Každodenní stres vyměnili za život na rumunském venkově

Jednoho dne tak po dlouhém přemýšlení a „ladění“ dospěli do bodu, že je potřeba odejít hned, protože mají poslední šanci nepodlehnout lenosti, nemocem a zaběhnutým rytmům. Neměli ještě přesnou představu, tak sedli ke glóbusu a „projeli“ celý svět: ekonomickou situaci, politickou situaci, přírodní podmínky, ceny nemovitostí a tak dále. Nejlépe jim z toho v té době vypadl Ekvádor.

Vyměnili tedy všechny úspory za dolary a rozjeli plány na nákup farmy právě tam. Pak ale přišly Vánoce, pobyt s rodiči a jim došlo, že když odejdou tak daleko, budou mít problém se za rodiči vracet a pomoct jim, až to bude jednou potřeba.

Proto vše přehodnotili a začali hledat místo v Evropě, kde je pokud možno ještě volná, divoká příroda a dá se za rozumnou cenu pořídit pozemek, dále od velkých měst. Rumunsko, resp. český Banát, již znali z pravidelných turistických návštěv v předešlých letech a to, že tam žije česká komunita, jim připadalo jako výhoda. Tak  se uprostřed zimy vydali na průzkumný výlet, během kterého našli místo, do kterého  se okamžitě zamilovali.

Samozřejmě nejprve hledali vhodné místo i v Čechách, ale neustále naráželi na různé problémy, převážně legislativního charakteru. Veškerá nutná povolení, regulace a poplatky na všech možných frontách. Nemožnost vlastní kanalizace, stavby domu alternativními postupy a omezení při využívání alternativních zdrojů energie, to vše je pak definitivně odradilo.

„V Rumunsku díky pomalejšímu porevolučnímu vývoji ještě není státní a bruselský aparát natolik rozbujelý. A zdejší lidé jsou doposud mnohem více propojeni s přírodou. Nově přicházející západní legislativu na venkově často nechápou a její doslovná implementace by znamenala třeba uzavření 90 % hospod atp. A i když jsou některé pro nás omezující zákony již součástí rumunského práva, nejsou úřady, zatím, v praxi vymáhány. To vše se ale rok od roku mění a za pár let již zřejmě nebude patrný rozdíl,” vysvětluje Nataša.

Po dvou letech intenzivního studia zahradničení a alternativních zdrojů energie Nataša s Robinem získali naivní přesvědčení, že se jim v dohledné době povede dosáhnout soběstačnosti. Měli nějaké úspory, a hlavně spoustu nadšení. Následoval samozřejmě tvrdý střet s realitou.

Po dvou letech se úspory povážlivě ztenčily, z rychlé soběstačnosti se stala pomalá a pouze částečná soběstačnost, ale nadšení je neopustilo. Byli odhodláni vytrvat i za cenu, že se jeden z nich bude muset na čas vrátit do práce v Praze. Naštěstí vesmír jim byl nápomocen.

„Naprostou náhodou jsem u nás na pozemku našel „něco“, o čem jsem se původně domníval, že je kůra stromu se zvláštní texturou, ale nechal jsem to být, lanýže jsem v té době neznal. Druhé pošťouchnutí jsem dostal o pár dní později. To na mě náhodou vyskočil na internetu článek o lanýžích a já poznal onu kůru ze salaše a tak to celé začalo,” vypráví o svém objevu a zároveň záchraně Robin.

Nataša znala lanýže v té době alespoň z talíře restaurace. Jak s nimi zacházet a jak je zpracovávat, ale netušila.

„Vrhla jsem se proto do studia. Botanika, vědecké studie, staré knihy o sběru hub a jejich zpracování, kde ještě zmínky o lanýžích existují. Oslovila jsem italskou lanýžovou asociaci i paní ve Španělsku, která se lanýžům věnuje už 40 let. Z toho všeho, v kombinaci s celoživotní vášní pro dobré jídlo, vzniklo několik produktů z lanýžů, které jsou jednoduché na použití v kuchyni a dokážou změnit večeři v nevšední zážitek,” vypráví Nataša.

Ve studiu a pokusech samozřejmě pokračují i nadále. Rádi by i do budoucna přinášeli zajímavé kombinace chutí nejenom s tímto darem přírody.

