Článek
„Toleranci,“ odpovídá Lenka na otázku, co jí soužití v páru přineslo a naučilo. „Že je možné úplně všechno,“ odpovídá na tu samou otázku její manžel. Když se před deseti lety seznámili na křtu CD kapely Houpací koně, se kterou Václav Havelka tehdy vystupoval, měli za sebou už pár zkušeností se vztahy a taky poměrně jasnou představu, co od partnerství chtějí.
Lenka tehdy okomentovala jeho hudební výkon, on ji pozval na své další vystoupení. Musela odmítnout, protože měla představení v divadle. Jenže to na poslední chvíli zrušili, a tak Lenka přece jen přišla…
„Na Vaškovy koncerty chodím ráda pořád,“ říká i po šesti letech manželství. Mimochodem, svatbu měli, když čekali druhého syna Eliáše a staršímu Šimonovi byl rok.
Musela jsem vyvinout velkou dávku tolerance. Ale taky jsem si uvědomila, že je pro mě důležité mít vedle sebe muže, který do toho, co dělá, jde naplno.
„O ruku mě Vašek požádal v Portugalsku, na mořském pobřeží. Bylo to romantické,“ vzpomíná Lenka. Dodává, že manželství i v dnešní době, kdy spolu spousta párů žije i bez svatby, nebere na lehkou váhu.
„Je to závazek. Nejde z něj odejít jen tak, kvůli nějaké hlouposti za sebou zavřít dveře. A to je, pokud jsou ve vztahu děti, dobře.“
„Jsem zvyklý jít do všeho, co dělám, naplno,“ doplňuje ji Václav. „A rodina není výjimkou.“
Lenka je dokonalá manažerka
Letošní léto trávili na své oblíbené rodinné chalupě v Jeseníkách společně asi méně času než jindy, protože Lenka se po dlouhé době rozhodla věnovat léto práci. Roli matky Julie v Shakespearově dramatu Romeo a Julie s chutí přijala.
„Vždycky jsem si přála zahrát si Julii, dokonce jsem kdysi měla balkónový monolog Julie k přijímačkám na DAMU. Nu což, Julie mi utekla, tak si zahraju aspoň její maminku,“ směje se. Tahle postava není zrovna chápavá a milující matka, naopak, je docela chladná. „Vztah matky a dcery je často složitý,“ krčí rameny Lenka.
Navíc v pojetí dvojice SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), která režíruje Letní shakespearovské slavnosti, matka sama touží po nápadníkovi a vztah s dcerou je tak spíše konkurenční. Romeo a Julie se hraje hojně po celé léto, a tak rodina stíhá jen kratší výlet na vodu a pár výjezdů na hrady a zámky. Časová vytíženost jejich profesí je ale naučila dobře plánovat.
„Oceňuju, že v tomhle je Lenka dokonalá manažerka,“ říká Václav.
Obvykle si na počátku měsíce sednou s diáři v rukou a naplánují si pečlivě den po dni. „Moji rodiče nám maximálně vycházejí vstříc. I Vaškova maminka, která je masérka a jezdí k nám až z Pardubic, pomůže, když potřebujeme.“ Někdy je ale překvapí nečekané volno a s ním prostor pro neplánovanou dovolenou.
„To se stalo vloni v zimě. Odpadlo mi zkoušení v divadle, přede mnou byl najednou měsíc volna. A protože Václav si svá vystoupení může naplánovat flexibilněji než já, uvolnil se také. Odjeli jsme všichni na Srí Lanku a byl to krásný zážitek.“
To se ale letos těžko zopakuje, protože na podzim Lenku čeká kromě zkoušení v domovské scéně v Dejvickém divadle ještě hra Zvrhlá Margaret v A Studiu Rubín a také natáčení televizního seriálu.
Muzikant a mašinkář
Jejich dva synové Šimon a Eliáš jsou každý trochu jiný. Zatímco starší Šimon, který v září nastoupil do první třídy, je duší muzikant, mladší Eliáš je zase hodně přemýšlivý.
