Článek
Během roku je totiž pracovně tak vytížená, že doma moc nepobude. Tanečnice, zpěvačka a herečka měla letos plodný rok. Zahrála si ve dvou částech cyklu 3+1 s Miroslavem Donutilem, v seriálu Strážce duší, ve filmech Labyrint a Setkání v Praze, s vraždou, exceluje v muzikálu Touha.
Televizní diváci si ji oblíbili v roli Lindy v Nemocnici na kraji města III - Nové osudy. Navíc vydala nové album Fénix.
:.V seriálu Nemocnice na kraji města III - Nové osudy zahrála Lindu, dceru Helgy Čočkové.foto: Česká televize/archiv
Vybavíte si svou úplně první vzpomínku na Vánoce? Umím si představit, že jste byla, v tom nejlepším slova smyslu, milované a hýčkané dítě. Vypadaly podle toho vaše rodinné Vánoce?
No, ehm… To nevím. Žádné velké ťuťu muťu se u nás nikdy moc nekonalo. Před Vánocemi jsme pěkně museli zametat schody, vyluxovat, pomáhat s večeří, uklidit si v pokoji. A po štědrovečerní večeři zase hned zlikvidovat nádobí, aby se dárky rozdávaly už hezky v klidu. Prostě normálka jako v každé rodině.
Ale u babičky jsem vždycky zdrhla do vedlejšího pokoje, schovala se pod stůl a tak jsem se vyhnula všemu tomu gruntování a pobíhání po kuchyni. To byl slastný pocit. Všichni věděli kde jsem, ale dělali, že jako nic nevědí. A brácha držel basu a nic neprozradil. Někdy si říkám, že je škoda, že už se pod ten stůl nějak nevejdu.
Čím je člověk starší, tím spíš se přípravě Vánoc nevyhne. Pečete třeba cukroví? A máte ráda klasické druhy, nebo experimentujete?
Jsem jeden z největších fanoušků vanilkových rohlíčků. Takže zřejmě v cukroví moc experimentátor nejsem a držím se klasiky. Tenhle rok jsem si ale užila tolika nových projektů a lidí, že se těším právě na to, co už tak dokonale znám. Mňam.
:.Lucie Vondráčková: "Když je vám líto, že vám někdo nečte myšlenky a nenosí pravidelně kytku, tak si ji prostě kupte sama. Radost z její vůně se tím nezmenší."foto: Právo/Michaela Feuereislová
Máte ráda předvánoční atmosféru ve městě? Jak nakupujete dárky - pořizujete je s předstihem, nebo na poslední chvíli?
Budím se hodně brzo ráno, což má, zejména před Vánocemi, své výhody. Někdy si totiž dávám příjemnou ranní procházku, venku ještě není moc lidí, obchody jsou zavřené, ale zase je čas dívat se do výloh a přitom si vymyslet, co a pro koho. V osm hodin už je tahle magie pryč. Město začne pulsovat a klid je ten tam.
Svátky naštěstí nejsou jen o nakupování, ale také o oblíbených rituálech. Jaký je ten váš, bez něhož by pro vás nebyly Vánoce jaksepatří?
Já se těsně před Vánocemi setkávám s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Všichni mají přes rok spoustu svých vlastních snů a cest a času na společné posezení je málo. Právě vánoční čas pro mě znamená daleko větší klid a čas na ty, co mám ráda.
A co doma? Držíte na Štědrý den půst, abyste viděli zlaté prasátko?
To jsme několikrát zkusili, ale nikdo prasátko neviděl, takže jsme rezignovali. Teď už si každý z nás uzobává, na co má chuť.
Jak se scházíte u slavnostního stolu? Je vždycky všechno perfektně připravené, nebo občas panují drobné zmatky?
Máma má všechno hezky načasované. V době, kdy přijíždí děda, dobalujeme poslední kousky kapra, polévka je připravená (pokud ji nesmlsne jedna z našich koček) a salát perfektně uleželý a tak dobrý, že si pak u stolu každý přidává. Nejsme zase tak moc veliká rodina, takže se všechno zvládne bez zmatků. Ale hodně se společně smějeme. Proto taky nejím kapra. Vždycky jsem totiž spolkla kost, když jsem se něčemu hihňala.
:.Lucie Vondráčková u vánočního stromkufoto: Právo/Michaela Feuereislová
Když se rodina v tomhle období schází u stolu, svádí to ke vzpomínání a bilancování. Na koho třeba vzpomínáte z těch, kteří tam s vámi nesedí a vy byste si přála, aby tam byli?
To je jasný. Na babičku Blážu. Její Vánoce byly vždycky naprosto magické. Chybí mi moc. Připadá mi fakt smutně krásné, když za sebou člověk zanechá takový výjimečný lidský otisk jako ona. Nejde nahradit.
Nezapomenutelné jsou i různé tragikomické vánoční historky, které se pak v příbuzenstvu tradují. Dává i vaše rodina nějakou takovou k lepšímu? Třeba hořící stromeček nebo podobnou klasiku?
Asi ne. Ale zrovna včera jsem se fakt vyznamenala. Mám totiž moc ráda vůni františka. Tak jsem před Vánocemi jednoho koupila a byl to fakt obr. Asi sto let jsem ho zapalovala, než konečně začal fungovat.
