Článek
S tvrzením, že vývoj lidské civilizace se od samého počátku těsně pojí s přírodou, se setkáváme tak často, že může znít jako banalita. Přitom ve světě přibývá lidí, zejména dětí, kteří se do přírody dostávají stále méně a méně nebo vůbec.
Jak upozorňují Masaši Soga z Tokijské univerzity a Kevin Gaston z univerzity v britském Exeteru v časopise Frontiers in Ecology and the Environment, snižuje se v USA podíl dětí účastnících se nejrůznějších činností pod širým nebem a navíc se zkracuje čas, který tráví mimo budovy. Ovšem Spojené státy nejsou žádnou výjimkou.
Zatímco téměř 80 procent Japonců starších 50 let si v dětství hrálo „venku“, dnes to platí jen o každém desátém dítěti. Současně v zemi vycházejícího slunce roste počet capartů, kteří nikdy neputovali po horách, nelezli po stromech nebo nepozorovali ve volné přírodě ptáky.
K přírodě šetrná turistika pomáhá vytvářet rozumný a dlouhodobý vztah lidí k přírodě. Švýcarská Jura je méně známá než Alpy, ale i toto pohoří nabízí výletníkům krásné přírodní scenérie.
Už od konce osmdesátých let dvacátého století soustavně klesá počet rekreačních návštěv národních parků připadající na jednoho Američana. Nový trend příliš se nepohybovat a přírodu navštěvovat jen prostřednictvím tabletů, notebooků, chytrých telefonů a hracích konzolí označují sociologové termínem videofilie.
Jev pochopitelně souvisí také s rostoucím počtem obyvatel měst. Už od začátku nového tisíciletí žije na naší planetě poprvé v dějinách více lidí ve městech, tedy často v umělém prostředí, než na venkově. Přírodě se tak nevzdalujeme jen pomyslně.
Potvrdilo se kupříkladu, že obyvatelé Helsinek bydlící dál od zelených ploch chodí méně často do přírody než ti, kteří se ve finské metropoli usídlili v blízkosti zeleně.
Vitamínu G je málo
Jaké má odcizování se lidí přírodě důsledky? Řada studií opakovaně prokázala, že čím více lidí pobývají v přírodě, tím výrazněji se zlepšuje jejich fyzické a duševní zdraví. Hned na několika místech na třech kontinentech se potvrdilo se, že čím více zeleně se nacházelo v blízkosti bydliště budoucích matek, tím větší porodní hmotnost měli jejich potomci.
Odborníci v této souvislosti hovoří o vitamínu G (G znamená greenspace čili zelená plocha).
Jak v USA, tak ve Velké Británii platí, že lidé, kteří vyrůstali v přírodě, nebo v ní trávili část dětství, se v dospělosti zajímají ve srovnání s těmi, kteří za sebou obdobnou zkušenost nemají, prokazatelně více o ochranu životního prostředí.
Ukazuje se ale, že stejná závislost platí i pro obyvatele, kteří tráví v přírodě pravidelně jen krátkou dobu. Američané, kteří podnikají pěší túry v lesích, rybaří nebo v terénu pozorují ptáky, jsou častěji ochotni volit kandidáta zasazujícího o ochranu životního prostředí než zbytek populace.
Také španělské děti, recyklující odpad a šetřící vodou a energií, navštěvují přírodu častěji než jejich vrstevníci, kteří tak nečiní. Lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů nedostanou „ven“, bývají přesvědčeni, že životní prostředí je stále ve stavu, jaký si pamatují z dětství, a že úsilí o jeho ochranu je proto přehnané.
Výchova, vzdělávání a osvěta už nestačí
Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Autoři zdůrazňují nejen informování, výchovu a vzdělávání nejširší veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva, hlavně dětí a mladých lidí.
„Jestliže v lidech vzbudíme zájem o přírodu, je velká pravděpodobnost, že budou podporovat její ochranu. Neméně důležité je zapojit co nejvíce občanů do rozmanitých akcí státní a dobrovolné ochrany přírody prováděných ve spolupráci s řídícími pracovníky, územními plánovači a urbanisty, pedagogy a občanskými sdruženími, do nichž se mohou zapojit také vědci,“ říká Soga.