Článek
Děj se odehrává hluboko na americkém Jihu před vypuknutím občanské války. „Když už jsem se ale jednou rozhodl, že budu hrát pro režiséra Quentina Tarantina padoucha, věděl jsem, že se nesmím zastavit na půli cesty. A Calvin Candie, otrokář bez jakéhokoli respektu, lidskosti či slušnosti, je opovrženíhodná, skutečně odporná postava. Bylo pro mě hodně složité se s tím vůbec v hlavě srovnat,“ říká sedmatřicetiletý DiCaprio.
Za téměř dvacet let u filmu si zahrál už řadu podvodníků, gangsterů, romantických hrdinů i miliardáře, ale takového bídáka nikdy.
„Vzpomínám si na první čtení, kdy jsem se pozastavoval nad množstvím násilí a rasismu a užíváním tak jadrného jazyka a moje počáteční reakce byla: Musíme zacházet až tak daleko? Quentin byl neoblomný. Přesto mi ale řekl, že normálně má svoje bídáky rád, ale Candie z plantáže nazvané paradoxně Candyland - Země sladkostí - je první, kterého sám nenávidí.“
Nakonec Leonardo přiznává, že poté, co přemohl zhnusení z role, bylo na ní něco osvobozujícího. „Když totiž hrajete bídáka, nemůžete se držet striktních pravidel a musíte povolit uzdu… Dovede vás to až do nejčernějších míst, ve kterých se jako člověk můžete ocitnout. Pak už nezbývá nic jiného, než že se musíte snažit roli si vychutnat, jinak to nezahrajete. Naštěstí je to jen film.“
Ne náhodou zkušený herec opakuje, že chce hrát jen ve filmech, které si lidé zapamatují. Proto si je hodně vybírá a točí daleko méně než jeho mnozí stejně staří ambiciózní kolegové. „Škola mi nikdy moc neříkala, herectví jsem se ale učit nemusel, šlo mi samo,“ říká sebevědomě. A právem.
V šesti debutoval v televizní reklamě, ve čtrnácti se objevil ve filmu Lassie. Pozornost upoutal v roce 1992 jako protihráč tehdy už hollywoodské těžké váhy Roberta De Nira ve filmu Dospívání po americku.
O rok později už za roli mentálně postiženého chlapce ve snímku Co žere Gilberta Grapa sklidil obdiv kritiků a svou první oscarovou nominaci. Na Hollywood jeho výkon tehdy skutečně udělal velký dojem, o devatenáctiletém Leonardovi se dokonce psalo, že svým výkonem zastínil i zkušeného Johnnyho Deppa.
„Inteligentní scénář ztvárnil s neuvěřitelnou hloubkou a nasazením a navíc má ohromný sex appeal,“ psali kritici potom, co ho následně zahlédli po boku Sharon Stoneové ve westernu Rychlejší než smrt (1995).
Pak ho slavná Meryl Streepová, se kterou si zahrál v Marvinově pokoji (1996), označila za malého pohádkového génia a uznávaný Australan Buz Luhrman, který ho teď znovu režíruje ve Velkém Gatsbym, ho tehdy představil jako novodobého Romea a z Lea se ještě před Titanikem (1997) stal žádaný herec.
A jaké filmy točí umělec, který už třikrát pokoušel Oscara, nejraději? „Kdybych si měl vybrat, hrál bych jen postavy silných jedinců, jako byl miliardář a vynálezce Howard Hughes v Letci (2004) nebo ty dramatické, jako je Jay Gatsby. Myslím ale, že nikdy nebude dost filmů proti násilí,“ odtuší a vrací se ke Scorseseově gangsterce Skrytá identita a své roli tajného policisty Billyho Costigana.
„Je o boji proti zločinu, který nás sužuje, a to snad zajímá úplně každého. Vždyť přece ať vyrůstáte kdekoli, všude ve svém životě zažije každý z nás v nějaké podobě násilí.
Já sám jsem ho poznal už jako malý."
"Žili jsme s matkou v západním Hollywoodu, kde bylo centrum drogových překupníků a prostitutek, což bylo úděsné. Často jsem byl také pořádně zbit. Viděl jsem lidi souložit v parku, narkomany, jak si píchají drogu. Proto mi film o válce s organizovaným zločinem přišel záslužný,“ konstatuje a dodává: „Ostatně - není brutální Nespoutaný Django rovněž svým způsobem bojem proti násilí?“
Jinou story jsou ovšem Leovy přítelkyně, fanynky a jeho soukromí. „Jsem nadmíru spokojený, že už mám za sebou dobu, kdy ze mě Hollywood vytvořil sex symbol, a velice rád to přepustím svým mladším kolegům. Jen ať si to užijí, hlavně ať už já mám pokoj. Ještě jim budu držet palce, aby to zvládli s noblesou, ta mi tehdy chyběla,“ vzpomíná na dobu po hvězdném Titaniku.
Podle režiséra Jamese Camerona se choval jako rozmazlený fracek, ani se neobtěžoval přijít na předávání Oscarů. „Ve třiadvaceti s dvanácti milióny v kapse jsem byl příliš mladý na to, aby mě sláva, kterou jsem byl tehdy ohromený, nedostala. Herectví pro mě bylo cestou z bídy a plnými doušky jsem si užíval život milionáře a playboye.
Potřeboval jsem čas, abych pochopil, že takhle už dál žít určitě nechci,“ říká Leo, známý svými románky s dlouhonohými kráskami. Nedávno se rozešel v pořadí se svou třetí ze světových supermodelek, třiadvacetiletou Američankou Erin Heathertonovou, a dál si užívá svůj staromládenecký život.
„V tomhle směru obdivuji svou nejlepší kamarádku Kate Winsletovou, která je schopna dirigovat si v showbyznysu tak složitý osobní život,“ říká Leo, který se ženit hned tak nehodlá. Má dnes bohulibější zájmy. Je z něho aktivní představitel zelených.
Jinak je v očekávání věcí příštích. Za svou roli otrokáře v Nespoutaném Djangovi dostal vysoké ocenění od kritiků a byl za ni nominovaný na Zlatý glóbus a další nominace mu znalci předpovídají za chystaný snímek Velký Gatsby.
Na odpornou roli otrokáře má i nepříjemnou památku - dokázal ale, že je opravdu profesionál. Při jedné z jeho posledních scén, kdy zuřivě buší do stolu, omylem rozbil křišťálovou sklenici a o střepy si rozřízl ruku. I když mu okamžitě začala téct krev, Leonardo natáčení nepřerušil, ránu mu mohli zašít až poté, co dotočil záběr. Jizva mu ale bude roli ještě dlouho připomínat.