Od počátku při zpracování lanýžů nepoužívají žádné umělé aroma či konzervanty. Tím se výrazně odlišují od ostatních producentů lanýžů. Naprostá většina výrobků na trhu totiž obsahuje chemickou látku dithiapentan, která simuluje vůni čerstvých plodů. Je to stejně nepřirozené jako mít jahodový kompot s výraznou chutí čerstvých jahod, ale u lanýžů je to aktuálně, bohužel, standard.

Sterilizované lanýže přitom mají svou specifickou jemnou chuť a vůni, podzimní Uncinata např. oříškově medovou. A toto si lze vychutnat jen při tradičním způsobu konzervace, tzn. bez chemie.

Lanýžoví znalci chemii odhalí ihned. Běžný člověk, který neví, jak se lanýž při zpracování chová, si koupí lanýžový olej a věří, že to skutečně voní po lanýžích, přitom organicky aromatizovaný olej dnes na trhu prakticky neexistuje!

Faktem vždy bude, že skutečnou vůni čerstvých lanýžů zažijete pouze s čerstvým lanýžem a skutečnou chuť nakládaných lanýžů najdete jen u výrobků bez aromat.

Přestože nikdy netoužili po podnikání a ani po velké továrně, po čase stráveném na Rovensku si uvědomili, že lanýže nemusí pomoci jen jim, ale i dalším lidem ve vsi. Proto minulý rok koupili 150 let starý dům ve vsi, který nyní svépomocí rekonstruují na malou „domácí“ továrničku, kde budou v budoucnu zpracovávat nejenom lanýže a jiné houby, ale také zdejší úžasné byliny, lesní plody, ovoce, zeleninu, med a podobně.

Rádi by tak přinesli do této krásné vymírající vísky potenciál k uživení pro další mladé lidi podobného smýšlení. Přírodní zdroje tu jsou, jen zde chybí mladší generace, která by s nimi dokázala udržitelným způsobem nakládat.

„Tato nádherná, i když náročná práce umožňuje trávit spoustu času v přírodě, v interakci se zvířaty i následně společně v kuchyni provoněné lahodnou vůní čerstvých lanýžů a bylin. Pevně věříme, že takovýto způsob „žití“ přiláká v budoucnu i další zájemce a časem se podaří alespoň částečně obnovit zdejší víru v budoucnost vesnice,” dodávají Nataša s Robinem.

Proto se oba rozhodli hledat pomoc i v ČR, a to formou tzv. crowdfundingu. Jedná se o způsob financování, při kterém může široká veřejnost přispět na vybraný projekt výměnou za produkty, služby, podíl na zisku apod. Přestože je crowdfunding v ČR  ještě v plenkách, rozhodli se to zkusit.

„Je to pro nás hlavně takovým prvním bližším setkáním s veřejností. Rádi bychom o sobě dali více vědět a zároveň bychom rádi otestovali, jaký bude zájem o naše produkty. Samozřejmě že pokud se nám podaří cílovou částku vybrat, bude to pro nás znamenat urychlení stavebních prací doslova o jeden světelný rok. Rádi bychom co nejdříve měli legislativně odpovídající místo na zpracování a možnost produkty prodávat na běžném trhu. K tomu je nutné i tady mít úřady schválenou technologii a prostory. Jen vyřízení všech licencí nám trvalo dva roky. Většinu už ale máme zdárně za sebou a k zahájení provozu nám zbývá zrekonstruovat poslední, byť největší místnost,” upozorňuje Nataša.

Provozovna bude navíc sloužit nejen jim, ale všem stávajícím či nově příchozím obyvatelům vesničky, kteří mají své produkty, ale nemohou je oficiálně prodávat.

O projektu včetně odměn pro přispěvovatele se mohou čtenáři dozvědět na https://www.hithit.com/cs/project/2274/banatske-lanyze .

„I když člověk téměř denně padá únavou a potýká se s mnohými nečekanými potížemi, radost se nakonec skrývá v každém prožitém dni. Přímý kontakt s divokou přírodou, pozorování všech jejích fascinujících podob, blízký vztah a oboustranná komunikace s domácími i divokými zvířátky, západy slunce nad horami a civilizačním hlukem nerušený čas a prostor pro vnímání sebe sama, jako součást něčeho většího. To vše dává člověku pocit vnitřního nasycení a vědomí hlubšího smyslu našeho bytí zde na Zemi…,” uzavírá své vyprávění Nataša.