Kristýna Leichtová a Václav Masaryk: Neumíme prohrávat

Kristýna: Pevnost Boyard nebyla o fyzických možnostech.

K.: Oproti StarDance ani ne. Tady je to mnohem náročnější. Pevnost Boyard byla zábava, tam o nic nešlo, jen o výhru peněz, které jdou na dobrou věc. Tady cítím mnohem větší tlak.

K.: Vůbec, ani chvilku. Líbily se mi předešlé ročníky, a navíc taková nabídka by se nemusela nikdy opakovat. Fandila jsem i kolegyním z Comebacku Marušce Doležalové a Daně Batulkové.

Václav: Byl jsem moc rád. Tančil jsem už se zpěvačkou Monikou Absolonovou i s herečkou Bárou Polákovou. Dostat slušnou herečku, to je paráda.

V.: My jsme se seznámili před třemi lety, když jsem tančil s Bárou. Viděli jsme se jak na televizních přenosech, tak na nějaké společenské akci.

K.: Nemůžu říkat, že je přísný.

V.: Ale můžeš!

K.: To je fakt. Protože on musí být přísný. Jsem totiž dost lenivá, takže na mě přísnost platí.

V.: Jsem přísnější v tom smyslu, že věc, která nám nejde, se snažím dělat tak dlouho, dokud není dobrá. Do té doby nechci jít dál.

K.: Na to není čas. Možná by byl, kdybychom trénovali deset let. Ale tady člověk musí sklapnout a dělat, co má.

K.: Ne, vůbec. Ten večer, kdy jsou přenosy, si neužívám vůbec nic. Je to pro mě opravdu stres. Tlak je obrovský. Postupně je to lepší, ale třeba první večer jsem se opravdu klepala.

V.: My si to užíváme hlavně na tréninku a na generálkách.

K.: Tam je to v klidu, i když nemám krásný kostým. Ale při přenosu nastoupí diváci a porota. Kdyby aspoň ta nebyla tak přísná a zlá! My přece nikdy nebudeme profesionální tanečníci, nikdy nebudeme dokonalí. To si uvědomujeme a měli by si to uvědomit i oni.

K.: Tohle je ale něco úplně jiného. To se vůbec nedá srovnávat. Ani sto vystoupení v divadle nikoho nepřipraví na taneční večer.

K.: Měla jsem několikahodinový telefonát s Maruškou Doležalovou (loňská vítězka StarDance – pozn. red.). Shodly jsme se na mnoha věcech.

K.: Těžko radit, každý to prožívá jinak. A Maruška se umí obrnit, vytvořit si určitou bariéru, takže soutěž pro ni možná nebyla tak stresující. Mě se některé věci hodně dotýkají.

V.: Konkrétní cíle nemáme. I když do třetího místa bychom umístění brali. Ale že bychom si za tím nějak šli, to ne. Pro mě je hlavní, že jsem se vždy setkal s dobrou partou. Nikdo negativní tu není, všichni jsou v dobré náladě. Možná že někdo to bere víc soutěživě, ale my si to chceme hlavně užít.

K.: Ale, nepovídej!

V.: No tak dobře, neumím prohrávat, to je fakt.

K.: A to já taky ne.

K.: Za úspěch považuju už to, že tu můžu být.

V.: Rádi bychom předvedli všechny tance. Chtěl bych toho Kristýnku naučit co nejvíc.

K.: S Kamilem se známe z muzikálů, jako je třeba Obraz Doriana Graye. Rozuměli jsme si, a tak jsem byla ráda, když mě oslovil. Hlavní postavy v inscenaci jsou Honza Dolanský a Honza Zadražil, moje postava je spíš okrajová. Se Zdeničkou Hadrbolcovou jsme v ní jediné ženy. Hra je o přátelství a zradě v kontextu osmdesátých let u nás.

K.: Právě že nic moc. Nejsem v tom správném věku, abych ten příběh úplně prožila. Ale Kamil tehdejší dobu umí hezky vysvětlit.

K.: Retro je mi blízké, ale to ze začátku minulého století, ne z jeho konce. To je příliš moderní retro. Co se týče lindy hopu, chtěli jsme před časem s kamarádem z Plzně chodit na nějaký partnerský tanec. Pak se nám náhodou dostalo do ruky video, kde se tančil lindy hop, a tanec nás nadchl. Přišel nám velmi originální. Nikdo ho navíc v té době u nás nedělal. Tak jsme se přihlásili do kurzů, a když je příležitost, tančíme ho. Tancuju moc ráda a docela často. Jen někdy nepoužívám pevně stanovené kroky.

V.: Ne, vůbec.

K.: Jím vždy tak, co mi tělo radí, abych jedla. Když mám chuť třeba na zmrzlinu, klidně si ji dám.

K.: Jídlo je pro mě nutnost. Nevyvářím, v tom se nijak nevyžívám. K Ohnivýmu kuřeti vyšla kuchařka, do které se občas podívám, i nějaký jednoduchý recept jsem použila. Ale že bych stávala u plotny, to tedy ne.

V.: Ne, ale chystám se.

K.: My se teď s Divadlem Komedie, kde jsme byli nuceni skončit, stěhujeme do Divadla Na Prádle. Tam přesouváme celý repertoár. Pokud dostaneme od grantové komise grant, možná budeme pokračovat v tom, co jsme začali v Komedii.

K.: Poradila, i když jsem v rámci role musela být ve střehu, přece jen se to odehrává v ženské věznici. Nu, kdybych měla za sebou roli vražedkyně, možná by teď to naše setkání bylo trochu jiné. (směje se)