Když netančí hvězda

Aspoň vyzkoušíte to, co jsme my ve StarDance zažívali každý týden, musíte se naučit tanec velmi odlišný od předešlého vystoupení,“ říká mi Marek Dědík ve studiu Škola tance pro všechny v pražských Vršovicích. Moje forma tanga má opravdu jiná pravidla než ta, která se uplatňují na soutěžních parketech, kde se předvádí standardy a latina.

Ostravák Marek Dědík se dostal do povědomí diváků v minulé řadě soutěže. Dovedl Jitku Schneiderovou až do finále. Letos ho rovněž spárovali s perfekcionistkou, a navíc bývalou mistryní světa v aerobiku. Na této dvojici byla od prvního momentu vidět velká chuť bojovat o vítězství. „S Olinkou jsme oba narození ve znamení Berana, takže jsme tvrdohlaví a soutěživí,“ říká Dědík. Jenže poslední říjnovou sobotu rozhodli diváci nekompromisně a tento pár vyřadili.

Na to mi nezbývá než opáčit, že dneska bude mistr tancovat s novinářkou ve znamení Ryb a my Ryby ztělesňujeme opak soutěživosti. Navíc na kurzech, které navštěvuji, se nikam neženu a nepřipadá mi, že by na nás instruktoři kladli příliš tvrdé nároky, takže Olga Šípková toho mohla za pár týdnů zvládnout víc než já za rok.

I tak nejsem před začátkem dnešní lekce nervózní. Prostě jsem se domluvila s profesionálním tanečníkem, že se od něj naučím pár triků. Ukáže mi standardní tango, které se na počátku 20. století vyvinulo z toho původního – argentinského.

Předpokládám, že obě tanga budou mít společné prvky. Obuju si své vyzkoušené taneční boty s pocitem, že jsem přece schopná pochopit vysvětlení základů. Navíc mi Marek hned na začátku prozradí, že trénovat s mistryní světa v aerobiku není tak snadný úkol, jak by se mohlo zdát.

„Často slyším, že to mám díky své partnerce nejjednodušší, ale myslím si, že v určitých ohledech by bylo lepší dostat do rukou nepopsaný list. Přeučovat je někdy mnohem těžší než začínat od nuly,“ vysvětluje. Podle něj má mistryně své pohybové návyky vybroušené do detailu, což je při výuce nových kroků a postoje těla spíš překážka. „Samozřejmě na druhou stranu vůbec nemá problémy s fyzičkou, snadno si pamatuje choreografie i krokové variace,“ vyjmenovává.

Hned se mi vybaví moment z vysílání prvního dílu letošního StarDance, kdy šampiónka v aerobiku přiznala, že jí největší problém dělá udržet při tanci nohy u sebe. „To je pravda. Na podpatcích vypadala, jako by měla nožky skoro až do O. Je zvyklá běhat v teniskách a při pohybu zabírat vnějšími svaly stehen,“ vysvětluje Dědík.

Během přípravy na StarDance se musela naučit směrovat váhu těla a kolena dovnitř, aby na parketu dobře vypadala. Olga Šípková dokázala změnit zažité návyky velmi rychle, já jsem si typické držení těla vyznavačů argentinského tanga osvojovala několik dlouhých měsíců.

Na druhou stranu jsem se díky tomu cítila před Markem Dědíkem poměrně jistá v kramflecích. Tedy na jednom, jsem naučená mít váhu těla vždy jen na jedné noze. Ještě si musím dávat dobrý pozor, abych držela kyčle nad podpatky, zpevnila břicho, hrudník trochu vysunula dopředu a hlavu držela rovně.

„Pokrčte kolena,“ zavelí mistr a mně pomalu začíná docházet, že mi rok tanečních zkušeností dnes nejspíš nepomůže. Změna jednoho detailu mě s přehledem rozhodí. „Rukama vytvoříte rám,“ pokračuje Marek s výukou. Jenže já jsem rok trénovala pružnost paží a učila se reagovat na pohyby hrudníku svého partnera.

