Lucie Bílá: Velikost muže se pozná podle velikosti úsměvu jeho ženy

Ráda mluvím, když mám co říct nebo když mám téma. V posledních dvou letech prožívám krásné období, kdy všechno v mém životě dostává správné barvy, rozměry i logiku. Nechci to vykřičet nebo se tím chlubit. Chci se o to rozdělit.

Zjistila jsem, že úsměv je nakažlivý, a čím víc se usmívám, tím víc se usmívají lidé okolo mě. V takové situaci přišla myšlenka na vydání desky.

Album Ta o mně je opravdu o mně. Zpívám o tom, že můj syn opouští rodné hnízdo a já věřím, že se do něj bude často a rád vracet.

Zpívám o tom, že se mi stýská po mamince nebo že ráda navlékám korálky. Hlavně ale o tom, že mám partnera, který mi prodlužuje život, protože se vedle něho směju od rána do večera. A také že mám život ráda.

Chtěla jsem nahrát desku, která bude působit tak, že sedím na kávě s kamarádkou a vyprávím jí v klidu, jak se mám. Ne hystericky, ne s pláčem, protože tyhle stavy jsou extrémní a nemají s pravdou nic společného. Nemají nic společného s klidem, který teď v sobě mám.

Máte pravdu, není uřvané. Od svých spolupracovníků jsem chtěla, aby pro skladby připravili klidné aranže, ve kterých budou má sdělení slyšet.

V některých ano. Řekla bych ale, že až do alba Hana byla řada takových, v nichž jsem interpretovala pocity jiných. Často jsem zpívala něco, co prožil někdo jiný, a potřeboval se s tím vypořádat.

Třeba v písničkách Miluji tě nebo ESeMeS si textařka Gábina Osvaldová pěkně zanadávala na vztah, který se mě netýkal. Ale nevadilo mi přizpůsobit se.

Poslední dvě desky jsou osobní. Už na albu Hana to bylo výrazné a na novince je to ještě hlubší. Oslovila jsem autory, které mám ráda, a o písních jsem s nimi diskutovala. Věděla jsem, co a jak chci zpívat.

Ne že bych do tvorby nemluvila vždycky, ale tentokrát jsem nenechala nic náhodě. A týkalo se to i aranží nebo obalu alba.

Nové album je opravdu vymazlené. Za dva roky jsem nazpívala třiadvacet písniček a z toho třináct těch nej prošlo posledními úpravami producenta, aranžéra a mistra zvuku Martina Maxo Šrámka a Andreje Hrušky.

Díky tomu, že písničky psali moji přátelé a lidé, kteří mě znají, je album jako mé vyprávění o tom, na co myslím, co mi dělá radost a co mě naopak dohání k šílenství. Zvláště písničky od Marka Ztraceného jsou psané mými slovy.

Velkou radost mám i ze spolupráce s Janou Kirschner, kterou mám moc ráda, nebo z mladé talentované autorky Patricie.

Samozřejmě patřím mezi ty lidi, kteří si mysleli, že budou v roce 2000 příliš staří. Ale najednou máme rok 2019 a stále tu jsem a je mi nádherně.

A je mi možná nádherně také proto, že si uvědomuju, že už nejsem ani jaro, ani léto, ale barevný, pestrý podzim. Podzim je krásný, klidný a vyrovnaný. Neznamená to, že se netěším na zimu, ale spěchat ke mně nemusí. Podzim je krásný.

Má ten dar. Mluvili jsme spolu dlouhé hodiny, protože jsem chtěla, aby mě poznal. Řekla jsem mu, co chci, a on je tak úžasný autor, že použil má slova. Mám pocit, jako bych jeho texty napsala sama. Je nejenom báječný kluk, ale i jeden z největších současných hitmakerů u nás.

Máte pravdu. Víte, není jednoduchý úkol být partnerem Lucie Bílé. V té písni jsem Radkovi chtěla poděkovat a říct lidem, proč teď svítím jako lampička. Mám období, kdy nejsem sama. Mám lásku, která mě chrání, naplňuje a doplňuje do mého života věci, které mi chyběly.

Náš vztah není ničím výjimečný. Je krásně normální a všechno do sebe zapadá. Velikost muže se pozná podle velikosti úsměvu jeho ženy. Není vůbec podstatné, že můj partner je mladší. Podstatné je, že jsme spolu šťastni.

Marek Ztracený v tom textu využil i mých slov, že mám vedle sebe tak mladého muže, protože chci a protože můžu. Nepotřebovala jsem chlapa na bílém koni, stačí mi, že přijel na harleyi z Ostravy.

Obecně ale platí, že všechny písničky, které na albu jsou, ať už je napsal kdokoli, prošly mým přísným výběrem. Když mi například Jana Infeldová a Jan Vávra nabídli skladbu ovlivněnou country, nejdřív jsem se trochu vylekala. Nakonec mě ale přesvědčila natolik, že jsem si ji vybrala.

Během kariéry se mi několikrát stalo, že za mnou přišli zástupci nějaké módní značky nebo parfémů a nabídli mi, jestli bych nechtěla s některým jejich produktem spojit své jméno. Odmítala jsem a postupně jsem zjistila, že pokud se s něčím spojím, pak to bude něco, co ke mně patří.

Mám ráda korálky, a tak je navlékám a jejich prodejem přispívám lidem, kteří přispět potřebují. Mám také ráda kávu a umím si její konzumaci užívat. Takže začít vyrábět právě ji byl pro mě logický krok.

Spojila jsem se se soukromou pražírnou a s lidmi, kteří kávě opravdu rozumějí. Díky tomu kolem mě vznikl nový svět, který mě nesmírně obohacuje.

Pod značkou LB Coffee vyrábím čtyři druhy kávy, každá z nich nese jméno nějaké mé muzikálové role. A z každého balení jde třicet korun na mou charitativní činnost. Je to taková má nová radost.

Káva je pro mě zdraví, rituál, nabírám z ní energii, kterou pak mohu posílat dál.

Karel Gott mi řekl, že připravuje album duetů a jestli nechci být jedním z interpretů, kteří s ním na něm budou zpívat. Já mu velmi drze odpověděla, že až se jednou rozhodne natočit desku jen se mnou, že do toho půjdu. Jemu se nakonec ten nápad zalíbil a vzniklo tak jedno z nejkrásnějších alb, na jakém jsem se podílela.

Nádherná byla i spolupráce na halovém turné, které jsme k jeho vydání absolvovali. Loni vznikla ještě jedna krásná písnička, kterou napsali Michal David a Patricie a jež obohatila reedici té desky. Jmenuje se Na křídlech slavíků a je Karlovým a mým poděkováním fanouškům.

Setkávání na vyhlášeních výsledků a potom na tiskových konferencích patřila k vzácným chvílím, kdy jsme spolu mohli být. Vzájemně jsme si přáli úspěch, i když jsme se před vyhlášením bavili o tom, kdo by nám v tom roce mohl prvenství vzít.

V té anketě byl Karel můj největší parťák. Nikdo jiný totiž tolik nerozuměl tomu, jak těžké je udržet si pozornost publika dlouhou dobu a jak těžké je být tam nahoře, kde to tak strašně fouká. Karel to věděl, a velmi dobře.

Může se vám hodit na Zboží.cz: