Keira Knightleyová: Hrát musím, nic jiného neumím

Vybalancování časově náročné kariéry s výchovou malých dětí je pro Keiru výzvou, kterou musí řešit. Nedávno se nechala slyšet, že bude další práci plánovat podle školního kalendáře své starší, pětileté dcerky Edie, a vysvětlila, jak rodičovství celkově posunulo její priority.

„Některé pracovní nabídky odmítám. Například teď jsem musela odříct jednu roli, kterou jsem si opravdu chtěla zahrát. Natáčet se ale mělo na místě, kam jsem starší dcerku nemohla vzít, protože tam nebyla vyhovující škola. Musím si tedy práci plánovat na období letních prázdnin. Dětem samozřejmě dávám přednost,“ konstatuje.

Až po dvaceti úspěšných letech kariéry Keira poprvé prozradila, co jí při jejím hereckém startu dodalo nejvíce odvahy. Byla to scéna s oscarovou dámou Judi Denchovou v romantickém dramatu Pýcha a předsudek (2005), který Keiře vynesl první nominaci na zlatou sošku.

„Stalo se totiž, že tahle veliká hvězda zapomněla svůj text. Bylo to při našem dlouhém dialogu a Judi si ho prostě nemohla vybavit. Byla z toho opravdu frustrovaná. Pro mě, tehdy devatenáctiletou začínající herečku, to byla jedna z nejúžasnějších věcí, kterou jsem mohla zažít. Díky tomu jsem pochopila, že nikdo není dokonalý. Prostě to opakovala znovu a znovu a scénu dokončila.“

Keira také nedávno promluvila o zhroucení, které prožila po úspěšných rolích v Blafuj jako Beckham a Pirátech z Karibiku. Ty jí přinesly první slávu, ale bohužel i negativní mediální pozornost.

„Po těchto podařených filmech jsem dostávala smlouvy i jako modelka – všichni mi říkali, že jsem krásná. Já jsem ale byla naprosto vyčerpaná a neměla jsem daleko k anorexii. A moje tělo si řeklo ‚dost‘. Ve dvaadvaceti jsem se psychicky zhroutila, takže jsem si musela dát rok přestávku.“ Naštěstí vše dobře dopadlo.

Od té doby Keira svůj talent prokázala v desítkách dalších rozličných rolí a filmů různých žánrů.

„Vždycky jsem hledala rozmanitost. Střídám role optimistické s neurotickými, ponuré filmy s komediemi, vždycky jiná je i práce na postavách. Zaujmou mě role drsňaček, jakou byla profesionální lovkyně lidí v Dominu, stejně jako chytrá Elizabeth v Pýše a předsudku, která předčila svou dobu. Líbí se mi, že jsou jiné.“

Ve slavném dramatu Pokání (2005) ztvárnila nešťastnou milenku, jako frustrovaná šlechtična zazářila ve Vévodkyni (2008) – ostatně v historických kostýmech se předvádí často, třeba i jako Anna Karenina (2012).

Špičkovou matematičku Joan Clarkeovou hrála v Kódu Enigmy (2014), britskou zpravodajskou pracovnici v politickém thrilleru Offcial Secrets (2019) a nyní ji v kinech můžeme vidět jako feministickou aktivistku Sally Alexanderovou v novém filmu Problémissky.

Tu úlohu si, jak říká, vychutnala hned z několika důvodů. Film vypráví příběh podle skutečné události: v roce 1970 došlo k narušení průběhu soutěže Miss World Hnutím za osvobození žen, jež tehdy vznikalo. Feministkám vadilo, že je na ženy na pódiu nahlíženo jako na pouhé objekty.

„Moje postava, Sally, se naštve, když vidí reakci své malé dcerky na soutěž krásy, na kterou se dívá v televizi – hned se jde líčit a převlékat. Tehdejší nová generace žen začala považovat za pobuřující, že se už malým holčičkám podsouvá to, že záleží především na tom, jak vypadají, ne na tom, co si myslí nebo dělají. Naprosto jsem se Sally souhlasila. A příběh mě oslovil i kvůli tomu, jak se sama stavím ke stále aktuálním otázkám feminismu,“ vysvětluje.

Keira se totiž nedávno v rozhovoru pro britský Harper’s Bazaar vyjádřila, že umělkyně ve filmovém průmyslu čelí větším překážkám ve srovnání s jejich mužskými protějšky a také že je rozčarována používáním slova „feministky“ v hanlivém smyslu.

Traduje se, že už ve třech letech si Keira řekla o svého agenta. Nejspíš proto, že ho měli jak její matka, známá spisovatelka Sharman MacDonaldová, tak otec, herec Will Knightley.

„Co si pamatuji, vždycky k nám volali a já jsem ráda brala telefony. Vůbec jsem netušila, kdo je agent, věděla jsem jen, že pro rodiče je důležitý a že se s ním dobře povídá,“ směje se.

Když jí bylo šest, rodiče souhlasili, aby se podepsala smlouva s dětskou agenturou. Malá Keira ale nesměla točit reklamy ani televizní seriály, nic, co by znamenalo absenci ve škole.

„Na hraní jsem tak měla dva měsíce o školních prázdninách. A mohla jsem vzít roli, jen když byly lepší známky. To byl hlavní důvod, proč jsem na sobě začala tvrdě pracovat, hraní mi pomáhalo i s dyslexií,“ vzpomíná Keira.

Jako mnoho jiných kumštýřských rodin si ani ta její kdysi nestála nejlíp. „V době, kdy rodiče neměli práci, jsme žili jen o chlebu, čočce a rajčatech. Svízelnou situaci zachránila matka, když napsala svou první úspěšnou hru. Už jako dítě jsem si přála, abych nikdy neměla finanční problémy a nemusela být na nikom závislá.“ Podařilo se na výbornou. Na závěr Keira výjimečně přidává něco ze svého hodně hlídaného soukromí. Připouští, že umělecké manželství je složité.

„Není jednoduché skloubit moje pracovní závazky s manželovými (o dva roky starší hudebník James Righton z kapely Klaxons) tak, abychom mohli spolu trávit více času. Ale je důležité tu rovnováhu pořád hledat a snažit se ji udržet. Pokud budou naše děti v pořádku, všechno bude o. k.,“ říká.

O svou kariéru strach mít rozhodně nemusí, málokterá herečka má za sebou v pětatřiceti tolik výrazných rolí.

„Ale i v profesi se vyvíjím a doufám, že se budu s každou další rolí ještě zlepšovat. Co bych také kromě hraní dělala? Vždyť školy nemám a nic jiného neumím,“ dodává skromně.

Může se vám hodit na Zboží.cz: