Lucie Vondráčková: Nejlepší roky pro ženu jsou kolem čtyřicítky

Ale ani poslední půlrok za mořem se „neflákala“. Třiatřicáté narozeniny oslavila vydáním nového CD, rozjela svůj Facebook a stala se přebornicí ve vaření polévek.

Víte, mně se všechno před rokem tak nějak promíchalo. To, co je doma, je teď důležitější, než bývalo dřív. V profesním životě si tak pluju, kudy mě proud nese, a zdá se mi, že o to zajímavější nabídky přicházejí. Čím míň se snažíte, tím víc jsou asi věci tak, jak mají být. Nová deska, turné, divácky úspěšný film v kinech - a to všechno tak trochu mimochodem, protože mi o to moc nejde.

Myslím, že nejlepší roky pro ženu jsou kolem čtyřicítky, a zdárně se tam posouvám. Už přesně víte, co chcete a co ne, když nejdete večer ven, nemáte pocit, že vám něco utíká, obklopujete se lidmi, se kterými chcete být, a práci berete s větší lehkostí. To je moje představa budoucnosti. Teď si užívám to, co mám, a děkuju osudu za krásnou rodinu. Ráda bych se ještě leccos naučila, ale nemám dostatek vůle se do toho pustit: jezdit na surfu, vysekávat sochy z ledu, skákat salto a mluvit rusky.

To je hezká otázka. Asi zkoušky na konzervatoř, zkoušky na FFUK, doktorát, shakespearovské slavnosti, Morganu v Excaliburu, přelomovou desku Boomerang, potkání se s mým mužem a narození Matyáše. Do top 10 ještě pár bodů chybí, takže se na ně těším.

Nezměnila bych na něm ani chlup. Po CD Dárek jsem chtěla přijít s hodně taneční deskou. Jsou v ní i prvky country a folku, protože to je má láska a dobře se tyhle dvě hudební cesty pojí. U Ohně prostě určitě neusnete. Je to energetická pilulka. Obsahuje taky pár duetů. Líbí se mi, když v rámci celku zazní ještě jiná pěvecká energie.

Nazpívali jsme spolu písničku Byla to láska. Ta má na YouTube už skoro tři milióny zhlédnutí. A pak, po předávání cen TýTý, které jsme oba vyhráli, přišla nabídka udělat společné letní taneční turné. Řekla jsem ano, protože je to dobrý nápad. Na písničkách Michala jsem sice nevyrůstala, spíš u nás hrál Robo Grigorov nebo mě bral táta na koncerty Jasný páky, ale všechny ty písničky znám a moji fanoušci určitě taky. A těm Michalovým se ráda představím. Těším se, že si pořádně zatancujeme a budou to fajn večery. (rozhovor vznikl před začátkem turné, pozn. red.)

Trénuju, makám, zpívám, tancuju. Prostě to, co dělám celý život. Pokud bych kostýmy navrhovala já, budu jen v džínách a tričku. Ale tentokrát jsem oslovila Jana Lobla, který už navrhoval oblečení ke klipům Tenkej led nebo Skoč si do tý vody a teď naposledy k novince Zombie. Má neotřelé nápady a zároveň se mi v jeho kostýmech dobře dýchá, tancuje a žije.

A choreografie? Většinu sólových částí si stavím sama. Ty davové a sóla tanečníků má na starosti Qaša. Její skupina IF se mnou cestuje po republice už pěkných pár let. Moje před časem operované nohy dnes vydrží hodně: tanec, spinning, tenis, chůzi. Jen podpatky mají stopku navždy. Každý nemůže mít všechno.

Potřebuju být asi dvě minuty sama. A když to nejde, tak si samotu vytvořím i mezi lidmi. Nikoho v tu chvíli nevidím a neslyším. Ale konkrétní talisman nenosím. Kdybych ho jednou zapomněla, byla bych z toho zbytečně nervózní. A já pořád někde něco zapomínám. Znáte to: šály, rukavice… Naštěstí nápady zatím ne.

Na to jsem taky zvědavá. Nejradši bych Matyáše měla všude s sebou, jenže tak dokonalá traktoristická sluchátka ještě nemám. Ale víte co? Koncerty budou začínat přesně v 19 hodin a to už stejně spí. Takže ani nebude vědět, že máma někde po nocích roztancovává halu.

