Kult dokonalosti ohrožuje děti i dospělé

Všechny tyto nemoci mají řadu společných znaků. Především jde o vážná psychická onemocnění a lidé, kteří jimi trpí, žijí často doslova pod nadvládou ideální představy o svém vzhledu či o zdravém životě. Všechna tato onemocnění také mohou skončit i smrtí, ovšem i při šťastnějším průběhu jsou obrovskou zátěží a zkouškou jak pro nemocného, tak pro jeho okolí.

Pomoc přitom nebývá vůbec jednoduchá a nepřispívá k ní ani nastavení dnešní společnosti. Odborníci upozorňují na to, že nároky na vzhled jsou bohužel už řadu desetiletí nezdravě vysoké a stále se věnuje víc pozornosti hodnotám na váze než psychickému zdraví.

Lidé s poruchou příjmu potravy zažívají bez ohledu na věk, vzdělání či pohlaví silné pocity frustrace a nespokojenosti. Mají také obrovský strach selhat. V důsledku své nemoci postupně začínají ztrácet zájem o původní koníčky a přátele, naopak přibývá chvil, kdy své tělo nenávidí. „Když se trápíme, kontrola jídla je často to jediné, co lze ovlivnit a kde se můžeme cítit úspěšní a mocní,“ vysvětluje psycholožka a nutriční poradkyně Zuzana Červenková Douchová.

Poruchy příjmu potravy přicházejí nicméně plíživě a člověk si dlouho nepřizná, že by se jej týkaly.

Vladimíra Osadníková se dostala až do bodu, kdy ve čtrnácti letech vážila 40 kg, během dvou měsíců zhubla o osm kilogramů a přišlo jí v pořádku si neustále vážit jídlo. Naopak skutečnost, že špatně spí a padají jí vlasy, přikládala stresu ve škole. Vůbec nechápala, proč rodiče hlídají, co sní, a nechávají ji kontrolovat i učiteli a spolužáky.

„Poruchy příjmu potravy bývají útěkem do zóny bezpečí ze situace, která je pro člověka těžce zvládnutelná, například po emoční stránce. Může jít o reakci na dlouhodobý psychický tlak, ale i následek prožitého traumatu, jako je znásilnění či šikana,“ vysvětluje dnes vedoucí pobočky Centra Anabell Vladimíra Osadníková.

Neustálé hladovění v souvislosti s mentální anorexií poškozuje prakticky celé tělo, včetně mozku, srdce a ledvin. U těžkých forem dokonce hrozí riziko smrti a vážných komplikací. Přesto odbornice apeluje na blízké, aby se i přes obavy o zdraví nemocného vyhnuli výčitkám: „Jeho psychika se neustále točí kolem sebeobviňování a věty typu Podívej, jak nás trápíš! Už se sebou něco udělej! rozhodně nepomáhají.“

Nejlepší je, když okolí zvolí vstřícný a respektující přístup. „Byl to až učitel tělocviku, který mi řekl, že si všiml, že už nejsem tak šťastná a vypadám unaveně. Nabídl mi, že za ním můžu kdykoli přijít a promluvit si o všem, co mě trápí. Konečně někdo nehodnotil jenom můj fyzický vzhled,“ vzpomíná Vladimíra.

I s rodiči si nakonec dokázala nastavit schůdná pravidla, například jí pomáhali určovat velikost porcí, ale výběr potravin nechali na ní. Rodina, včetně babiček, také přestala komentovat postavu dospívající dívky a více se zaměřila na její pocity a dostatek relaxace.

Ze všech duševních onemocnění patří anorexie mezi tři nemoci s nejvyšší úmrtností, proto se rozhodně vyplatí reagovat včas.

„Neustále opakuji, že na konzultaci s doktorem nikdy není brzo. Jestliže si nejste jistí váhou dítěte, nechte u pediatra udělat minimálně odběr krve a všechny další kroky komunikujte i s potomkem,“ doporučuje Vladimíra Osadníková.

V Anabell mají také dobrou zkušenost se zprostředkováním multidisciplinární spolupráce, kdy se tým lékařů sejde s klientem, rodiči, případně i učiteli a problém se řeší komplexně. Důraz se dnes již klade i na pravidelnou psychoterapeutickou pomoc, ať už s psychologem, nebo sociálním pracovníkem, protože se ukazuje, že stav psychiky je v mnoha případech důležitější než váha.

Období puberty je velmi citlivé na různé změny, ale stále jsou tu rodiče, kteří mohou pomoci. S dovršením dospělosti však problémy nekončí, jen jsme na ně více sami.

Britská studie z roku 2017 upozornila na problematiku poruch příjmu potravy u dospělých žen. Výsledky ukázaly, že spouštěčem onemocnění může být silná stresová situace, jako je šok z rozvodu, těžké zklamání v práci, hluboký zármutek či období po porodu.

„I já mám zkušenosti s klientkami nad 35 let,“ souhlasí Vladimíra Osadníková a dodává: „Jejich počet neustále narůstá a léčba se komplikuje, protože si nepřijdou včas pro pomoc. Mnohdy ignorují pravidelné prohlídky u praktického lékaře i gynekologa, a tak je diagnóza jejich potíží obtížná.“

Situaci dospělých žen nepomáhá ani skutečnost, že společnost přes různé proklamace v praxi stále trvá na trendu štíhlosti a životu bez nároků na přešlapy. Vědci, konkrétně např. výzkumníci z Duke University, díky analýze tři sta let starých historických záznamů potvrzují, že ženy vydrží více psychické zátěže než muži. Ale zároveň se více vnitřně trápí a podléhají stresu.

