Kolik let je vyměřeno člověku

Za svou loňskou studii bortící odborné i laické představy o zvyšujících se vyhlídkách na dožití stále vyššího věku sklidil bouři kritiky. Sen o nesmrtelnosti je přece tak krásný!

Vijg vyšel z údajů o očekávané délce života ve čtyřech vyspělých zemích – USA, Británii, Francii a Japonsku. Dospěl k závěru, že i když je šance na dosažení extrémně vysokého věku nyní dramaticky vyšší, než byla před sto lety, není pravděpodobné, že tento trend bude ještě pokračovat. V příštích desetiletích nelze vyloučit, že se někdo dožije až 125 let, ale to bude nepřekročitelné maximum.

Už 20 let drží rekord v dlouhověkosti Francouzka Jeanne Calmetová. Zemřela 4. srpna 1997 ve věku 122 let a 164 dní. Nikdo starší nežije – Indonésan Mbah Gotho sice tvrdí, že se narodil před 145 lety, ale důvěryhodné doklady o tom nemá.

Díky lékařským pokrokům a technologickému rozvoji se očekávaná délka lidského života od 19. století výrazně zvýšila a v nejvyspělejších zemích se pomalu blíží devadesátce. Demografické údaje navíc ukazují pokles mortality ve vysokém věku a rostoucí maximální věk dožití.

To by mohlo postupně zvyšovat běžně dosažitelný lidský věk vzhledem k tomu, že i životnost některých zvířecích druhů není jasně daná. A protože cestou genetických úprav či farmakologických zásahů jde prodloužit, vědci připouštějí myšlenku, že podobně ovlivnitelný bude i lidský život, že jeho délka také není pevně daná. Podporu našla například v závěrech švédských demografů, tedy v zemi s optimálními životními podmínkami.

Statistiky jasně ukazovaly, že věk nejstarších Švédů, který na začátku druhé poloviny předminulého století těsně přesahoval stovku, se za následujících 150 let zvýšil na 108 let. Podobné výsledky ukazovaly demografické statistiky i z Francie, považované za jedny z nejpřesnějších na světě, i dalších vyspělých zemí.

Trend se většinou vysvětluje jako důsledek medicínského pokroku, zejména v klesající dětské úmrtnosti. Ve francouzských statistikách lze snadno sledovat, jak se mezi jedinci každého ročníku narození neustále zvyšuje počet těch, kdo dosáhli vysokého věku nad 70 let. Laicky řečeno, počet lidí, dožívajících se nezvykle vysokého věku, rok od roku stoupá.

Vijg v loňské studii ovšem tohle přesvědčení o neustálém prodlužování lidského věku naboural – ukázal, že šance na přežití po dosažení přibližně stovky začíná prudce klesat, a že maximální věk nejstarších lidí na světě se od 90. let minulého století nezvyšuje. Z toho vyvodil, že lidský věk je nepřekročitelně limitován.

Ukázal totiž, že ono každoroční zvyšování počtu extrémně starých lidí dosáhlo sice v 80. letech minulého století svého vrcholu, ale pak se zastavilo. Nejpřesvědčivější výsledky vycházely z francouzských údajů, ale statistiky ze čtyř desítek dalších vyspělých zemí s touto Vijgovou hypotézou z 88 procent souhlasily.

Vijg se s tímto závěrem nespokojil a ve výzkumu pokračoval na vzorku asi pěti set lidí, doživších se více než 110 let. K dispozici měl údaje z USA, Francie, Británie a Japonska, které drží v počtu dlouhověkých světový primát.

Dostupné údaje o dlouhověkých rozdělil na dvě skupiny: v první byli ti, kdo zemřeli v letech 1968 až 1994, ve druhé skupině rekordmani doživší se roku 1995 až 2006. První skupina potvrdila zažitý názor, že maximální šance na dožití extrémního věku se rok od roku zvyšuje. Podle Vijgových výpočtů to bylo o 0,15 roku s každým vyšším rokem narození. Ve skupině s pozdějšími roky úmrtí už ale k prodlužování maximálního věku nedocházelo, naopak data vykazovala pokles věku doživších o 0,28 roku.

