Článek
Michal dorazil na místo naší schůzky s předstihem. Ale ze svého auta nevystoupil, čekal, až přijede jeho velká láska. Jakmile se blížila k restauraci, pohotově vystoupil, otevřel dveře od jejího vozu a následovalo objetí a líbání na přivítanou. Jsou spolu už tři čtvrtě roku, a co na to říkají druzí, je vůbec nezajímá… Po celou dobu našeho povídání se drželi za ruce, sem tam Michal chytil Lucii kolem ramen. Zkrátka zamilovanost se vším všudy.
Jak to mezi vámi vlastně začalo?
Lucie: Ve chvíli, kdy už jsme oba měli uzavřenou minulost, předešlé vztahy a oba jsme byli bez partnerů.
Na obrazovce je partnerem Borhyové Rey Koranteng.
Což je, pokud se nemýlím, téměř rok zpátky.
Lucie: Přesné datum už si nepamatuju, a vlastně to ani není důležité.
Michal: Lucka se mi vždycky hodně líbila a musím říct, že jsem vážně rád, že nás takto osud svedl dohromady.
Nicméně tomu osudu jste určitě trochu dopomohli. Kdo koho oslovil jako první?
M: Určitě já, ale nebylo to tak jednoduché, jak si může spousta lidí myslet.
Chcete tím říct, že jste musel Lucii dlouze dobývat?
M: Neřekl bych dlouho, ale nebylo to hned. Když jsem ji někdy, tuším, že to bylo začátkem loňského roku, na chodbě v televizi požádal, jestli by se mnou nechtěla zajít na kávu, odmítla.
Lucie, proč?
L: Nevím. Možná trochu obavy, snad strach, aby opravdu zůstalo jen u té kávy.
M: Ale já jsem se nevzdal a napodruhé už to vyšlo. (smích)
L: To mě Míša požádal, jestli bych s ním nešla na jednu společenskou akci, a tam jsme si začali spolu povídat a zjistili, že toho máme hodně společného.
Řešila jste věkový rozdíl mezi vámi?
L: Že je Míša o 10 let mladší, jsem řešila v okamžiku, kdy mě poprvé pozval na kávu. Odmítla jsem možná i kvůli tomu, zkrátka mi ten věkový rozdíl proletěl hlavou. Ale pak, když jsme si začali povídat, mi přišlo, že mu je sice 24 let, ale mentálně je podstatně starší. V tu chvíli jsem to přestala řešit úplně…
Přízeň televizních diváků Lucii Borhyové vynesla i letos cenu TýTý pro nejoblíbenější moderátorku.
Překvapuje mě, že jste svůj vztah před médii dokázali tak dlouho tajit.
L: Já jsem spíš překvapená z toho, že si nás média tak dlouho nevšimla, zvlášť když jsme se nikde neschovávali.
M: A když nás potom spolu nafotili v tom nákupním centru, tak to nebyla žádná bombastická „novinka“, protože v tu chvíli už jsme s Luckou byli několik měsíců.
Čili všichni kolem vás, i kolegové na Nově, o vašem vztahu věděli, jen pro veřejnost tato zpráva přišla trochu opožděně.
M: Všichni to rozhodně nevěděli. Jen ti, kterým jsme to řekli přímo já nebo Lucka. Ti, kteří to zkrátka vědět měli. Podle mě se náš vztah do médií dostal, jak už řekla Lucka, relativně pozdě, ale pro nás je to každopádně fajn.
L: Samozřejmě že ti nejbližší o našem vztahu věděli. Na Nově se to dozvěděli, myslím, souběžně až ve chvíli, kdy se dostaly na veřejnost naše společné fotky. S Míšou jsme v práci nedávali najevo, že k sobě patříme.
Jak reagovali vaši kolegové, když jste vztah potvrdili?
L: O našem vztahu někteří už delší dobu spekulovali, takže ti tak překvapeni nebyli.
M: Řekl bych, že všichni reagovali vesměs pozitivně. Možná tam ale zůstali i nešťastní jedinci, kteří si třeba na Lucku mysleli.
Lucie, váš bývalý partner Niko ví, kdo je novou součástí vašeho života?
L: Ano. S Nikem jsme si ještě před tím, než jsme se s Michalem sblížili, všechno podstatné a pro nás dva důležité vyříkali, zůstali jsme přáteli a hlavně jsme a stále budeme rodiči našeho syna.
Michale, vaše bývalá přítelkyně se o Lucii dozvěděla od vás, nebo si tuto zprávu přečetla v novinách?
M: Dozvěděla se to až z novin.
Její reakce?
M: Popřála mi hodně štěstí a jsem přesvědčený, že to bylo upřímné. S Karolínou jsme se rozešli v naprostém klidu, stejně jako Lucie s Nikem, a opět jako oni dva, i já s Karolínou jsme velmi dobří přátelé.
Charita a pomoc potřebným k Lucii patří – zde se například v roce 2010 zúčastnila Avon Pochodu proti rakovině.
Co vzájemné představení rodičům?
M: Už proběhlo. Oboustranně.