Je to bezvadnej kluk, už je mu rok a půl a každou chvíli přijde s něčím novým. Kočky tahá za ocas jen občas, děti ani moc nemlátí lopatkou, hodně se řehtá a je celkově fajn. Prostě jako každý prťousek, který má kolem sebe dost lásky. K mému kdysi milovanému legu ještě nedospěl, zatím všechno boří. Kostky, bábovky, puzzle… Třeba jednou zjistí, že budovat něco je sice těžší, ale radostnější. Trochu zlobí i s jídlem. Když dojí, lítají zbytky všude kolem jako na kolotoči. Ale to ho snad taky někdy přejde. Nevíte kdy?

Jak co. Ze mě se momentálně stal expert na polévky. Udělám vždycky plný óbrkastrol - a za tři minuty je pryč. Vede hrášková, květáková a někdy špenátová. Pepek námořník by měl radost! U nás se zkrátka pořád něco děje a je legrace. Směju se stokrát za den. Učím teď trochu Matyáše znakovou řeč a tuhle mi ukázal místo kočka snědla maso - vrtule snědla jahodu.

Pár věcí mě v životě hodně zraňuje. Když někdo ublíží dítěti, zvířeti a když se děje nespravedlnost, a vy se nemáte jak bránit. Prostě střet nevinnosti a hrubé síly. Většinou pramenící z méněcennosti a srabáctví.

Všechno bylo jiné, plíny, telefony, rady do života, autosedačky, knihy o miminkách… Je neuvěřitelné, jak rozdílné jsou pohledy na výchovu v rozmezí dvou generací! Ale v citových základech ho vedu určitě stejně, jako vedli kdysi rodiče mě. Přestože se s Matyášem vídají jen v Česku - do Kanady za námi nejezdí - jejich naladění na něj přenáším dál. A tady jsme všichni hodně spolu, což je dobře.

Nespěcháme. Mluvíme na něj jenom česky. Ze všech tří řečí je čeština nejsložitější, takže chceme, aby zvládl nejdřív ji, pak se teprve může potopit do hlubin angličtiny a francouzštiny.

To nechám na něm. Brácha i já jsme hodně sportovali. Plavání, tenis, ping-pong, závodně jsem tancovala… Je myslím fajn, když se pohybu nebojíte a umíte v něm vybít energii. Tomáš vzal Matyáše jednou ve výzbroji na led a vypadalo to, jako kdyby sestoupil Zeus a půjčil si koťátko. Když od té doby vidí na ledě obra s hokejkou, je to pro něj táta. Pokud by ho lákal šoubyznys, dám mu radu: ať tam jde jen v případě, že mu nebude vadit, když od lidí neustále uslyší názory, na které se nikdy neptal. Holka ještě leccos skousne, ale pro sebevědomého kluka to musí být peklo. Radši ať dělá něco, kde může být vlastním pánem.

Matyáš miluje Co s tou touhou, protože je tam na začátku velké auto. (smích) A s Tomášem máme rádi Pink.

Pouštím mu je, hodně jich je o něm. Má dobré nápady. Dívá se na šoubyznys z větší perspektivy, nebere ho vážně, což je pro mě občerstvující, a působí to jako živá voda. Jeho kritiku respektuju. Pokud je od někoho, kdo nejde jen po povrchu, zaskřípu zuby a překousnu ji. Někdy se podle ní zařídím, někdy ne…

Občas jo. Ale když jsme byli sami dva, chodila jsem samozřejmě daleko víc. Teď se večer spíš podívám na přenos v televizi a těším se, až přijede domů.

Já byla nejdéle pryč tři dny, když jsem zjara odjela do Česka točit klipy, Tom nás opouští, jen když jede na MS. Ale stejně žárlíme: já na puk, on na reprobedny.

Vždycky. Tomáš něco dobrého ugriluje - kvůli tomu jsem začala zase jíst červené maso - a zapneme si nějaký film s Denzelem Washingtonem. Nebo pozveme kamarády… Náš oblíbený tenis a plavání docela zanedbáváme. Největší bonus je, když se můžeme pořádně vyspat.

