Kenzo: Příběh Japonce, který přepsal pravidla módy

Kenzó Takada se narodil 27. února roku 1939 v Himeji v japonské prefektuře Hyogo rodičům, kteří provozovali hotel. Jeho láska k módě se vyvinula již v raném věku. Zálibu našel ve čtení módních časopisů, které patřily jeho sestrám. Krátce navštěvoval Kobe City University of Foreign Studies, ale poté, co jeho otec zemřel během prvního ročníku jeho studií, rozhodl se proti vůli své rodiny ze školy odejít.

V roce 1958 se zapsal na prestižní tokijskou Bunka Fashion College, která právě otevřela své brány mužským studentům. Během studií získal ocenění v módním designu, ale také zkušenosti z práce v obchodním domě Sanai, kde působil jako návrhář a navrhoval až 40 dámských oděvů měsíčně.

Velkou inspirací byla pro Kenza Paříž, sídlo všech velkých módních návrhářů. Jeho zájem o toto hlavní město módy podporoval i jeho učitel na Bunce Chie Koike, který chodil na L'École de la Chambre Syndicale de la Couture Parisienne.

V rámci přípravy na letní olympijské hry v roce 1964 v Tokiu vláda zbořila Takadův byt a poskytla mu určitou peněžní náhradu. Za tyto peníze si Kenzó koupil cestu lodí do Paříže.

Začátky ovšem byly těžké. Kenzó neměl v Paříži žádnou pověst, a proto prodával své návrhy šatů velkým módním domům.

V roce 1970 se Kenzó Takada setkal na bleším trhu se ženou, která mu chtěla levně pronajmout malý prostor v Galerii Vivienne. Takada nabídku přijal a otevřel svůj první autorský obchod „Jungle Jap“. Název obchodu ale vyvolal kontroverzi. Slovo Jap totiž odkazovalo k Takadově milovanému Japonsku, což pro americký trh nebylo tehdy tím nejvhodnějším označením.

Kenzo se následně rozhodl tvořit pod svým vlastním jménem. Společně s tehdy mladým návrhářem Yves Saint Laurentem představili myšlenku „ready to wear“ kolekce. Všechny zavedené francouzské módní domy totiž do té doby představovaly pouze couture kolekce na privilegovaných modelkách v prostředí konzervativních salónů.

Oproti tomu přehlídky Kenza byly plné barev, tančících modelek v šatech, kterým vévodily etnické prvky a výrazné potisky. Zpočátku neměl Kenzo mnoho peněz, a proto pracoval s technikou „patchwork“, při které se skládají různé druhy látek tak, aby vytvořily zcela novou. Tato technika se pro něj stala ikonickou a do jeho kolekcí se pravidelně vracela.

Svůj smysl pro dramatická vystoupení ukázal Kenzó v roce 1978 a 1979, když svou přehlídku uspořádal v cirkusovém stanu, kde krasojezdkyně jezdily v průhledných uniformách a Kenzó sám při finále vjel do manéže na slonu.

V roce 1983 rozšířil svůj zájem i na pánskou módu. O pět let později svoje portfolio obohatil i o první parfém pro ženy, následně i pro muže. Ikonickou lahvičku s rudým mákem je možné vidět v parfumeriích dodnes.

Za svou kariéru uvedl nespočet módních kolekcí, které byly jedinečnou ukázkou extravagantních fúzí mezi asijským a západoevropským pohledem na design a módu. Takada se snažil obohatit evropskou módu o tradiční japonské prvky, neustále však překvapoval novými a novými nápady a nečekaným řešením oděvu.

V roce 1993 se mu podařil další velký úspěch, kdy značku koupil do svého portfolia francouzský výrobce luxusních doplňků LVMH francouzského miliardáře Barnarda Arnaulta. Jeho součástí je značka Kenzo dodnes. V roce 1999 oznámil Takada odchod z čela svého módního domu.

Pomyslné žezlo přenechal Antoniu Marrasovi. Novou jiskru měli v roce 2011 zažehnout návrháři Humberto Leon a Carol Limová a skutečně se jim podařilo značku opět dostat do hledáčku všech milovníků módy.

Ostatně svetry, mikiny, trička a jiné předměty s potiskem tygra s otevřenou tlamou jsou designovým kouskem, který je znám snad každému, komu svět módy není lhostejný.

Od roku 2019 značku vede portugalský módní návrhář Felipe Oliveira Baptista. Sám Kenzó Takada se do módního průmyslu mnohokrát vrátil, aby dohlížel na kolekce, nebo se podílel na nových menších projektech. V roce 2020 založil novou lifestylovou značku K3 a plánoval velký návrat do byznysu.