Krásná etiopská návrhářka ukáže své modely v Praze. A nechce dětskou práci

Pražská módní přehlídka se koná u příležitosti Světového dne proti dětské práci a pořádá ji sdružení TeriArts a organizace Člověk v tísni.

Kolekce etiopské návrhářky nesou značku Yefikir Design a jsou oceňované po celém světě díky elegantnímu spojení tradičních vzorů se současnou módou.

O módu jsem se zajímala od střední školy. Už tam jsem hodně kreslila a bavilo mě to. Pokračovala jsem na univerzitě - v prvním ročníku na vysoké škole jsem absolvovala kurz šití, po bakalářském a magisterském studiu jsem absolvovala kurz návrhářství. Velmi přirozeně se tedy z koníčku stalo zaměstnání.

V roce 2009 jsem si založila svou značku Yefikir Design. Do té doby jsem pracovala jako psycholožka a sociální pracovnice, ale už jsem šila pro různé lidi na objednávku, takže jsem měla určitou klientelu. Poté, co jsem začala tvořit pod svou značkou, otevřela jsem i svůj obchod v Addis Abebě.

Své kolekce jsem předváděla po mnoha místech v Africe. Například v Jihoafrické republice na módní akci bývalé etiopské super modelky Anny Getaneh nesoucí název Africká mozaika, ze které část výdělku šla na charitu pro Etiopský fond dětí. Předváděla jsem na mnoha fashion weeks v Etiopii, v Götheho Institutu a dalších kulturních institucích v Addis Abebě a zároveň jsem pořádala různé přehlídky ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Ve spolupráci s etiopskou misí organizace Člověk v tísni, etiopskou organizací MCDP a ministerstvem práce a sociálních věcí v Etiopii jsme dokonce uspořádali jednu z prvních přehlídek, která propojila návrhářství s tématikou dětské práce a sociální pomoci.

Velkým úspěchem pro mne bylo v roce 2011 vítězství v návrhářské soutěži na Mauriciu, kde se každoročně schází výkvět africké návrhářské elity. Na základě této výhry jsem byla pozvána na Africa Fashion Week v New Yorku. Tam mě letos pozvali znovu. A v úterý mám první přehlídku v České republice.

Pracovala jsem jako psycholožka v jedné neziskové organizaci, která pomáhala zneužívaným dětem. Díky této problematice jsem znala práci Člověka v tísni v Etiopii, neboť se věnují například tématu obchodování s dětmi a prevenci nejhorších forem dětské práce. Na základě mých zkušeností mě místní pracovnice Člověka v tísni vyzvala ke spolupráci. A tak jsme uspořádaly v Addis Abebě módní přehlídku, která měla upozornit na fakt, že tisíce dětí pracují za velmi těžkých podmínek v tkalcovských dílnách. Takže se nám díky podpoře Člověka v tísni podařilo udělat akci, která sklidila velký ohlas.

V Etiopii jsou desítky neziskových organizací, které se zabývají problémem dětské práce, nebo problémem obchodu s dětmi. Ale jinak se o tom moc nemluví. I když je dětská práce v Etiopii velmi rozšířená, jako ve všech rozvojových zemích. Protože práce v tkalcovských dílnách ve městech patří v Etiopii k nejhorším formám dětské práce, bylo jednou z myšlenek spolupráce s Člověkem v tísni upozornit na tento problém právě módní návrháře, kteří používají tradiční látky. Chtěla jsem, aby i módní návrháři a kupující věděli, odkud látky pochází a kdo na nich pracoval. Měli by si uvědomit, že i oni můžou nějak přispět k tomu, aby tato praxe zmizela.

Po první přehlídce za mnou přišlo mnoho lidí z návrhářských kruhů a říkali mi, že do té doby o dětské tkalcovské práci nic nevěděli. A že se budou snažit s tím něco dělat. Vzbudilo to mimořádný ohlas, bylo to v televizi, novinách, hodně lidí se o tento problém začalo zajímat a otevřelo se určité tabu.

Ano, pražská přehlídka navazuje na tu etiopskou a zároveň ukazuje, co se za ty dva roky stalo a změnilo. Před tím mi šlo hlavně o osvětu a chtěla jsem upozornit na problém. Teď už se dějí konkrétní věci v komunitách, ze kterých ty děti pocházejí.

Přehlídka sama o sobě byla jen jednou z mnoha aktivit a samozřejmě se nedá říct, že by konkrétně ona něco změnila. Co se ale opravdu postupně mění, je např. postoj vlády. Ta podporuje vznik podnikatelských asociací tkalců. Tradičně v domku, kde tkadlec bydlí, je i místnost, kde pracuje někdy i dvacet dětí ve věku 5-15 let. Vláda tedy podporuje tkalcovské asociace poskytováním „openspaců“ - tedy větších prostorů, kde mohou tkát a kde vy jako návrhář, nebo kupující, přesně vidíte, kdo tam pracuje. Protože se jedná o jedno otevřené místo, víte, že není možné, aby tam byla nějaká skrytá místnůstka, kde třeba pracují děti. Těch asociací je čím dál víc a řada návrhářů nakupuje u nich, místo na tradičních trzích, kde je riziko nejen toho, že je horší kvalita, ale právě i dětské práce.

Věřím, že se spojí všichni aktéři, kteří jsou zapojeni do boje proti nejhorším formám dětské práce. Většina lidí mé generace, kteří se věnují návrhářství, se zajímají, odkud jejich látky pochází, a snaží se nakupovat látky, na kterých děti nepracovaly. A přímo se zapojují do prevence, aby děti neodcházely do měst.

Jedním z důvodů, proč se tak děje, je velká chudoba na venkově. Vysoké procento dětí pracujících v tkalcovských dílnách pochází z oblasti Čenča (na jihu Etiopie),  která je proslavená kvalitní tkalcovskou prací. Mnoho návrhářů v tomto regionu nyní pracuje přímo s místními lidmi a učí je, jak dělat atraktivnější materiály, aby se lépe prodávaly, a tím i oni lépe uživili své rodiny doma a nemuseli děti posílat pryč. Já jim také přímo zadávám zakázky.

Ano, materiály jsou od nich. Navíc pro mě bylo velmi inspirativní tam s nimi pobývat a mluvit, protože ti lidé jsou úžasní. Díky jejich tradici v barvení látek jsem úplnou náhodou objevila velmi ekologické techniky barvení a vše, co uvidíte na módní přehlídce, ty tóny béžové nebo zlatavé, jsou přírodní barvy pocházející z bambusu, nebo z dalších lokálních rostlin.

Celou kolekci, kterou v Praze uvidíte, jsem pojala ve velmi přírodních tónech a ve stylu, který mi připomíná právě Čenču, a projekt, který změnil můj náhled na spoustu věcí.