Jasně. Sitcomy, deník, oheň v krbu, kocour vrnící spící, venku sníh nebo první kytky, v ruce čaj. Jen tak se poflakovat mi moc nejde, ale když objevím dobrou knížku, nic jiného nevnímám. Pěkná je biografie o M. J. Foxovi a taky kniha Open o Andrém Agassim. Ráda si k tomu poslechnu Michaela Bublého… To je ideální kanadský den.

Nemůžu ho prožít bez pohybu. Nemám moc trpělivost na posilování, takže upřednostňuju rychlou chůzi do kopce, tanec hula hop a v poslední době klouzačky. To plus jóga mi stačí. Chodím bez hůlek a musím mít nějaký cíl. Jdu třeba nakrmit kačeny. Ráda taky dolaďuju náš domov. K mému příjemnému pocitu patří ratan, dřevo, cihly, kámen a hodně stromů. Miluju přírodní materiály - kdyby byl fanklub ratanu, jsem jeho členem. A v každé místnosti musí stále tikat hodiny, to je zvyk od babičky. Bez nich bych asi neusnula.

On není rozdělený na poloviny. V Kanadě jsme od září do května a v Česku vlastně jen na prázdniny. Ale loni díky výluce v NHL byl poměr opačný. Proto jsem stihla natočit desku, která se předtím rok připravovala. To jsem si původně ani netroufala mít v plánu. Myslela jsem, že zvládnu tak tři písničky a budu ráda. Nakonec jich je šestnáct. Neuvěřitelný příběh. V Česku je všechno rychlejší a hlavně pracovnější. Po nádechu výdech.

Natáčení bylo báječné. Nezapomenu, jak babka lyžařka skákala na trampolíně, jak Zdeněk Troška dostával štrúdly a koláče od místních, jak jsme si s Veronikou Žilkovou povídaly o všem možném i nemožném, jak jsme zachraňovali drozda, jak catering výborně vařil, jak se v Netolicích prima dýchá a jak celé léto vonělo jahodami. Vůbec celý film je příjemná oddychovka vonící létem a jahodami.

Kdo jahody nemá rád, dá si něco jiného v jiném kinosále. Kritiky byly ostré, ale ten film se netočil pro kritiky. Stejně jako pro ně nevznikla Bláznivá střela nebo Růžový panter.

Není. Já jsem přece v prvním díle našla Honzu Dolanského (smích), takže mě se hokejisté v Babovřeskách 2 už netýkají. A moc se tam letos neohřeju, mám natáčecí dny rozházené dost od sebe. Takže ani nevím, jak moc budu brát Matyáše s sebou. A co čeká moji postavu? To se dozvíte v únoru v kinech.

Divadlo mi nechybí. Ani trošku. Bylo to krásné a bylo toho dost - užila jsem si několikrát Letní shakespearovské slavnosti i řádku muzikálů… A dabing? Ten naopak neodmítnu nikdy. V dabingu bych chtěla zestárnout i s postavami, které budu namlouvat. Hlavním klíčem je teď Matyáš a taky poslouchám svou intuici. Říkali mi, že až se vrátím do Prahy, nebudou už Babovřesky v kinech. Jsou všude. Říkali, že se neprodávají cédéčka. A já přebírám zlatou desku. Říkali, že dělat klipy nemá cenu. Dostříháváme další…

Nemyslím, že jsem byla přímo odpůrcem, jen jsem dřív nebyla jejich součástí. Teda byla, ale profily byly falešné. Teď mám konečně svůj a našla jsem svět, který může informovat o mé práci tak rychle, jak si zrovna přeju. Dřív jsem na reakce k novému klipu čekala týdny. Nyní jsou to sekundy. To mě baví.

Děti jsou v ideálním věku tehdy, jsou-li již příliš staré na to, aby celé noci proplakaly, a ještě příliš mladé na to, aby celé noci proflámovaly.

To ještě uvidíme. Plánovat se dá práce, ne život. Nebo já to aspoň neumím… Možná kvůli Matyášovi nejprve rozšíříme zvěřinec, ale až budeme mít stálé místo k životu. Zatím jsme kočovníci. Náš kocourek z útulku Bart to ovšem zvládá krásně.

Při natáčení nějaké hezké komedie, třeba Léta s kovbojem. Vždycky jsem myslela, že nejlepší je být v létě u moře. Spletla jsem se. Zatím ale tohle léto vypadá na pracovní tobogan dabingu, Ohně a filmu… Prostě všechno dohromady jako vždycky.