Krása na export aneb Úspěch českých modelek a modelů ve světě

Schválně. Vybaví se vám tváře Karolíny Kurkové? Evy Herzigové? Daniely Peštové? Spíš ano, že? Krásky bodující od konce 80. let minulého století pozná kdekdo.

A teď jiná jména: Hana Jiříčková, Eva Klímková, Bára Podzimková. Nic? Jenže ony, modelingové hvězdy, berou za den focení tolik, co si průměrný našinec vydělává za rok.

V posledních pěti letech od nás navíc do velkého světa vyrazily i desítky mužů. A zatímco v Česku je běžné, že ženy berou za stejnou práci až o pětinu míň než příslušníci silnějšího pohlaví, tady to neplatí. Naopak.

Nejúspěšnější modelové dosáhnou asi na čtvrtinu z toho, co kolegyně. Porušeny jsou i další obvyklé genderové stereotypy: úspěšné dámy se na vrcholu udrží výrazně déle než oni. V reklamách, v módních kampaních září klidně po padesátce.

Stejně jako všude i tady platí heslo: je hodně povolaných, málo vyvolených. O tom, jak bude vypadat kariéra dotyčné, dotyčného, rozhoduje řada věcí. Vedle těch hlavních – dokonalé míry, patřičná výška, zajímavá tvář, komunikativnost a chuť udělat díru do světa – přibyla v posledních letech ta zásadní: schopnost prezentovat se na sociálních sítích.

Počet lidí, kteří jejich on-line profil sledují, totiž úměrně rozhoduje o honorářích v módním byznyse.

Samozřejmostí je, že do virtuálního světa posíláte hlavně pozitivní věci, ty, co „vezmou za srdce“.

Klíčovým kanálem je v tomto směru Instagram a tam sdílené fotografie a videa. Modelky a modelové dávno vědí, že nikdy neudělají chybu s těmi, na nichž pózují se zvířátky, dětmi, s jídlem, pitím. Ano, i štíhlí lidé jedí, či to alespoň tvrdí…

Ostatně právě virtuální svět rozbil v branži desítky let přijímaný mírový ideál 90–60–90. Krása se, co se týče proporcí, zdemokratizovala. Vyrýsovaná těla či tváře bez vrásek nejsou podmínkou. Než se vystavíte na síti, „doladí“ vás totiž počítačové grafické programy.

Není proto náhodou, že globálně do byznysu pro ultra štíhlé vstoupily plus size modelky. Tedy ženy, jež by oborníci na výživu označili spíš než slovem krásná výrazem: při těle.

Nicméně Češky, pro mnohé s podivem, se zrovna v téhle kategorii v mezinárodním měřítku zatím výrazněji neprosadily.

Hodně zatím neznámých krajanek boduje v nižších světových modelingových ligách. Ideální míry nejsou všude stejné. Jste extrémně vychrtlá s panenkovským obličejem? Vaše šance čeká v Asii.

Máte slovanské tvary zpevněné cvičením? Zkuste Jižní Afriku nebo německy mluvící trh. A možná se budete divit, že ty „beze jména“ dosáhnou na velmi slušné honoráře.

Přes čtvrt století pomáhá do světa našim kráskám i krasavcům šéf česko-slovenské pobočky modelingové agentury Elite Model Management Saša Jány (47).

Samozřejmě se to různí. Ale modelka si dokáže ve světě vydělat od 150 eur (přes 3800 Kč) až do 15 tisíc eur (více než 380 000 korun) za den. I proto devadesát procent našich agenturních aktivit směřuje do zahraničí. Ocenění modelek a modelingového průmyslu v Čechách je skutečně tristní.

Modelky se změnily velmi, co se týká proporce těla. Dřív děvčata běhala a sportovala po ulicích, dnes většina tráví čas na mobilním telefonu, u počítače, v řetězcích rychlého občerstvení…

Jednodušší oproti minulosti je naopak se do modelingového světa dostat, a to díky sociálním sítím, sociálním médiím. Na druhé straně právě toto způsobuje i velký zájem o branži, větší konkurenci. Navíc po ekonomické krizi také v zemích, kde modeling nebyl vyhledávanou profesí, jako jsou například Itálie nebo Francie, se o profesi enormně zvýšil zájem.