L: Naši jsou rádi, když jsem šťastná, nikdy mi do výběru partnera přehnaně nemluvili. Respektují, že je to moje věc. Ale je pravda, že mamča o Michalovi věděla jako vůbec první, protože je to, jak říkám, moje nejlepší kamarádka. Jediný člověk, kterému říkám úplně všechno. Když jsem našim Míšu představila, hned si rozuměli.
M: Myslím, že jsme si sedli jak s mamčou Lucky, tak s jejím tátou.
Lucie říká úplně vše mámě. Máte i vy, Michale, někoho, komu bezmezně důvěřujete a svěřujete se?
M: Mám.
Prozradíte koho?
M: Jsou to oba mí rodiče. Máme spolu naprosto úžasnej vztah a svěřuju se jim absolutně se vším. Jejich reakce na Lucku, když jsem jim ji přivedl představit, byla velmi pozitivní.
L: Ale úplně první, kdo mě z tvé rodiny viděl, byl tvůj děda.
M: Vidíš, na to bych zapomněl. Jo, děda viděl Lucku jako první. Je její velký fanda, a když už byla ta příležitost, musel jsem mu ji přivést ukázat a seznámit je.
Je příjemné slyšet, že je o vás, Lucie, zájem napříč generacemi, ne?
L: Překvapuje mě to, ale zároveň to beru jako poctu. Míšův děda za chvíli oslaví 86 let, a když to vezmu z druhého konce, tak se líbím třeba pětiletým holčičkám, které mě zastavují a chtějí po mně fotku s podpisem. Nedávno mě v nákupním centru zastavil například mladý pár s asi ročním miminkem. Prý když se objevím na obrazovce, tak mi jejich holčička začne mávat. Poznala mě i naživo a hned se začala krásně usmívat. Jak říkáte, mám fanoušky napříč generacemi.
M: Když to mezi mnou a Luckou začalo jiskřit, požádal jsem ji, jestli by mi právě pro dědu nemohla přinést svou fotku. Nepřinesla fotku, ale hned celý svůj kalendář.
Dáma s obrazem. Takto Lucii ztvárnil známý umělecký fotograf Jadran Šetlík (vlevo).
Nenechal jste si ho, náhodou, sám pro sebe?
M: To ne, ale je fakt, že nějakou dobu jsem o tom vážně přemýšlel. Zvlášť když jsem si tím kalendářem listoval.
Předpokládám, že po dnešním rozhovoru vám Lucie svůj kalendář také věnuje.
L: (smích) Žádný nepotřebuje, protože má přece mě.
M: Byla by to hezká vzpomínka. Zatím mám jen něco půjčeného… Můžu to říct?
L: Klidně. Míša totiž chtěl, abych mu přinesla taky nějaký svůj obrázek.
M: Miluju obrazy a myslel jsem si, že mám doma skutečně hodně velké, ale pouze do okamžiku, než se jednoho dne rozrazily dveře a v nich stála Lucka se svou fotkou v nadživotní velikosti.
Přinesla vám svůj billboard?
M: To je nejvýstižnější. (smích) Velkej billboard, na kterém je detail jejího obličeje. Má na něm krásnej, ale podle mě trochu smutnej pohled.
Kam jste si ho pověsil?
M: Do ložnice. To bylo v době, kdy jsme spolu ještě nebyli tak často. Nebydleli jsme spolu, a tak mi ta gigantická fotka Lucčiny tváře pomáhala.
Co tím myslíte?
M: Když jsme třeba nemohli být spolu, tak jsem se na Lucku mohl alespoň dívat nad svou postelí. V tomhle jsem měl výhodu, protože mě Lucka doma v nadživotní velikosti neměla.
L: To nevadí, protože mám u sebe v telefonu spoustu tvých krásných fotek.
Co žárlení?
M: Jo, žárlím. Jsem docela žárlivej typ.
L: Žárlení k lásce patří. Myslím, že když člověk nežárlí, tak mu na tom druhém nezáleží. Ale žárlivost musí být samozřejmě v rozumné míře.
Co je podle vás rozumná míra žárlivosti?
L: Žádná forma extrému. Zkrátka v rozumné míře, což si každý inteligentní člověk dokáže vysvětlit.
S Reyem Korantengem ji už léta pojí jak práce, tak přátelství.
Na čem by měl být založen opravdu kvalitní vztah?
M: Řekl bych, že je to především o vzájemné důvěře.
L: Přesně tak, Míša odpověděl i za mě.
M: Lucka byla a určitě je stále zvyklá na velký zájem mužů. Tak to zkrátka je, a já jsem s tím musel počítat. Na druhou stranu nemám strach, že by třeba jen i pomyslela na někoho jiného.
Klobouk dolů.
M: Vážně ne. Taky proč, nemá důvod, když má doma to nejlepší. (smích)
Lucie, řekla jste už Michalovi, že je pro vás tím nejlepším?
L: Ano, řekla.
Vnímáte ho jako osudovou lásku?
L: Určitě.
Michale, jak se s příchodem Lucie změnil váš život?
