Článek
„Nejvíc diváky zasáhla moje intrikánská matka krále Joffreyho. Usuzuji z toho, že když mě někdo z nich pozná, reakce je vždy stejná. Například tuhle jsem nakupovala zeleninu a muž, který šel kolem, mi vmetl do tváře: Ty jsi ale mrcha! A žena, která ho následovala, se přidala se slovy: Jen toho tvýho spratka pěkně propleskni,“ směje se Lena, která má v roli Cersei Joffreyho z milostného poměru se svým bratrem, dvojčetem Jaimem.
Jako kamarádka by byla fajn...
Ve Hře o trůny dokončila Lena už čtvrtou sezónu a kritici píší, že ve čtyřiceti letech je na vrcholu své kariéry. Cersei ale není její první královna. Tu si zahrála v roce 2006 ve válečné fantasy 300: Bitva u Thermopyl a zopakovala si ji letos v akčním dramatu 300: Vzestup říše. V obou pokračováních se představila v roli spartské královny Gorgo.
„Ta je stejně krvelačná a pomstychtivá jako Cersei s tím rozdílem, že její morální cítění je daleko silnější. Přesto mám Cersei radši. Tuto roli krásné, prohnané a ambiciózní ženy přímo miluji. Když si odmyslíme její bezohlednost, je docela zábavná a má sarkastický humor. Myslím, že jako kamarádka by byla fajn a byla by s ní legrace, nesměli byste se s ní ale v žádném případě dostat do konfliktu,“ dodává Lena s úsměvem.
Jako Cersei v druhé řadě britsko-amerického seriálu Hra o trůny.
A myslela si, že Hra o trůny bude takový hit? „Vůbec ne, je to velice neobvyklý seriál s draky, incestem, kouzly, čaroději a zombiemi. Ale je chytře vymyšlený a každý další scénář je pro mě velkým dárkem.“ Ne, že by na tyto filmy plné krve byla pyšná. „Víte, já to neřeším. Upřímně přiznávám, že vezmu každou roli, kterou mi nabídnou. Nejsem žádný snob. Pro mě je to jen práce, která zítra už nemusí přijít, takže za každou roli jsem vděčná,“ přiznává otevřeně.
„Na rozdíl od řady jiných hereček mi nevadí ani hrát lesbičku, kterou jsem si užila v romantickém snímku Svatba ve třech (2005), či překupníka drog v akční sci-fi Dredd (2012). Mě to jako herečku nijak nedegraduje.“
Nevím, co na mně lidé vidí, já si nijak krásná nepřipadám...
Lena nikdy nedokončila školu dramatu, od sedmnácti ale hraje, vsází na instinkt. „Musíte věřit tomu, že jste ta osoba, kterou hrajete. A přesvědčit o tom i druhé. Je to jediná možnost, jak to mohu dobře zahrát. Nemohu jen předstírat. Jasně, že nejsem královna. Ale která holka si na ni nikdy nehrála? A já k tomu mám navíc paruku a kostým, to vše pomáhá,“ říká zkušená herečka.
Ve skutečnosti ale atraktivní hnědovláska v ničem nepřipomíná královnu Cersei. „Nevím, co na mně lidé vidí, já si nijak krásná nepřipadám, myslím, že jsem dobrý průměr. Moc to neřeším. Dost často mě líčí na někoho jiného, takže pak už ani nevnímám to, jak vypadám,“ vysvětluje. Není to tak dávno, co prožila složitý rozvod po pětiletém manželství a Peterem Paulem Loughranem, irským muzikantem a otcem jejího čtyřletého syna Wylieho.
„Udělala jsem to, aniž bych zahořkla. Byla doba, kdy mi bylo hrozně, ale drželo mě pomyšlení, že nesmím udělat nic, za co bych se později styděla, protože jsem chtěla, aby můj syn, až si na tuto životní etapu vzpomene, mohl být na mě vždy pyšný,“ svěřuje se.
Chybí jí londýnské večírky
Londýn, kde rodačka z Bermud strávila své mládí, Lena, která teď žije v LA, postrádá z mnoha důvodů. „Tam se stačí projít a narazíte na nějakého známého, který vás vezme do pubu na pintu. Každý týden se tu koná nejméně deset večírků, jež končí nad ránem s dvaceti vypitými lahvemi vína. Tady si dáte jednu a ani se neodvážíte to zopakovat. Je to prostě Amerika.“
Víte, že…
Narodila se v bermudském Hamiltonu, dětství ale prožila v Anglii, kam se rodiče odstěhovali, když jí bylo pět let.
Od patnácti let trpěla klinickou depresí, ale naučila se ji zvládnout bez léků.
Na otázku, jestli se ještě vdá, odpovídá: „Můj sen je mít víc dětí. Role matky je pro mě ta nejkrásnější, i když zároveň nejnáročnější. Jestli k tomu ale budu potřebovat dalšího manžela, nevím. Pořád existuje adopce,“ končí muži zklamaná Lena Headeyová.
