Laďka Něrgešová: Pomůže jen čas

„Nejraději moderuji pořady či akce, kdy se nemusím učit scénář, můžu improvizovat a program mám spíš ve svých rukou nežli pevně daný,“ přiznává dvaačtyřicetiletá Něrgešová, která se vedle moderování věnuje i herectví. Jakému oboru dává přednost, říct nedokáže. „Baví mě obojí, proto jsem byla ráda, že jsem vystudovala školu, která oba obory spojovala,“ tvrdí. Nejčastěji ji vídáme při uvádění oblíbeného Top Staru na Primě. Vrátila se k němu letos v únoru po bezmála dvouleté přestávce, kdy byla na mateřské dovolené s dcerou Medou.

Dvouletou Medu a desetiletého Adama má s novinářem Jaroslavem Pleslem, s nímž se letos rozvedla. Nepopírá, že má za sebou těžké období. „Potřebuju však fungovat kvůli dětem. Snažím se být veselá a prostě se přemoct. Navštívila jsem psycholožku, která mi předepsala léky na nervy, ale rozhodla jsem se, že si vším projdu bez nich. Potvrdila mi, že při traumatické události trvá i rok, než ji psychika zpracuje. Občas k ní ještě zajdu, sezení s ní mi pomohla. A pak ještě kamarádky. Nejsem typ, který se svěřuje na potkání, ale mám pár blízkých, na které se mohu kdykoli obrátit. Ti mě pak mají na drátě stále, protože chci znát jejich názor na to, co se děje, jejich nezaujatý pohled. Jsou lidé, co si zalezou, když je něco trápí, a vylezou, až když to mají vyřešené. Já taková nejsem, potřebuju o tom, co prožívám, mluvit. Ale tady myslím pomůže jen čas.“

K trablům v osobním životě se přidal bolestivý zánět šlach na pravém předloktí. „Vyluxovat znamená polknout před tím dva brufeny,“ komentuje to lakonicky. Nemoc se neobjevila poprvé, sužovala ji, i když byl její syn Adam dvouletý. Nyní se ohlásila znovu jako tzv. batolecí syndrom. Může postihnout matky ještě nechodících dětí, které je třeba občas nosit na rukou. Komplikuje jí i běžné denní úkony.

„Nerada se rovnou uchyluji k nějaké drastické léčbě, a tak se lékař trochu divil, že jsem si ruku zprvu léčila homeopaticky a octanovou mastí. Tentokrát tahle léčba nepomohla, i když mám jinak s homeopatiky dobré zkušenosti. Odborný lékař mi dokonce píchnul i kortikoidní injekce, což jsem zakusila poprvé. Bohužel teď už je to tak daleko, že vyloučená není ani operace,“ říká.

Přesto však alternativní medicínu nezavrhuje. „Kdysi jsem studovala také farmakologii, mám z ní i státní zkoušku. Je to obor, který ušel ohromný kus cesty, ale mě zajímaly i jiné způsoby, jak se léčit,“ přiznává. V každém oboru se najdou i šarlatáni, kteří tahají z lidí peníze. „Na špatného doktora můžete narazit i v nemocnici. Nikdo kvůli tomu ale přece nebude tvrdit, že medicína jako obor je špatná.

Myslím si, že tak je to i s některými alternativními léčebnými metodami. Například kineziologie jako technika svalového testování organismu byla vyvinuta v USA na pomoc dětem opožděným ve vývoji. Ukázalo se, že dokáže účinně pomoci i těm zdravým, stejně jako dospělým. Byla by škoda zavrhnout celý obor kvůli lidem, kteří s metodou pracovat neumějí,“ myslí si.