M: Celkově se změnil můj životní styl. Jinak jsem žil v době, kdy jsem byl sám, a jinak je to teď s Luckou. Řekl bych, taková normální změna. Když má člověk vedle sebe někoho, koho miluje, a on jeho, je to v mnoha případech i snazší, protože pak jste na spoustu věcí dva.
Už jste spolu nějaký čas – nevyprchala už počáteční zamilovanost?
M: Neřekl bych, že ta euforická počáteční zamilovanost vyprchala. Trvá dál, jen se náš vztah trochu posunul. Je vážnější… Víme, že spolu chceme být už napořád.
Mluvili jste spolu už i na téma svatba?
M: Řešili jsme ho v legraci, když nám tuhle otázku položil Lucčin brácha Oskar.
L: Brácha má na nás dva pořád samé zvídavé dotazy. (smích) Ale je fakt, že Oskar byl jedním z vůbec prvních, komu jsem o sobě a Michalovi řekla.
S partnerem Nikem Papadakisem se zhruba před rokem rozešli jako přátelé.
Co jste Oskarovi odpověděli?
M: Že se dočká v létě. (smích)
L: Už jen zbývá vybrat místo. (smích)
A teď tedy vážně. Kdy?
L: Až to budeme opravdu plánovat, tak si to necháme pro sebe a své nejbližší.
Reakci Oskara na vás dva známe, jak reagoval váš syn Lucas na Michala?
L: Naprosto skvěle. Je pravda, že jsem z toho měla zpočátku trošku obavy, ale ty zmizely okamžitě po jejich prvním setkání. Lucas si Michala oblíbil, bere ho jako kámoše. Když jsme společně doma, zavírají se přede mnou v pokojíčku, abych je náhodou nerušila. Míša se umí skvěle postarat a pomoci.
Jak Lucas Michala oslovuje?
L: Kamaráde… Můj kamaráde Míšo.
M: Taky jsem měl trochu obavy, jak na mě Lucas zareaguje, jestli se mu budu zamlouvat… Děti zkrátka ničím a nijak neošidíte, ty to mají čistě nastavený a reagují bezprostředně. Ale mě mají docela rády. Brácha má syna v podobném věku, jako je Lucas, a kdykoliv je příležitost, hraju si s ním. Nakonec jsem byl z reakce Lucase na mě mile překvapenej.
L: No protože jsi byl svůj, na nic sis nehrál. Lukýsek se ze začátku trochu styděl, ale vzápětí to odeznělo.
Co vám říká datum 10. prosinec 2012?
L: Bylo to pondělí a Míša poprvé moderoval Sportovní noviny.
M: Wou, až takhle? Miluju tě…
Od prosince stojí Michal Hrdlička za moderátorským pultíkem Sportovních novin TV Nova.
Michale, vy tohle datum vnímáte jak?
M: Pro mě to byl od vedení Novy takový dodatečný dárek k narozeninám, které jsem měl den předtím, no a celkově to vnímám jako další krok dopředu v práci, kterou dělám. Byla to velká výzva a věřím, že jsem ji nepromarnil a nezklamal jsem. Těšil jsem se, i když trocha trémy tam byla.
L: Trému jsem měla i já. Aby se to Míšovi povedlo.
Dávala jste mu před touto premiérou nějaké rady?
L: Ne. Navíc by to bylo i zbytečné, protože Míša už víc než čtyři roky komentuje sportovní přenosy, takže ví sám nejlíp, jak na to. Před kamerou se jako reportér už taky objevoval nebo moderoval fotbalová studia. Žádné rady nepotřeboval.
Už vám někdo řekl, že vypadáte jak dvě hrdličky?
M: Pořád nám to někdo říká. Je to fajn. Vlastně i symbolický. Rád dělám čest svému jménu. (smích) Lucka si na to musela počkat rovných 34 let.
A vy jste čekal jak dlouho?
M: Čtyřiadvacet let.
Čili jste se narodil a už jste věděl, že vaší osudovou láskou bude za 24 let Lucie Borhyová?
M: V tu chvíli jsem asi nevěděl, kdo to bude, ale měl jsem takové tušení, které mi říkalo, že jednoho dne se někdo takový objevit musí.
Co vám teď pro změnu říká srdce?
M: Že Lucka je ta pravá.
L: Krásný…
Chcete ještě něco dodat?
L: Jsem zamilovaná a šťastná. Mám přece vedle sebe toho nejlepšího.
A teď vážně.
L: Ale já to myslím vážně.
M: Já taky, a upřímně děkuju pánu bohu, že jsme se potkali.
MICHAL HRDLIČKA:
:: Pochází ze sportovní rodiny
:: Měl 7x zpřetrhané vazy v koleni, proto pověsil svůj milovaný fotbal na hřebík. Už nemohl v tomto sportu pokračovat na profesionální úrovni. Působil 19 let v ligovém kádru Kladna a měl relativně slušně našlápnutou kariéru…
:: Vystudoval školu se zaměřením na média, obor Mediální komunikace, a už v průběhu studia začal na Nově komentovat fotbalová utkání.
L: Děkujeme.