Staňte se profesionálem ve všem, co budete v životě dělat. Modeling je ovšem samozřejmě v určité míře i o štěstí. Musíte mít obrovskou trpělivost a chuť uspět, protože i přesto, že vás mohou objevit ve čtrnácti letech, tak váš den D může přijít třeba až v devatenácti.

Těžko hledat jen jedno jméno. Za Slovenky vzpomenu například Kristínu Chrástekovou, Lindu Nývltovou, Míšu Hlaváčkovou či Míšu Kocianovou. Za Češky zase Lindu Vojtovou, Denisu Dvořákovou, Hanu Jiříčkovou či Báru Podzimkovou.

Hrdý jsem obecně na ty, u nichž se nám společně podaří vytvořit dlouhodobě trvající kariéru. Je to pro mě více než pár prestižních přehlídek během dvou sezon. V současné době není totiž až tak náročné dostat někoho na mola, ale je těžké talenty v módním průmyslu dlouhodobě udržet.

Určitě mohou, jen prostředí je mnohem více konkurenční. Již nehraje roli, zda jste z Čech, Chile nebo z Dánska. Jako nástupkyni vyjmenovaných vidím Hanu Jiříčkovou, Evu Klímkovou, Báru Podzimkovou, Janu Tvrdíkovou či Anetu Měšťanovou.

Dnes už opravdu nerozhoduje, odkud pocházíte. Boom východoevropských modelek, stejně tak jako těch brazilských, skončil. Například Nizozemky – skrze propojení krásy, přístupu, ambicióznosti a profesionality – jsou na metr čtvereční vůbec nejúspěšnějšími v této branži na světě.

V podobném vztahu jsem hlavně se staršími, výše jmenovanými modelkami, s nimiž jsem si věkově blíž, některé totiž zastupuji pár dekád. Naopak pro ty nové jsem skoro ve věku jejich rodičů. (smích)

V Čechách je to velmi specifické, každá účastnice nějaké soutěže krásy se sama nazývá modelkou. Ano, modeling má spoustu úrovní. Můžete být lokální modelka, modelka, jež dvakrát vycestovala do Asie…

To občas stačí, abyste získali mylný pocit, že už jste profesionální modelka či model. Pro mě do téhle kategorie spadají ti, co uspěli globálně, minimálně v Evropě (v Paříži, Londýně, Miláně) a ještě samozřejmě v už zmíněné Asii.

Může to být zhruba tři sta žen a maximálně padesát mužů. Často o nich ani nevíte, protože žijí ve světě, věnují se převážně komerčnímu modelingu.

Doma většinou nejsou honoráře takové, aby byly pro ně zdejší zakázky zajímavé, spíše se u nás objeví na focení pro domácí časopisy. A jelikož i závist hraje svou roli, tak občas nemají ani zájem se zviditelňovat.

Po hokejistech určitě ano. Sice nevydělává takové peníze jako oni, ale modeling je ještě stále extrémně lukrativní povolání, ke kterému ovšem nepotřebujete extrémně dlouhou přípravu či náročně studium.

Část dětství jsem strávil v Alžírsku. Ještě tam jsem byl rozhodnutý stát se lékařem, jenže pobyt mi do života dal plynulou francouzštinu, jíž jsem si přivydělával na střední škole jako tlumočník.

Jednou jsem v Bratislavě takhle překládal pro lidi z menší modelingové pařížské agentury. Oni mě doporučili na tlumočení pro prestižní agenturu Elite. A tak jsem místo lékařské fakulty zamířil na ekonomickou univerzitu.

Psal se začátek 90. let minulého století. Bylo fascinující budovat obor, jenž tehdy v Československu na profesionální úrovni neexistoval. Pomohlo mi, že jsem si z Alžírska přivezl jisté „mezinárodní vidění“ světa. A ke kráse, jejím podobám, mě vedli máma a otec stavař-architekt.