A tak pokračujeme, s každou změnou je pro mě obtížnější ovládat zbytek těla. Vnější pozorovatel by mé utrpení asi těžko chápal, jde přece jen o pár drobností. Ovšem já se cítím neskutečně v křeči a snažím se marně udělat alespoň jeden elegantní krok.

Říkám mistrovi, že na těch zažitých pohybových stereotypech asi něco bude. Udivuje mě, že VIP osobnosti ve StarDance zvládají měnit držení těla na jednotlivá vystoupení. Pamatovat si detaily mi nakonec připadá jako snad to nejtěžší.

„Pokud je to nepřeučíme, tak ve všech číslech působí, jako by tancovali totéž,“ upozorňuje Marek, pak mě chytne za pravou ruku a ohne mírně doleva. „Váhu si přeneste na pravou nohu,“ zavelí. To už jsem definitivně v háji.

Poslední zbytky mého sebevědomí jsou pryč. Už se jen úporně snažím nespadnout. Tango s Olgou Šípkovou vypadalo v televizním přenosu úplně jinak. Od poroty také získalo třicet osm bodů ze čtyřiceti.

Partner profesionální cvičitelky aerobiku mě nakonec pustí, jenže já chci být poctivá a vyzkoušet něco dalšího. Techniku, při které se trénuje poslepu. „Super, to je taky způsob, jak se učit,“ povzbuzuje mě Marek Dědík.

Poctivě zavřu oči a snažím se následovat partnera. „Zapomeňte na kroky a prostě si to užívejte.“ První část mi nedělá problém poslechnout, protože nejsem schopná zopakovat ani tu nejjednodušší krokovou variaci, s užíváním si už je to horší. „Necháváte se celkem dobře vést,“ utěšuje mě nakonec, ale oba víme, že je to tak jediná věc, která mi dnes alespoň trochu šla.

Nicméně člověk nemusí mít zas tak velké zkušenosti, aby poznal dobrého tanečníka. Stačí, když vezme partnerku do náruče a jako by tím zpevnil stabilitu nejistých dámských střevíčků. S méně zkušeným protějškem bych se dávno válela po zemi. Štěstí že ten dnešní začal s tancem už ve dvanácti letech.

„Výsledek v televizním přenosu vypadá dobře i díky tomu, že se soutěžícími vystupují profesionálové. Víme, jak přesně mají vypadat figury, jak zařídit, aby projev příjemně působil na diváka. Dvě VIP osobnosti by za tak krátkou dobu na patřičné úrovni ovládnout parket nezvládly,“ myslí si Marek.

Když se chystám k odchodu, zajímám se ještě o pravidelné kurzy, které vede. „Před StarDance jsem trénoval jen profesionální páry, v tom pokračuji, ale přibyly i další povinnosti,“ říká a začne vysvětlovat rozdíl v přístupu. „Samozřejmě že pracuji jinak s lidmi, kteří se chtějí někam dostat a soutěžit, a jinak učím amatéry. Představte si, že si mě najmou snoubenci, ať je připravím na svatební tanec, a já bych po nich na první hodině chtěl skvělou práci nohou, nejspíš bych je odradil.“

S profesionálním párem je to jiná výzva. „Vidím velký rozdíl mezi tím, co musí umět dobrý tanečník a dobrý učitel. V prvním případě dostáváte informace, snažíte se je co nejrychleji zpracovat a jezdíte na soutěže,“ říká taneční mistr. „V tom druhém případě jde hodně i o manažerskou práci. Svěřence vedete, myslíte dopředu a snažíte se volit správnou cestu.“

Sem do studia Škola tance pro všechny chodí děti, páry i samotné ženy. Ty si můžou, stejně jako já dneska, půjčit profesionála, který je bude po parketu vodit. „Tento trend začal ve Spojených státech, u nás se teprve rozjíždí,“ uzavírá Marek Dědík.