Pak to ale stálo za to - po třech hodinách jsem potřebovala vypadnout a on pořád doutnal jak komín, takže začala fáze likvidace. Bylo to naprosto nemožné. Nejdřív shořel koš a pak to v mém bytě vypadalo jak u kominíků. Nakonec jsem milého františka uhasila v odpadkovém koši vodou, jenže ta protekla dírou, kterou mezitím propálil. Krása vánoční…
Co děláte ráno po Štědrém dnu? Máte to podobné jako ti, kteří namíří do spíže pro bramborový salát a kapra od včerejška? I když vy vlastně kapra nejíte…
To ne. Na Vánoce to u mě má spočítaný jenom kousek filé. A to je taková dobrůtka, že ho slupnu a na další den už nic nezbude. Ale čemu skoro nejde odolat, je tátův malakov. A ten je nejlepší právě druhý den. Jen o tom mluvím a už na něj mám chuť.
:.V dramatu Othello, který byl součástí Letních shakespearovských slavností, Lucie Vondráčková hrála Desdemonu. Setkala se tu se svým bývalým partnerem Michalem Dlouhým, který měl roli žárlivého mouřenína.
Díváte se o svátcích ráda na pohádky? Bez těch přece Vánoce nejsou Vánocemi. Kterou máte nejraději?
Mám ráda Jak se budí princezny. Kvůli panu Menšíkovi. Ten je v téhle pohádce naprosto fantastický! Zpaměti znám také film S čerty nejsou žerty, kde mě zase baví trojlístek Karel Heřmánek, Viktor Preiss a Ondřej Vetchý.
Myslíte, že současné pohádky jednou dosáhnou úspěchu těch starých a národem milovaných?
No... jak to říct kulantně? Třeba se to zase jednou povede. Znáte to. Není každý den posvícení. Hlavní je, že se pořád aspoň sem tam nějaké točí. Ono to jednou vyjde. Krásná byla taky ta O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Zažila jste někdy jako dítě pod stromečkem zklamání z toho, že Ježíšek nepřinesl dárek, na který jste se těšila?
Jo. Někdy v roce 1988, to mi bylo osm, jsem objevila takovou miniskrýš na dárky a byl tam jeden úžasný - něco mezi mončičákem a plyšákem. Šíleně jsem se na něj těšila, ale milý Ježíšek na tenhle úkryt zapomněl, a tak tahle hračka pod stromečkem nepřistála. Je zvláštní, jak moc naše nálada závisí na očekávání. Co oči nevidí, srdce nebolí. A co nevidí srdce, duši netrápí. Když něco čekáte a ono to nepřijde, jste jak hromádka neštěstí.
:.S dědečkem ze Slatiňanfoto: Právo/Michaela Feuereislová
Z toho plyne poučení, že člověk nemá nahlížet do skrýší. Nebo nemá mít moc velká očekávání. Je něco, co jste nikdy pod stromeček nedostala, i když byste si to moc přála?
Myslím, že ne. A nedávno jsem četla docela dobrou radu. Když je vám líto, že vám někdo nečte myšlenky a nenosí pravidelně kytku, tak si ji prostě kupte sama. Radost z její vůně se tím nezmenší. To se mi líbilo. Kluci přece nemůžou každou minutu hádat, co si přejeme.
Psala jste Ježíškovi dopis?
Psala. A dávala jsem ho za okno, aby mu ho Mikuláš doručil v předstihu. To, že zásilku obdržel, jsem si potvrdila tak, že byla v okně ráno ponožka plná dobrůtek. Čokolády, mandarinky, sem tam brambora a uhlí za zlobení. Ale všechno o.k., protože dopis byl fuč.
Jste hudební rodina, zpívalo se u vás o Vánocích, když jste byla malá?
Zpívalo se. Ale mě to teda zoufale nebavilo. A děda navíc hraje skvěle na klavír, takže babička vždycky říkala: A ještě tuhle, a tuhle a tamtu… A děda všechny uměl! A tak se zpívalo dvoj- a trojhlasně. A dlouho. Ale když pak byl na světě i brácha, tak se postupně tahle fáze zkracovala a zkracovala. Protože už jsme na obracení očí v sloup byli dva.
Kde jste jako dítě trávila vánoční prázdniny?
Na Štědrý večer jsme vždycky byli doma a druhý den jsme jeli do Slatiňan za babičkou a dědou. Tam jsme celé svátky hráli Dostihy, stavěli něco z Lega, čučeli na televizi, a když nás babička už opravdu hodně přemlouvala, tak jsme pádili ven na vzduch. Teď si ty prochajdy venku užívám daleko víc. Park, les, řeka… To je největší pohádka.
:.Tatínek Jiří Vondráček a maminka Hana Sorrosová jsou pro Lucku rodinným zázemím i inspiracífoto: Právo/Michaela Feuereislová
Chodí k vám o svátcích návštěvy?
Chodí. Mám ráda návštěvy. Hlavně ty neohlášené. Fakt. Možná je to tím, že k našim chodí prima lidi. Mají moc fajn kamarády a je s nimi sranda. Díky tomu, že máme mladé rodiče, není takový rozdíl v hodnotách a názorech.
Konec roku je obvykle spojený s nejrůznějšími předsevzetími. Jaké jste si dávala vy touhle dobou vloni a jak se vám podařilo ho splnit?
Loni touhle dobou jsem si přála na Silvestra zpívat na Václaváku vlastní písničku. Loni to nešlo, ale letos se mi tenhle sen splní. Tak mám radost.
A jaké přání nebo předsevzetí to bude letos?
Zatím nevím, ale 31. prosince mě asi něco napadne. Samozřejmě kromě toho, abychom se všichni zase za rok sešli. To je nejdůležitější.
Co třeba nějaké přání spojené s novou láskou? Nemůžete přece pořád pracovat…
Připadá mi, že láska vždycky přijde, když ji nejmíň čekáte. A za mnou vždycky přišla ve správnou chvíli.
:.Ve velkofilmu Juraje Jakubiska Báthory ztělesnila dramatickou roli Lucie.foto: Česká televize/archiv
