Článek
Až v sedmi měsících lékaři u Venduly objevili vrozenou vadu páteře. Operace už nepomohla. Diagnóza zněla: syndrom fixované míchy a paraparéza dolních končetin. „Důsledkem je to, že mě to upoutalo částečně na vozík, ale říkám částečně, protože jsem schopná z něj vstát a ujít pár kroků s oporou,“ říká mladá sportovkyně, která pochází z Karlových Varů.
K plavání se dostala skrze rehabilitace ve dvou letech, což ji zpočátku moc nebavilo. Později si ale v plavání našla zalíbení, začala závodit a nadšení pro sport jí zůstalo doteď. „Já to nerada říkám, že jsem paralympička nebo tak, mně to nepřijde důležité. Mně přijde v životě důležité to, že něco dělám, někam mě to posouvá osobnostně i mi to udržuje zdravotní stav,“ dodává Vendula, jejíž denní program je opravdu naplněný od rána do večera. V bazéně je totiž téměř každý den, také musí cvičit v posilovně, do toho studovat, a ještě se věnovat organizačním povinnostem v rámci předsednictví Rady sportovců českého paralympijského výboru.
Kvůli autonehodě skončila Karolína na vozíčku. Ten jí ale nepřekáží v tanci
„Omezení si nepřipouštím“
Každodenní život je pro vozíčkáře plný nástrah a omezení, ať už se jedná o bezbariérové přístupy nebo vykonávání činností, které zdravému člověku přijdou samozřejmé. Vendula se jich ale nebojí, podle svých slov se soustředí na důležitější věci.
„Omezení si nepřipouštím. Kdybych si připouštěla to, že něco nemůžu, tak nebudu úplně šťastná, spokojená,“ vysvětluje plavkyně s tím, že většina aktivních handicapovaných lidí neřeší to, že nevyjdou schody nebo neunesou těžký nákup.
Vendula zvládne z vozíku sama vstát a s oporou ujít pár krůčků.
Ostatní vozíčkáře chce inspirovat a přivést je ke sportu nebo alespoň k nějaké aktivitě. Ve volném čase Vendula plave s dětmi, které jsou jak zdravé, tak handicapované. „Plavání je skvělá rehabilitace a skvělá průprava do běžného života, takže já se snažím lidi směřovat nejen do vody, ale obecně ke sportu,“ říká čtyřiadvacetiletá studentka, podle níž ale handicapovaní nemají v tuzemsku mnoho míst, kde by sportovat mohli.
Státnice má za sebou, následuje paralympiáda
Dušková se zúčastnila paralympijských her v Riu i Tokiu a mezi největší úspěchy řadí čtvrté místo na letošním mistroství světa na Madeiře. „Celé ty závody byly zvláštní, tři dny po příletu jsem státnicovala, takže jsem se místo toho, abych se soustředila na závody, soustředila na to, kolik se toho ještě stihnu naučit,“ směje se.
Myslela, že má zánět, ale byla to rakovina dělohy. Nepodceňujte prevenci, apeluje mladá žena
Dalším cílem je paralympiáda v Paříži v roce 2024, zda v roce 2028 pojede i do Los Angeles, nechává plavkyně otevřené. Celý život se ale plavání věnovat nechce, alespoň ne na takové úrovni.
„Mám vystudovanou ergoterapii, teď studuju speciální pedagogiku, to uplatnění je veliké v obou oborech. Ještě tím, jak mám vlastní zkušenosti a můžu je předávat, tak si myslím, že tam nějaká perspektiva je,“ dodává s úsměvem.
Dušková je nejlepší česká paraplavkyně.
Handicapovaní by podle Venduly měli překonat strach a být aktivnější. „Nebát se zapojit do běžné společnosti, protože si myslím, že integrace a inkluze v jakékoliv formě je důležitá,“ vzkazuje všem, co to v životě nemají jednoduché.