15 letech do Slovanu Karlovy Vary, kde jsem se připojil k tréninkové skupině kolem Míry Petráska.

Proč jsem si vybral lyžování? Zcela náhodně. Samozřejmě jsem měl k lyžování blízko i tím, že pocházím z podhůří Krušných hor (Ostrov nad Ohří), ale základem bylo, že rodiče znali lidi, kteří se angažovali právě v lyžařském oddílu TJ Škoda Ostrov a zejména to, že jsem po prvních trénincích zapadl do party, měl tam kamarády a celkově mě i díky tomu sportování v oddíle bavilo.

Jednoznačně nepatřím mezi sportovce, kteří patřili ke špičce od mládí, prošel jsem si výsledkovou listinu hezky postupně od zadních pozic dopředu… Ale myslím, že to nebylo na škodu, a taktéž jsem měl vždy štěstí na lidi kolem sebe, což je také velmi důležité.

V lyžování jednoznačně Gunde Svan, ale nezapomínal bych ani na tehdejší české (československé) reprezentanty, jako například Petrásek, Korunka, Nyč, Benc, kteří dosáhli výborných výsledků zejména na Olympiádě 1988 a MS v Lahti 1989 – prostě v letech, kdy jsem měl vzory. Z jiných sportů bych uvedl třeba španělského cyklistu Miguela Induraina a českou kajakářku Štěpánku Hilgertovou.

Pokud pominu úspěchy prvního vítězství v jakémkoli závodě, tak zlomové pro mě bylo první vítězství v republikových závodech v 18 letech, kdy jsem váhal mezi lyžováním a tehdy velmi populárním MTB (cyklistika) a díky tomuto vítězství jsem zůstal u lyžování. Jinak první vítězství v závodě SP (Nové Město na Moravě 2003).

Později přišly další úspěchy, a to jak na olympiádách, tak i na mistrovství světa. Nejvíce si vážím dvou výsledků. Vítězství v celkovém hodnocení SP (Světový pohár) v sezóně 2007/08, což jen potvrdilo mou dominanci v dané sezóně a poté, i když se nejednalo o mou první medaili z OH, bronzové medaile ze závodu štafet z OH ve Vancouveru 2010, a to zejména proto, že jsme tohoto výsledku dosáhli jako tým, který spolu dlouhá léta trénoval a bojoval při závodech…a ta společná radost…to se nedá s individuálním výsledkem srovnat…

Těžko hodnotit, každý závod je něčím specifický, ale asi bych vyzdvihnul mé první vítězství v seriálu Tour de Ski (2007), kdy jsem od začátku nedával moc šancí ostatním…

Určitě jsou nějaké inovace ku prospěchu a každá disciplína má své příznivce a skalní odpůrce… Osobně nemám s žádnou změnou velký problém – výsledkově – tedy kromě sprintů, ty mi opravdu nejdou. Ale myslím, že je třeba zjednodušit pravidla, aby neposkytovala dvojí možný výklad, jak se to nyní občas stává a zejména neprodukovat v každé sezóně mnoho změn, jak se to stalo v posledních letech, což právě přináší komplikace jak závodníkům, tak zejména divákům.

Bohužel, občas se to stává, ale není to problém pouze lyžování, potýkají se s tím snad všechny sporty. Samozřejmostí je pro nás i to, že musíme dopředu nahlašovat, kdy a kde budeme v předstihu tří měsíců, aby členové WADA (mezinárodní antidopingová agentura) spolu s národními agenturami mohli plánovat testování sportovců nejen při soutěži (závodu), ale taky mimo soutěže, což je sice komplikace, ale pro boj s dopingem je to důležité. Takže jen doufám, že tyto organizace dělají, co mohou, aby případné nepoctivce odhalily.

Co se sportu týče, tak mým cílem je stále být schopen bojovat se světovou špičkou o přední umístění, také účast na MS Val di Fiemme 2013 a zejména OH Soči 2014… Ale mám samozřejmě i cíle mimo sport, některé si plním nebo o ně usiluji průběžně, jiné snad později.

Jak již jsem zmínil, jedním z horizontů jsou OH v Soči 2014, pak se uvidí…

Plánů mám taktéž více, ale bude záležet i na tom, kdy skončím s vrcholovým sportem, jaká bude zrovna situace, možnosti…těch proměnných je prostě dost a nechávám tomu zatím volný průběh.

Už jen tím, že žijeme na horách, tak se tomu nevyhnou. Lyžují již od 2 let a vedeme je jak k běžeckému lyžování, tak ke sjezdovkám a snowboardu…chceme, aby byly všestranné (nejen zimní sporty), jako rodiče nemáme vrcholové ambice, to už bude na jejich rozhodování…

Tak zvládám, i když je to samozřejmě občas náročné, ale nejen, že mě lyžování baví, ale je to zároveň i má práce…

Mým slabým místem jsou dýchací cesty, což je zapříčiněno astmatem, bohužel v dnešní době docela rozšířeným onemocněním, takže si musím dávat pozor na každé nachlazení. Ale na druhou stranu jsem v dobrých rukách, kdy jsem v péči pana doktora Koblížka a jeho týmu z Fakultní nemocnice Hradec Králové a myslím, že i díky tomu nemám s astmatem větších problémů.

Pokaždé něco jiného, často dovádění s dětmi nebo prostě jen být po delší době zase chvíli doma, někdy kino, sauna, třeba i jízda v autě (jak a kde).

S blížícími se závody nebo obdobím těžkých tréninků preferuji více lehčí stravu typu kuřecí, krůtí maso, rybu, těstoviny a podobně a větší důraz kladu i na sportovní výživu typu: iontové nápoje během tréninku, regenerační nápoj po tréninku, různé tyčinky během tréninku…