Článek
Když jste přebírala v Českém slavíkovi cenu od Petra Čtvrtníčka, zaskočil vás svým nahatým úborem? Co vám v prvním okamžiku prolétlo hlavou?
Jak to udělal, že mu ten oblek vepředu držel.
To by se asi v Kanadě stát nemohlo. Nebo ano?
Proč ne? Tam se taky lidi rádi smějou.
Šestkrát jste v anketě oblíbenosti skončila druhá. Ke zlatu chybí poslední krůček. Kde je chyba?
Chyba? Nevidím ve stříbrných slavících pražádnou chybu. Je to naopak velká čest a radost. Jsem za ně moc ráda. Daleko jistější se cítím v herectví, takže cen za zpěv si o to víc vážím.
Na podzim vám vyjde 2CD čtyřiceti duetů, průřez od Marmelády po Oheň. Který duet byl výjimečný nebo něčím zvláštní? S kým jste si nejvíc rozuměla?
Mám na téhle desce spoustu favoritů. Jsou to všechno písničky, ke kterým mám vztah, a vážou se přesně k určitému období. Ať už jsou to věci s Petrem Bendem, Hej, lásko velká s Filipem Blažkem, Štětec se Street 69, pohádková píseň s Martinem Písaříkem nebo Já to nejsem s Petrem Kocmanem. Je to ohromně pestrá deska.
Možná už bude zlato na dosah?
Tohle album dělám hlavně jako dárek pro fanoušky. Byla jsem součástí mnoha projektů – hostovala jsem v různých kapelách nebo v muzikálech. Od Michala Pavlíčka po Daniela Landu a byla to často velmi intenzivní jízda. Chtěla jsem to všechno shrnout a myslela jsem si, že dám dohromady tak pětadvacet písní. Nakonec jich bylo přes čtyřicet a já musela kvůli místu na CD i trošku škrtat.
Jako dvanáctiletá jste moderovala pořad Marmeláda, což vyžaduje dar řeči a pohotovost. Po kom jste tyhle vlastnosti zdědila?
Byla to čirá zvědavost. Ptala jsem se na to, co mě zajímalo, a zvala jsem si do studia lidi, které jsem chtěla zpovídat. Moderování se nevěnuju, protože moderátorkou nejsem. Byla jsem jen zvědavá a pan režisér Vladimír Kavčiak mi dal jedinečnou šanci.
Její syn Matyáš je živel. „Každý den mě něčím překvapí,“ říká Lucie.
Ve stejné době jste dostala roli v Národním divadle. Jak na ty chvíle vzpomínáte? Měla jste trému?
To bylo vlastně propojené. V jednom z prvních pořadů jsem zpovídala paní Blanku Bohdanovou a ta mě doporučila na konkurz do zlaté kapličky. Měla jsem se rozbrečet a zavolat maminku. Udělala jsem to a pak jsem pár sezón hrála dceru Libušky Šafránkové v Saténovém střevíčku. Bylo to jako sen. A trému jsem moc nemívala. Spíš strach, abych na začátku ve tmě nespadla do orchestřiště. Vůbec nic totiž nebylo vidět.
Zpíváte, hrajete, tančíte, dabujete, pracujete pro rozhlas. Kde se cítíte nejlépe?
Vždycky v tom, co zrovna dělám. Ale mou srdcovkou jsou filmové muzikály, kde se hodně tancuje. Těch se ovšem u nás opravdu moc netočí.
Zato jste dotočila už třetí díl Babovřesků. Půjdete i do čtyřky, bude-li?
Nebude. Zdeněk Troška čtyřky netočí. Ale byla to krásně strávená tři léta po sobě. Je to zvláštní vědět, že příští léto zase neprožijeme v Netolicích.
Musel vás režisér Troška přemlouvat?
Proč by měl? Na place byli samí profíci a věděli jsme, že děláme letní komedii. Nikdo nečekal Pýchu a předsudek (rodinný román anglické spisovatelky Jane Austenové – pozn. red.).
Takhle to rozjela se svým tanečním partnerem při natáčení klipu.
Herec Petr Čtvrtníček ji na Slavíkovi překvapil a rozesmál.
