Kateřina Šimková: Nechci nikoho ubouchat dietou

Diety s cílem zhubnout nedržím, žádné jednostranné totiž nefungují věčně. Leckdy jen zatěžují váš organismus a vám se sice podaří krátkodobě pár kil shodit, ovšem vrátíte-li se ke svým návykům, spíše vám ještě nějaká přibydou. Lepší je tedy změnit životní styl. Najít způsob stravování, který vám sedí. Já si tak hlídám to, co jím.

Záleží vždy na zákazníkovi, kolik porcí si objedná, ale třeba mně pět porcí jídla denně zcela vyhovuje. Tím, že si jídlo rozložíte, se vyhnete nárazovému přejídání a organismus navíc nemá tendence si dělat zásoby na horší časy. Lidé, kteří začínají redukovat hmotnost, pak i lépe změny v jídelníčku snášejí.

Mojí prací je ho proto poskládat vyváženě. Každé ráno a odpoledne na mě tak čeká v práci sada balíčků a s holkami z kanceláře jeden po druhém ochutnáváme. Ochutnávám všechno, co ze Strážnice do krabiček dáváme.

V tomhle směru máme s mužem výhodu, že se nám narodili „nejedlíci“. Donutit naše děti sníst cokoli, navíc neznámého, je odmalička poměrně složité. Proto jsme jim ani nemuseli různá nezdravá jídla příliš upírat. Ony je jednoduše nechtěly. Mají rády hlavně rajskou a vývar s písmenky... To ostatní je nutné zlo.

Spíš o těch hranolcích, pizze. Ale ani tu jim neupíráme. Na poslední dovolené takhle ochutnaly upečené pizzové těsto a vše shrnuly, že je to podobné rohlíku a už to jíst nechtějí.

Udržet jejich zdravý jídelníček je taky možná jednodušší v menším městě. Není tu taková nabídka nezdravých lákadel, myslím tím hlavně rychlá občerstvení. Jen Martínek nám ujíždí na sladkém, tam ho držím trochu zkrátka.

Klidně, milujeme makové. Všechno je o množství. Dáte-li si jednu ráno, určitě po ní nepřiberete. Už na vysoké nám vtloukali do hlavy zásadu: nejdůležitější je střídmost u pestrého stolu. Jíst menší, pestré porce.

Nelze jednoznačně ukázat na salát, klíčky a někomu nařídit: Teď je budeš celý život jíst. To nikoho nebaví. Proto klidně jíme pečenou kachnu, ovšem nesníme každý půlku.

Občas ano, ale nejpopulárnější u dětí jsou stejně jídla, která uvařím. Naše krabičky tak jíme v rámci takzvaných degustačních večerů, zhruba dvakrát týdně. Poskládám z nich na stole tak šest sedm chodů, od polévky po dezert.

Každý poté dostane na talíř malou porci od všeho. Jak jsem říkala, naše děti nejsou velcí jedlíci, takže ne vše snědí, ale aspoň pokrmy ochutnají. Následně je hodnotí a cítí se důležitě.

Spokojení jsme i my, rodiče, protože je přirozeně směrujeme i k potravinám, které by jinak neokusily. Víme dobře, že kdybychom naší devítileté Barborce řekli: Pojď ochutnat špaldu, obsahuje hodně vitaminů, minerálních látek, které ti prospějí, tak ji samozřejmě nesní.

Tam toho snědí velmi málo. A to i přesto, že máme ve škole tu výhodu, že si můžeme vybírat ze tří jídel na týden dopředu. Vždy se tedy v jídelníčku dá najít něco vhodného.

Já bych ještě přidala, že zabírá 4500 metrů čtverečních. („Dalších 1500 by mělo brzy přijít,“ do rozhovoru vstupuje manžel Lukáš, který řídí praktický chod firmy.) Sedíme v bývalé tabačce, ale než jsme se tu zabydleli, prošli jsme dalšími budovami.

Firmu jsem založila v roce 2008 doma, v kuchyni, ve svých kastrolech. Byla jsem krátce po škole (vystudovala Lékařskou fakultu MU v Brně, obor Výživa člověka – pozn. red.).

A jako čerstvý výživář jsem jednou uviděla takzvané krabičky, po jejichž pojídání se mělo zhubnout. Pomyslela jsem si: Co je na tom zdravého? A řekla si, že jejich obsah umím poskládat líp. Což se záhy potvrdilo, když mé známé po těch mých zhubly. Dobrá pověst se začala šířit, zakázky přibývaly, tak jsem si v roce 2009 udělala živnosťák a začala v oboru podnikat.

Měla jsem nadšení, elán řešit spoustu věcí. Třeba to, do čeho budu jídlo pro zákazníky profesionálně balit. A tak jsem potkala i Lukáše, který vlastnil firmu na balicí materiály. Začal mi radit s různými technologiemi, přičemž jsme se do sebe zamilovali.

