Když se uklízení chopí profesionální organizátorka domácnosti

Podle Pauly je ale uklizený byt základem rodinného štěstí. A po tom přece touží většina z nás.

Ne že bych neuměla uklízet a do chronického bordeláře mám taky daleko. Ale věci se prostě jaksi kupí přímo úměrně plynutí času. Přitom si dobře pamatuju, jaké to je mít doma prostor. Poloprázdné skříně, šuplíky a na poličkách žádné zbytečnosti. Tak vypadal náš byt, když jsme se s manželem a dvěma dětmi před více než rokem stěhovali do našeho nově zrekonstruovaného domova.

Zařekla jsem se, že nechci mít byt přetékající věcmi, takže jsem si zpátky přinesla jen minimum toho nejpotřebnějšího. Jenže uplynulo pár měsíců a už se topíme v hromadách oblečení, papírů a nepotřebných maličkostí. Řekla jsem si, že s tím musím něco udělat, než bude pozdě.

Nešlo mi o to, aby mi někdo jednorázově uklidil byt, na to člověk nepotřebuje organizátorku, ale uklízečku. Toužila jsem po tom, abych našla systém, který by celé rodině uklízení usnadnil. Vzpomněla jsem si na japonskou úklidovou guru Marii Kondoovou, jejíž videa o uklízecím minimalismu obletěla svět. Uklízení není už nutné zlo, ale módní trend, který nás může udělat šťastnějšími a spokojenějšími. Vždyť i u nás se říká: Čisto v bytě, čisto v duši.

Některé vědecké studie poukazují na to, že nepořádek doma zvyšuje hladinu stresových hormonů a vede k naštvanosti. To můžu ze své vlastní zkušenosti stoprocentně potvrdit. Začala jsem proto hledat na internetu, jestli je v Česku někdo, kdo by se tzv. homemanagementem, tedy organizováním domácnosti, zabýval profesionálně. Nakonec jsem byla úspěšná. Našla jsem několik žen, které nabízely pomoc se zorganizováním všudypřítomného nepořádku. Kromě nabídky několika hodinových kurzů tu byla i možnost pozvat si odbornici domů. To se mi zdálo jako nejlepší řešení.

Proto teď stojím před naší skříní plnou věcí a poslouchám pokyny Pauly. Mladé ženy, která se, přestože vystudovala kulturní antropologii, před dvěma lety vrhla na profesionální dráhu organizátorky domácností. A zájem o její služby je podle jejích slov obrovský. Balíček šesti konzultací a schůzek pro kompletní zvládnutí chaosu v domácnosti nabízí za 1500 Kč. První návštěva je zdarma, v ní se snaží organizátorka především zjistit životní styl klientů.

„Devadesát pět procent věcí, o kterých si myslíme, že je musíme mít, vlastně nepotřebujeme. Chce to hned třídit a nehromadit další věci. Je právě fajn mít u tak velkého úklidu třeba i někoho nezávislého, aby se partneři nehádali,“ vysvětluje mi Paula s tím, že je důležité si třeba v případě vytřídění šatní skříně vzít do ruky každý kus oblečení zvlášť a říct si, zda ho opravdu používám, nebo je ve skříni jen z pouhé setrvačnosti.

Během chvíle tak podle jejích rad končí v pytli troje kalhoty a několik triček. Některé mé svršky pak dávám do tzv. přechodného pytle. „Ten si třeba uložte někam do horní police nebo do sklepa. Když si na ty věci během roku ani nevzpomenete, vyhoďte ho,“ podotýká Paula. Stejně se postupuje nejen v případě oblečení, ale i ostatních věcí v bytě. Předměty, se kterými jsou spjaty nějaké rodinné vzpomínky, je dobré si nechat nakonec. U nich je třídění nejkomplikovanější, protože jsou většinou spojeny s našimi emocemi.

Podle Pauly patříme do skupiny jejích klasických klientů – mladá rodina s dětmi, která během týdne netráví doma moc času a úklid dohání o víkendu. Její služby ale nejčastěji vyhledávají ženy. Muži jsou ke kladům jejího vpádu do domácnosti evidentně značně nedůvěřiví. Podobně jako můj manžel. „Ačkoliv se muž většinou staví k návštěvě negativně, později změní názor,“ uklidňuje mě s úsměvem Paula.

Jsem zvědavá, jestli to u nás zafunguje taky tak. S manželem se často dohadujeme kvůli jeho vršícím se mohylám z různých papírů a dokumentů. Třeba se to teď změní.

Paula nám dává pár tipů. „My máme doma jen jeden šanon, kde jsou důležité smlouvy a dokumenty. Jinak třeba složenky si fotím a fotky ukládám do počítače. Návody taky neschovávám, protože všechno se už dá dohledat na internetu,“ podotýká Paula. Důležité je mít přehled. Užitečné jsou také všemožné organizéry nebo krabice, nejpřehlednější je pak svislé skladování věcí a jejich rozdělení do kategorií.

Přestože máme během několika hodin naklizený byt a všude pořádek, čeká nás teď to nejtěžší – udržet ho! Tady jsem hodně v rozpacích. Pořádný úklid obvykle necháváme na sobotu, což nás ovšem často mrzí, protože si tím ukrajujeme z volného času, který bychom mohli strávit daleko příjemněji. Třeba někde na výletě. Týden pak probíhá klasicky – už od pondělka se tu i onde objevují neuklizené drobnosti, které sice samy o sobě nejsou žádnou katastrofou, ale dohromady vyvolávají neurovnaný a lehce chaotický dojem.

Tady je podle Pauly rada jasná. Jestliže už jednou má všechno své místo, je třeba tam věci důsledně vracet. Největší radost mám ale z toho, že má recept i na volné soboty.

Nejdůležitější je podle ní mít na každý den jasný plán úklidu. „Pak zabere minimum času. Je dobré mít časovou hranici třeba patnáct minut na úklid, který si rozdělím do zón. To znamená, že například v pondělí umyji umyvadlo, v úterý utřu prach. Je dobré si nastavit minutku a přesně čas dodržet. Pak si člověk ani nevšimne, že patnáct minut denně něco dělá – místo pracovní soboty je sobota volná, místo úklidu večer je relax,“ uzavírá Paula. A dává mi tak naději, že to zvládneme.

Jde o radikální úklid, vytřídění zbytečných věcí, jejich zredukování jen na ty, které skutečně potřebujeme. Minimalismus může odstartovat skutečnou životní změnu. Díky němu se zlepší partnerský či rodinný život, člověk se bude cítit spokojenější a šťastnější, sníží se hladina stresových hormonů. Může dokonce pomoci ke shození přebytečných kilogramů.