Poznala jste díky filmování jižní Čechy. Co takhle chalupa na Šumavě? Neláká vás?
Všude u nás je krásně. Ale chalupu neplánujeme, díky!
Jaký je život ve dvou domovech?
Moc fajn. Tady máme ve skříni letní a v Montrealu teplé oblečení. Zima je tam totiž od listopadu do dubna. Vždycky doklepeme zimu, a když začíná to nejhezčí období, letíme domů.
V čem má ten kanadský pobyt výhody?
Všude tam jsou krásná dětská hřiště.
A nevýhody?
Jemně agresivní medvědi mývalové. Pořád nám kradou ořechy.
Je tam větší zima než v Rusku, jak u nás běžně říkáme?
V Rusku jsem ještě v zimě nebyla.
Dětství prožila v zeleni pražského sídliště Solidarita ve Strašnicích.
Co se říká v Kanadě, když mrzne, jen to praští?
Nic. Prostě to tak je. Loni jsme zažili nejtužší zimu po padesáti letech. Minus 30, minus 40. Děti ani nemohly ven, protože plakaly bolestí, jak je vítr šlehal do tvářiček. Ale nikdo si nestěžoval. Prostě to tak bylo.
Konečně můžete uplatnit znalost francouzštiny a angličtiny. Ale co vaše španělština, kterou jste také studovala?
Spolu s němčinou pomalu se mi vytrácejí z hlavy. Prý když nepostupujete v jazycích dopředu, zapomenete denně tři slova. A tolik práce to dalo! Jenže co se dá dělat? Je to boj.
Vystudovala jste kulturologii na Filozofické fakultě UK a máte titul PhDr., když jste obhájila práci na téma Pohádky v čs. kinematografii. K čemu jste došla?
Že už nikdo nenatočí něco tak skvělého jako S čerty nejsou žerty. Bohužel.
Chystáte ještě další studium?
Další? To už snad radši ne. Celkem čtyřiadvacet let studia je až až. Základka, střední, vysoká, titul. Vzorně jsem splnila zažitý postup a teď můžu studovat důležitější věci.
Model ve tvaru srdíčka návrhářky Libky Safr.
Co například?
Proč děti vždycky tak rády skočí do té nejhlubší louže…
Co vás u syna nejvíc překvapuje?
Každý den něco. Děti jsou největší energizér, co znám. Nechápu, že po celodenním běhání nejsou unavené.
Bude Matyáš spíš umělec, nebo sportovec?
To se ho zeptejte někdy kolem jeho maturity.
Co vás na manželovi zaujalo?
Že má oči jako tajemný voják od Viktorky.
Jak se cítíte v roli manželky hokejisty?
Příjemně. Vše má řád, což jsem ve svém uměleckém životě postrádala.
Má vaše pozice v Kanadě nějaké výhody?
Obrovské. Ale já je moc nevyužívám.
Turné s Michalem Davidem bylo velmi úspěšné.
Chodíte na zápasy?
Někdy ano. V Montrealu je hokejový zápas ohromný zážitek. Chodí celé rodiny a pokaždé je hala pro dvaadvacet tisíc lidí plná.
Máte příležitost koncertovat i v Kanadě?
To jste mě pobavila! V Montrealu v Bell Centru teď koncertuje Bruno Mars a Lady Gaga. Nějak jsem tam pro sebe nenašla vhodný termín. Ale vážně, v Kanadě jsem hlavně máma. Nehledám tam práci, té mám v Česku tak akorát. A líbí se mi to tak.
Trochu mě překvapilo vaše pracovní spojení s Michalem Davidem, ale turné bylo úspěšné. Máte nějakou další nabídku?
Nejdřív jsme natočili duet, byl na YouTubu úspěšný, a tak jsme se domluvili na koncertech. Teď si zase nějakou dobu počkám, až mi začnou koncertní pódia chybět. Musím mít v sobě papiňák, abych mohla být na jevišti jako vítr.
Máte nějaké dosud nesplněné přání?
Vypilovat hru na kytaru.
A ještě moudro na závěr, prosím.
Dej si pozor na svá přání, mohla by se ti splnit. Čínské přísloví.
