Kateřina Ujfaluši září v Ulici, herectví ji ale zatím příliš neláká

Toužila jste zahrát si komplikovanou postavu. Vaše Žofka v seriálu Ulice to má komplikované dost. Splnil se vám sen?

Určitě, vždycky jsem chtěla hrát nějakou zajímavou roli a vyzkoušet si něco nového, co neznám. Díky té roli jsem se dověděla víc o lidech, kteří trpí psychickými problémy a sebepoškozováním, už si umím představit, co prožívají. Je to pro mě zajímavá zkušenost.

Pubertální Žofka se sebepoškozuje kvůli problémům v rodině, její rodiče se bouřlivě rozvádějí. Máte ve svém okolí někoho, kdo se uchyluje k podobně zoufalým činům?

Osobně nikoho takového neznám, ale když mi dali tuhle dramatickou linku v Ulici, tak jsem se o tom hodně bavila s rodiči a se známými. Dost mě překvapilo, kolik lidí zná někoho, kdo si tím prošel.

Myslím si, že spousta mladých lidí tohle dělá i kvůli tomu, aby na sebe strhli pozornost, které se jim nedostává od rodičů. Nejspíš se cítí osamocení.

Radil vám před natáčením třeba psycholog, co teenager cítí, když se k něčemu takovému rozhodne?

Psycholog ne, ale máme na place při natáčení koučky, které mi pomáhaly dostat se do té situace. Vyprávěly mi do detailů příběhy lidí, kteří si ubližují, takže jsem si to dokázala dobře představit.

Odmala jste chtěla být zpěvačkou, máte za sebou účinkování v několika muzikálech. Ve kterém se vám líbilo nejvíc?

V tom prvním, ve Ferdovi Mravenci, kdy mi bylo deset nebo jedenáct. Asi tři měsíce probíhaly zkoušky, potkala jsem tam hodně zajímavých lidí. Vyzkoušela jsem si, jaké je to být na jevišti s připevněným portem.

Zpěv vás už neláká?

Láká, ale v poslední době na něj není čas. Pár let zpátky jsem si v sobě vytvořila blok, bála jsem se, že se mi s hlasem něco stane. Proto jsem zpěv trošku upozadila. V poslední době jsem se soustředila na školu a jinak skoro pořád točím. Zpěv mě ale baví, dovedl mě přes muzikály k herectví, takže výhledově si k němu určitě zase najdu cestu.

Nepřišla díky roli v Ulici nabídka na další hereckou příležitost?

Hrála jsem ještě v jiném seriálu, v Pálavě, ale mimo to žádná další nabídka nepřišla. Ani jsem nevyhledávala castingy, měla jsem hodně natáčení i školy, už bych to časově nezvládala.

Studujete mezinárodní gymnázium, kde právě končíte třetí ročník. Jak se vám daří skloubit školu a natáčení seriálu?

Teď se mi dařilo skloubit školu a seriál, protože jsme se přestala stresovat. Vždycky jsem chtěla být jedničkářka, děsně snaživá, ale v posledním roce jsem si řekla, že zvládnu oboje, a nemusím být přitom nejlepší ve škole. Ano, učím se pořád, snažím se mít co nejlepší známky, ale už nepotřebuji vynikat ve všech předmětech.

Máte představu, co budete dělat dál? Chystáte se po střední škole na nějaký umělecký obor?

Asi ne, chtěla bych vystudovat jiný obor než herectví. Přijde mi, že herectví je zrádné. Člověk nikdy neví, co se může stát – nebudou příležitosti, přestane mě to bavit, nebo se stane něco jiného. Možná si spíš udělám jen nějaké letní zahraniční kurzy herectví.

Hospodaříte si s honoráři za hraní sama, nebo se o vaše finance starají rodiče?

Zatím se starají rodiče, založili mi konto. Chci si vydělané peníze ukládat na něco velkého. I kdybych se o peníze starala sama, tak je neutratím a budu si je šetřit. Utrácím jedině za jídlo a za kávu.

Vaším tatínkem je proslulý fotbalista Tomáš Ujfaluši. Měla jste jako jeho dcera do světa showbyznysu jednodušší cestu?

V něčem určitě ano, protože mě díky tomu jménu lidé znají, nebo si mě pamatují. Spojují si mě s mým taťkou. Na druhou stranu často mívají předsudky a myslí si o mně, že jsem protekční. Musím dokazovat, že jsem dobrá.

A co fotbal, vodil vás táta na utkání? Fandíte nějakému klubu?

Jako malá jsem prý chodila na zápasy taťky, což si ale vůbec nepamatuju. Asi před čtyřmi roky mě taťka vzal na zápas Slávie proti španělské Seville. Netušila jsem, že mě to tak chytne! Fotbal mě začal hodně bavit, takže od té doby chodíme pravidelně. Teď hlavně na Spartu.

Máte mezi našimi nebo zahraničními fotbalisty favorita?

Ani ne. Spíš když jsem byla mladší, tak jsem chodila na oblíbené hráče. Úplně nejvíc mě vzal Lukáš Masopust ze Slávie. Připadal mi moc sympatický, líbilo se mi, jak hraje. Když mi bylo asi dvanáct, byla jsem do něj úplně zamilovaná.

Kromě Sigmy Olomouc působil váš táta v zahraničních týmech. Ve kterém městě jste s ním byla?

Narodila jsem se v Olomouci, ale taťka zrovna hrál za ACF Fiorentinu, takže v Itálii jsem pak trávila část dětství. Nejvíc si ale pamatuju Španělsko a Turecko, to už jsem byla větší. Naši se sice rozvedli, ale měli a mají dobré vztahy, takže jsme za tátou jezdily s mamkou. Ve Španělsku hrál za Atlético Madrid, v Turecku kopal za Galatasaray Istanbul.

Nemáte moravský přízvuk. Jezdíváte občas do rodné Olomouce?

Ano, mám na Moravě celou rodinu, takže se těším, že tam pojedeme během prázdnin. Přízvuk jsem mívala, ale protože na Moravu nejezdím často, tak se ztratil. Mamce ještě trošku zůstal.

Jak trávíte volný čas, když není škola ani natáčení?

Buď na fotbalových zápasech, kam chodím s taťkou, nebo ráda jen tak doma odpočívám, protože toho mám moc a bývám unavená. Když to jde, vyrazím s kamarádkami na bowling. V poslední době jsme začaly chodit na únikové hororové hry tady v Praze. To mě baví, mám ráda adrenalin.

Věnujete se nějakému sportu?

Teď ne, na sport nezbývá čas. Dřív jsem závodně tancovala a jezdila na koni, k tomu bych se zase chtěla vrátit. Taky bych chtěla začít cvičit, před časem jsem chodila do fitka nebo sama doma cvičila podle videí, což by se dalo stíhat. Snažím se chodit na procházky, nebo jdu pěšky ze školy, takže nasbírám nějaké kilometry.

Začínají prázdniny. Kam během dvou měsíců volna vyrazíte?

Jedeme s taťkou na konci července asi na týden do Itálie, kam si beru i kamarádku, moc se těším. Před tím půjdu v Praze na herecký kurz, jsem zvědavá, co mi dá. Na Moravě objedeme babičky, dědy a oslavím svoje osmnácté narozeniny.