„Když se nedávno někdo ptal, že když je brácha ten muzikant, tak co je tedy on, odpověděl, že on je ten od mašinek, mašinkář,“ vypráví Václav. Šimon dokáže trávit s tátou celé dny ve zkušebně, od tří let má vlastní bicí a největším svátkem pro něj je, když může pomáhat nosit věci na pódium. Rytmus má v krvi a zaujetí pro muziku taky. Oba rodiče s nimi tráví co nejvíc času, i když je kvůli jejich profesím tento čas proměnlivý.
„Šimon mi nedávno začal dávat najevo, že mu vadí, když večer odcházím do divadla. Nějakou dobu jsem to řešila, ale pak jsem pochopila, že bude nejjednodušší s nimi být, kdykoli to půjde a nevyčítat si, že náš rytmus není pravidelný. Každý stejně pokládá za normální to, v čem vyrůstá,“ říká Lenka a dodává, že není výjimkou, že kluky ze školky vyzvedávala už po obědě, aby si je užila. Je velmi ráda, že Václav jako rodič funguje stejně plnohodnotně jako ona.
V manželství se toho naučili hodně. Lenka toleranci a Václav přišel na to, že stát se může úplně všechno.
„Umí s kluky odmalinka všechno. Vařit, starat se. Pro něj není problém je vzít a odjet s nimi na pár dní na chalupu,“ pochvaluje si. Pak tu jsou ale období, kdy Václav vyrazí na šňůru koncertů, nezřídka za oceán. Jeho hudba se mimo jiné v americké muzice inspiruje a kromě toho si Václav chtěl vyzkoušet, zda si najde své příznivce i tam.
Koncert jako rituál
Odjezdy na několik týdnů, kdy s partou muzikantů v dodávce narvané aparaturou jezdil po koncertech v Americe, byly v době malých synků pro manželství opravdovou zkouškou. Lenka si musela poradit sama, a i když měla podporu rodiny a chůvu na hlídání, nebylo to pro ni lehké.
„Musela jsem vyvinout velkou dávku tolerance. Ale taky jsem si uvědomila, že je pro mě důležité mít vedle sebe muže, který do toho, co dělá, jde naplno. To mě s tím trochu smířilo.“
Václav ale odpovídá, že to prostě jinak neumí. „Nechci se nikomu podbízet a být úspěšný za každou cenu. Vždycky jsem si šel vlastní cestou. Ať už v tvorbě, nebo osobním životě. Bez ohledu na to, co se kolem mě děje, co se očekává, co je takzvaně správně. Je pro mě důležité dělat věci z vnitřního přesvědčení, s vírou v sebe sama a s maximálním odhodláním. Jinak to neumím a nechci dělat.“
Na podzim očekává vydání čtvrtého CD skupiny Please The Trees, se kterou hraje již od roku 2006. Kritici o kapele, která se jen těžko žánrově zařazuje, někdy hovoří jako o psychedelickém rocku. „Podstatu hudby cítíme hlavně spirituální,“ vysvětluje Václav.
„Koncerty jsou pro nás rituálem. Po všech možných personálních obměnách jsme momentálně schopni se během vystoupení nechat unášet za hranice příčetnosti. Pracujeme s tím, kam až je možné jít.“ Podle něj se koncerty v cizině domlouvají velmi obtížně.
„Principy hraní ve světě jsou úplně jiné než ty tady. Tam nikdo na nikoho nečeká, natož pak na nějaký ,talent‘. Vše stavíme na osobních kontaktech a vztazích.“
Točit s Woodym Allenem? To ano!
A právě to je pro něj výzva. V Americe koncertoval několikrát, dokonce i na prestižních festivalech, a tak tu zemi celkem poznal. „Možná mi v něčem spadly růžové brýle. Ale dovedl bych si teoreticky představit žít i jinde než v Česku. Možná i tam.“ To ale pro Lenku lákavá představa není.