V kolotoči denních povinností jí velmi pomůže, až malá Meda bude moci nastoupit do školky. „Aspoň na jedno dvě dopoledne. To bude výrazná úleva. Meda je velmi sociálně zdatná a myslím, že zařadit se do kolektivu pro ni nebude problém. Sehnat kvalitní chůvu je totiž docela těžké. Nejen takovou, co pohlídá kočárek venku na pískovišti, ale kterou si můžu pustit do bytu a ona bude schopná mě zastoupit. To znamená dětem i uvařit a uložit je do postele. Mnoho chův je z řad studentek či zaměstnaných žen, a tak se stává poměrně často, že na poslední chvíli odřeknou. Nejlepší zkušenosti nemám ani s agenturami,“ podotýká moderátorka, která má za sebou uvádění pořadů Česko hledá SuperStar, Farmář hledá ženu nebo Jak se staví sen. Přesto doteď děkuje bohu, že druhé dítě má. „I když jsem se rozrodila až před padesátkou,“ říká s velkou nadsázkou.

Na dceru čekala osm let a otěhotnět podruhé nebylo snadné. Věděla však, že až se dvěma dětmi se bude cítit úplná. „Přeji všem ženám, které touží po miminku, a ono to nějakou dobu nejde, aby neklesaly na duchu. A taky ať mají oporu ve svých protějšcích, protože ta je v podobných chvílích nenahraditelná,“ vzkazuje. Být matkou po čtyřicítce s sebou podle ní přináší i zvýšenou zodpovědnost a strach o dítě. „Nejsem výjimkou,“ potvrzuje, „ale snažím se to nepřehánět.“

Připouští, že jako moderátorce se jí hodí, že má dobrou vyřídilku, což ale nemusí být v jejím oboru pravidlem. „Existují i mlčenliví moderátoři nebo koktaví herci, ne?“ vtipkuje. Pohotovost a schopnost argumentovat má i v soukromí, ale ne vždy je to přínosné. „Zkuste si argumentovat třeba policistovi, když vás zastaví v autě. Nemusí to pomoci, ba naopak,“ směje se moderátorka, která účinkuje také v televizních seriálech. Například ve Vinařích, kde jejího hereckého partnera ztvárnil Marek Taclík, se kterým se potkávala také v některých divadelních inscenacích, třeba v úspěšné hře Osiřelý západ v pražském Činoherním klubu. Vzpomíná, jak ve Vinařích spolu točili scénu, kdy mu prozradila, že přišla do jiného stavu. „Byla jsem zrovna těhotná, ale nikdo o tom ještě nevěděl. Tohle těhotenství sice nedopadlo dobře, potratila jsem, ale vzápětí jsem otěhotněla znovu, a to už byla Meda.“

Seriály točí velmi ráda, nejraději ty, co se natáčejí i v exteriérech. „Více se tam žije a méně hraje,“ shrnuje. Vinaři se natáčeli za Mělníkem a ji tehdy přepadl zánět okostice. „Panovala vedra, snad čtyřicet stupňů ve stínu, a antibiotika nezabírala. Byla jsem už trochu zoufalá, protože to bolelo a mě čekaly scény, které měly skončit až někdy kolem druhé ráno. U lékaře jsem skoro omdlévala bolestí, měla jsem horečku, a tak jsem ho požádala, aby mi nějak pomohl, že prostě točit musím. Byly to scény, ve kterých jsem vystupovala jen já a Marek, štáb se sešel jen kvůli nám. Když doktor viděl mé odhodlání, prohlásil sice, že jsem blázen, ale předepsal mi morfin.

Trochu se podivil nad tím, že jsem si ho chtěla aplikovat rovnou v ordinaci a pak se autem hnát někam za Mělník. Doporučil mi raději vzít si ho až přímo na místě. Což se stalo. Scény jsem natočila, ale nepamatuju si z nich vůbec nic. Velmi jsem se divila, když jsem se pak viděla v televizi, jak odříkávám plynule několik stran scénáře,“ shrnuje Laďka Něrgešová, která se těší na další natáčení.

„Všechno v životě je jen období, a dokud nejsme vážně nemocní, máme s dětmi co jíst a kde bydlet, je to v pořádku. Vše ostatní pomine a obrátí se k lepšímu!“