Důležitým milníkem v obratu k lepšímu může být zpětná vazba od partnera, který poukáže na fyzickou i psychickou proměnu partnerky.

„Znám i ženy, které do poradny dovedly silné deprese nebo definitivní rozhodnutí, že již nechtějí, aby se jejich dny točily jen kolem jídla, které jim bere čas pro sebe i rodinu,“ říká odbornice.

V 21. století se neustále mluví o tom, jak je důležité (a trendy) jíst zdravě, mnohdy i držet diety nebo alespoň zkoušet různé výživové směry. Odborníci varují před extrémy a konkrétně upozorňují na ortorexii, tedy patologickou posedlost zdravým jídlem. Ta se z počátku jeví jako neškodné nadšení, které se pod vlivem různých faktorů přehoupne v závislost.

„S touto poruchou se setkávám u čím dál mladších klientek, a dokonce i klientů. Nemocný začne žít v přesvědčení, že jen jeho způsob stravování je správný, a striktně dodržuje vše, co daný směr či dieta povoluje. Respektuje také všechny předepsané zákazy a absolutně se neohlíží na skutečnost, zda si tím škodí,“ popisuje Zuzana Červenková Douchová.

Podle psycholožky a nutriční poradkyně jsou pro nemocného ortorexií typické silné výčitky, když náhle vybočí z režimu. Mnohdy i své nejbližší nutí řídit se podle pravidel, kterým propadl. Právě oni si jako první všimnou, že jeho chování kolem jídla je už za hranicí zdravého jedení.

„Velmi nebezpečné je, když nemocný začne omezovat více potravin a sníží i celkový příjem, což může vyústit v mentální anorexii či jiné poruchy příjmu potravy. Kromě výrazného hubnutí dochází ke ztrátě důležitých živin a stejně jako u anorexie se mohou objevit metabolické, hormonální a psychické potíže až kolaps organismu.“

Další z vážných poruch příjmu potravy dnešní doby je bigorexie, kdy má nemocný přes vysokou váhu (i nad 100 kg) skvělou muskulaturu a nespočet účastí ve sportovních soutěžích neustále pocit, že je slabý a nedostatečně silný. Cvičení, nejčastěji v posilovně, se postupně stane jeho hlavním programem dne i tématem hovoru.

Častým spouštěčem bývá nadváha či obezita v dětském věku a spolu s nimi nízké sebevědomí, které přetrvává do dospělosti.

„Jedním z projevů bigorexie je pak kromě nonstop cvičení prohlížení se v zrcadle na veřejných místech či zveřejňovaní svých fotografií na sociálních sítích s cílem získat pozitivní odezvu okolí. Druhou silnou skupinou jsou bigorektici, kteří se neodhalují vůbec a i během teplých dnů nosí bundu, která jim vizuálně dodá na objemu,“ vysvětluje odborník na sportovní výživu Lukáš Roubík.

Podstatné je podchytit bigorexii v začátcích, protože na první pohled cílevědomý a zdravý sportovec začne brzy vnitřně chátrat. Kvůli nadměrnému tréninku totiž podle odborníka chybí prostor pro dostatečné zotavení organismu, čímž dochází k chronickému poškození pohybového aparátu.

„Bigorektici často zvedají těžké váhy i během nemoci nebo při bolestech kloubů, což vede ke vzniku a sumaci jednotlivých mikrotraumat a k zánětům, které mohou následně vyústit v poškození pojivových tkání a k vážnému zranění, nehledě na riziko patologické chronické únavy, prohloubení deprese a zhoršování duševního zdraví.“

Lukáš Roubík také upozorňuje, že život takto nemocných vážně ohrožuje i zneužívání dopingových látek z černého trhu.

„Bigorektici často riskují užíváním vyššího počtu podpůrných látek a násobně vyšších dávek, než které jsou obvyklé u soutěžních kulturistů. Mnohdy se dostanou až do stavu, kdy už dopingové látky nevysazují, protože představa poklesu hmotnosti je pro ně neúnosná. To má velmi negativní dopad na jejich kardiovaskulární systém, játra, ledviny i plodnost.“

Prvním krokem k uzdravení je nebrat bigorexii ani ostatní poruchy příjmu potravy na lehkou váhu. Připustit si onemocnění a začít včas léčbu v podobě cílené psychoterapie, individuálně podpořené farmakoterapií.

Existují také skupinová sezení, kam je možné přijít a prostřednictvím sdílení ostatních zjistit, že i dlouhodobé problémy s příjmem potravy mají řešení. Podstatná je přitom pomoc blízkých, ale aby byla účinná, doporučuje se podporu nemocnému také konzultovat s psychologem.

„Je jasné, že bez jídla ani pohybu se žít nedá. Důležité ale je, aby se kolem těchto témat přestaly točit všechny myšlenky nemocných. Klientům vždycky říkám, že po vyléčení už se nikdy nevrátí do bodu, ze kterého vyšli. Během terapií ale odkryjí spoustu nezpracovaných situací, což je posílí do dalšího života,“ dodává Vladimíra Osadníková z centra Anabell.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Léčba mentální anorexie