„Jasně že bych byla ráda za zajímavou nabídku, třeba Woodyho Allena bych rozhodně neodmítla, natrvalo se přesunout jinam bych ale nechtěla. Pro herečku není jednoduché uplatnit se v cizí zemi,“ myslí si. A navíc teď s dětmi by to bylo docela těžké…
Jako konkurentky vystupují na letošních Letních shakespearovských slavnostech dcera (Tereza Voříšková) a matka (Lenka Krobotová) v Romeovi a Julii.
Odlišné názory mají i na jiné věci. Jenže Václav je kliďas a nad spoustou z nich dokáže mávnout rukou. Emocemi nešetří spíš Lenka. „Jenže jsou pravé, nefalšované,“ má za to Václav. „Patří k Lenčině citlivosti.“
Ostatně, i díky ní je Lenka úspěšnou herečkou, mimo jiné i držitelkou Českého lva za ženskou vedlejší roli, kterého získala vloni za roli Jaruny v režijním filmovém debutu svého otce Díra u Hanušovic. A pokud se pohádají? „Nikam neodcházím. Ženy to těžko snášejí,“ prozrazuje Václav. „Odcházím já. Obvykle na masáž. Funguje to skvěle,“ podotýká Lenka.
Zasadili 250 stromů
Jako herečka se erotickým scénám nevyhne. Dříve na ni Václav trochu žárlil. Naposledy to bylo vloni, kdy se vysílal seriál Čtvrtá hvězda, kde Lenka hrála manažerku a potvoru. Intimní komediální scénku, kterou kdosi označil dokonce za pornografickou, sehrála s kolegou z dejvického divadla Ivanem Trojanem. Většinu diváků pobavila.
„Už jsem si ale celkem zvyknul,“ komentuje to Václav. Divadelní svět pro něj byl dlouho světem přepjatých emocí, ale poté, co se přiženil do divadelní rodiny, změnil názor.
K několika divadelním představením složil i hudbu, stejně tak jako k filmu Místa režiséra Radima Špačka. Od roku 2011 své koncerty často doprovází sázením stromů.
„Hudba je pro mě spirituální záležitostí,“ říká Václav Havelka.
„Je to spíš abstraktní naplňování jména kapely než zelenou politikou. S tím nápadem přišel kamarád John Reynolds, který pracuje jako soukromý zahradník na Manhattanu, kde tajně vysadil za posledních padesát let několik desítek stromů. My s kapelou stromy vysazujeme v místech koncertů, legálně a po dohodě, na soukromých pozemcích nebo ve veřejném prostoru.“ Kapela už jich vysadila více než 250.
Zákazy mnoho nevyřeší
Své děti odmalička respektují jako svébytné osobnosti. „Samozřejmě se snažíme vést naše děti tak, aby měly představy o tom, co ano a co už ne. Určité hranice potřebují. Já ale to, že naše rodina nefunguje podle zaběhnutého stereotypu, beru jako velké plus,“ tvrdí Václav.
„A to nejen my s Lenkou, ale i děda a babička. Všichni děláme to, co nás baví, což se odráží na celkové atmosféře v rodině. Pro děti nejsou důležité všelijaké kroužky, které jim vyberou rodiče, ale svět kolem nich. Vychovává je to, co vidí, ne nějaké příkazy a zákazy.“
Dodává, že někdy se vliv rodičů na děti přeceňuje. Sám se svým otcem, který nedávno zemřel, neměl nejlepší vztah a pracovat na sobě musel sám. To ho možná spojuje s jeho manželkou, která sice pochází ze slavné divadelní rodiny, ale obhájit, že patří například do špičkové scény dejvického divadla, kterou dlouhá léta umělecky vedl její otec, musela rovněž sama. I díky tomu umí manželé ocenit jeden druhého.
„Nemáme si nač stěžovat. Děláme práci, která nás baví, máme zdravé děti. To je přece absolutní luxus!“
