Konzum. Fenomén současnosti

Konzumerismus však není ani tak chování jako spíše postoj a přesahuje i do dalších oblastí života. Existuje v umění, sexu a v podstatě ve všem, co si jen dokážete představit. Tuto nenasytnost dokládají i následující fakta.

Odhaduje se, že do roku 2050 bude na světě asi 9,6 miliardy lidí. Pokud se budou ve své spotřebě chovat stejně jako doposud, Země se stane neživotaschopnou a lidstvo bude potřebovat další tři stejně velké planety, aby si udrželo zásoby.

Ve skutečnosti se již dnes podle Greenpeace těží a využívá téměř o 50 procent více přírodních zdrojů než před 30 lety. Kromě toho se každý rok dostane do oceánů asi kolem 12 milionů tun plastu. Minimálně 40 procent přitom tvoří jednorázové věci. Je například alarmující, že lidé používají plastové tašky v průměru jen 15 minut, než je vyhodí.

K tomu se ročně vyrobí 100 miliard kusů oděvů a spotřebitelé kupují v průměru o 60 % více oblečení než před 15 lety. Pokud by ho však skutečně unosili, emise CO2 by se snížily o 24 procent.

Spotřeba také vytváří situace, které hraničí s naprostou absurditou. Například nejdražší hot dog na světě stojí 169 dolarů (cca 3 700 Kč), přičemž některé české rodiny musí s touto částkou na jídlo vyžít celý měsíc, jiné nemají ani to. Nad tím se ovšem zamyslí jen málokdo z těch, kteří mají potřebu si předražený párek v rohlíku koupit.

Konzumní smýšlení společnosti se projevuje i v počtu nákupních center. Nejenže jsou téměř všude, ale stala se rovněž centrem společenského života, zejména nyní v zimě. Kupříkladu druhé největší nákupní centrum na světě Dubai Mall má celkovou rozlohu devět kilometrů čtverečních a nachází se v něm asi 1200 obchodů a 120 restaurací.

Lidé nejenže většinu věcí, které dnes kupují, nepotřebují, ale často je ani pořádně nepoužívají. Je to jako s dětmi a hračkami. Většina z nich je ovlivněna reklamou a touží po často velmi drahých věcech, které se denně objevují v televizi a na internetu. Ale radost, kterou poté vyvolají, je často velmi krátkodobá.

To, co z lidí udělalo otroky konzumu, je marketing. Reklamy cílí na emoce a jejich účelem je udělat z nás nerozumné spotřebitele. Je jasné, že když v nás výrobek vyvolá pocity touhy, nostalgie, zvědavosti nebo fascinace, rychle vytáhneme kreditní kartu.

Jak ale všichni víme, nákup jen málokdy plně uspokojí naše přání nebo skutečné potřeby, a tak se prostřednictvím manipulace a umění přesvědčování ocitáme v nekonečné konzumní pasti.

Pokud si ale toto všechno uvědomíme a začneme se na reklamy a jejich hru dívat jinýma očima, brzy se to projeví nejen v našich peněženkách.