K podobným závěrům vedlo i zpracování dat Skupiny pro gerontologický výzkum (GRG), sdružení expertů ze čtyř desítek zemí světa. Pro stodesetileté a starší, kteří zemřeli mezi lety 1972–1994, se nejvyšší věk s každým dalším ročníkem narození zvyšoval o 0,14 roku, ale ve skupině těch, kdo zemřeli mezi roky 1995 až 2015, došlo rovněž k poklesu maximálního věku.

Z obou statistik vyplývá, že od roku 1995 k prodlužování maximálního dožitého věku už nedochází, 95 procent rekordmanů umírá těsně před dosažením 115 let. Jeanne Calmetová je podle Vijga onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Vijgův tým provedl i výpočet podle tzv. Poissonova rozdělení pravděpodobnosti dosažení rekordního věku 125 let. Šance je jedna ku deseti tisícům.

Ve snaze předejít námitkám, že závěry studie vycházejí z málo početného vzorku rekordmanů, Vijg svůj postup aplikoval na mnohem početnější databáze dlouhověkých, kteří dosáhli druhého až pátého nejvyššího věku v daném roce. I tady se potvrdilo, že trend prodlužování věku skončil, dokonce už kolem roku 1968.

Vijgova loňská studie se nezabývala hledáním odpovědi na otázku, co limituje délku lidského života. Připustil další prodloužení maximálního věku, ale jedině díky jiným vědeckým zásahům než udržením zdraví. „Neexistují vědecké důvody, proč by takové prodloužení života nemohlo být úspěšné, ale v cestě mu stojí nekonečně mnoho genetických faktorů, které dohromady determinují délku lidského života jako biologického druhu,“ napsal Vijg.

I vědecká obec se cítila dotčená, když jí někdo chtěl vzít přesvědčení, že délku lidského života bude možné libovolně prodloužit. Na Vijga se sesypala kritika. Vedoucí gerontologického institutu věhlasné London University College Linda Partridgeová vidinu hranice dlouhověkosti odmítla s tím, že dnešní rekordmani se narodili před více než stoletím, takže si nesou svou časovanou bombu. „V době jejich narození i během života byla věda na nesrovnatelně nižší úrovni než dnes, byly infekce, války,“ upozornila. „Ti, kdo se rodí v současnosti, mají nesrovnatelně výhodnější startovní pozici, aby dosáhli vyššího věku. Jistě, sotva se lidé jednou budou dožívat tisícovky let, ale ještě jsme hranice dlouhověkosti určitě nedosáhli.“

Ředitel britského Biogerontologického výzkumného ústavu Alex Zhavoronkov zase odmítl Vijgův pesimismus ohledně šancí medicíny. „Až odhalíme všechny biologické příčiny stárnutí, naučíme se je opravit a lidský věk se podstatně prodlouží,“ řekl televizi CNN. Podle vědců z Kodaňské univerzity je stanovení limitu maximálního dosažitelného lidského věku předčasné, tým německého Institutu Maxe Plancka odmítl názor, že trend prodlužování věku se zastavil, Kanaďané Brian Hughes a Sigfried Hekimi v posledním vydání Nature Vijgovu studii odmítli s tím, že je postavená na okrajových, nesignifikantních datech.

Vijg ale trvá na svém. Poukázal na to, že počet stoletých stále stoupá, tedy šance na další rekord by měla být rok od roku vyšší. „Rekord se ale drží od roku 1997. Zamyslete se nad tím, to je přece divné,“ vyzval kritiky.

Jestliže už třetí desetiletí nedochází k vývoji, nevyhnutelně to podle něj znamená, že další postup už není možný. Veškerá dostupná data stagnaci v dlouhověkosti potvrzují. Srdeční stimulátory, umělé protézy a veškeré další myslitelné bionické orgány, stejně jako kmenové buňky a jejich tušený, ale zatím jen mizivě využívaný potenciál, podobně jako umělá inteligence, to vše může maximální věk o něco posunout.

Člověk se podle Vijga ale nemůže vymknout přírodě, své biologické podstatě. „Jestli jednou zjistíme, že mystérium stárnutí organismu nejde zastavit, musíme přijmout fakt, že maximální věk, jakého je Homo sapiens schopen se dožít jako biologický druh, je kolem 115 let. Smiřme se s tím,“ uzavřel.