Ale celou dobu jsem si držela kontrolu nad firmou. Chtěla jsem dělat všechno: být v kuchyni, balit, být u rozvozu... Pracovala jsem šestnáct hodin denně, bylo to šílené. Žila jsem v představě, že vše zvládnu nejlíp, že to beze mě nepoběží.

Když jsme se rozhodli mít děti, předala jsem vedení společnosti Lukášovi. Převzal ji víceméně celou, což bylo nejlepší pro nás všechny. Já jsem se vrátila k vystudovanému oboru, k výživě, sestavování jídelníčků, on řídí praktické věci. Já mohu jít po práci v klidu domů, být s dětmi. Za to, kam se firma v posledních letech dostala, vděčím hlavně manželovi.

My jsme se na něm doma shodli jednomyslně. (smích) Já miluju stroje, rád výrobu modernizuju, baví mě marketing, obchod. Ale firma se začala rozšiřovat již za Katčina vedení.

Po její kuchyni jsme byli ještě ve Veselí nad Moravou, v prostorách bývalé Jednoty, jenže ty nám taky nestačily. Tak jsme teď ve Strážnici, odkud zásobujeme republiku i Slovensko.

Čtu na nich úplně všechno, co výrobci uvádějí. Je to taková moje profesionální deformace. Divila byste se, co všechno se dá před zákazníky umně skrýt. („Nejlepší je informace, že ve zboží je 30procentní ovocná složka. Začtete-li se víc, zjistíte, že v té ovocné složce je ovoce jen dvacet procent,“ do rozhovoru opět vstupuje manžel.).

Musíte myslet na to, že značení potravin je velká věda a že ne všichni to myslí se zákazníky dobře. Nebudete-li opatrní při nákupech, sníte i to, co nechcete.

Ano, zrak mám dobrý, za což jsem moc ráda. Brýle jsem totiž nosila odmala, dost jsem se tím trápila, takže jsem se jich zbavila operací.

Kolem dvaceti tisíc. Každý klient většinou denně dostává krabiček pět. Nabízíme taky několik programů. Někdo chce zhubnout, jiný hodně sportuje a chce si být jistý, že bude jíst vyváženě, další je vegan...

Můžete si jídlo objednat na týden, na měsíc. Někdo chce jen třeba snídani a oběd. Další oběd a večeři. Jsme schopní vyjít vstříc i těm, kteří mají různé alergie nebo něco nejedí kvůli intoleranci nebo nemají „jen“ rádi mrkev. Máme i tři nutriční poradny, které vám poradí, co je pro vás nejlepší, a teď vám s výběrem pomůžeme po telefonu.

Kolem 380 korun, ale opravdu záleží na tom, co si objednáte. V ceně je i doprava produktů na adresu, kam si určíte.

Počítáme s tím, že se s námi budete stravovat ve všední dny, od pondělí do pátku. Chcete-li jídlo i na víkend, musíte si ho vybrat z toho, co právě připravujeme. V lednici vám krabičky vydrží. Jídla šokově chladíme, mají trvanlivost až pět dnů.

Ale já obecně doporučuju, aby si každý občas něco připravil i sám. Jídlo musí zůstat vaší radostí. Nechci nikoho „ubouchat“ dietou. Dejte si klidně jednou za čas bůček, ovšem výjimečně a kousek.

Alkohol a dieta dohromady nejdou. Je to kalorická surovina, která se v těle mění na cukr. A není v něm nic, co by vás výslovně obohatilo, i když se to někdy stát může. Ano, víno je přínosné pro váš kardiovaskulární systém, budete-li ho však pít denně, kila dolů nepůjdou. Podobné je to s pivem, které může zlepšit vaše trávení, vaše tvary ale spíš zhorší.

Bydlíme naproti vinařským závodům, pod vinicemi, pití vína se nevyhýbáme. Navíc manžel má rád rum, vše je – opakuji – o míře.

Poptávka po našich produktech vzrostla až o pětinu. Zdá se, že některé lidi neláká pořád vařit. Ani se jim nedivím. Jste-li sám či sama, nebaví vás stát v kuchyni a jíst několik dnů po sobě to samé, jsou krabičky řešením, jak si uchovat zdravou hmotnost. Navíc nemusíte mýt nádobí, chodit na nákupy... (smích) Svůj čas můžete věnovat jiným činnostem.

Je to asi kombinace všeho. Jisté je, že až to všechno skončí, hodně z nich zjistí, že nějaké to kilo se na nich usadilo. Koronašpeky, covidové břicho budou chtít dát dolů, až se oteplí.

Velmi přísným okem. (smích) I pro ně jsme přichystali krabičky. Starší pejsek je odmalička alergický na různé potraviny, museli jsme promýšlet, čím ho budeme krmit.

Ostatně tohle je pro naše podnikání typické. Naše produkty vznikají v momentech, kdy sami cosi řešíme. Když jsem začala kojit, sestavila jsem program pro kojící matky. Pak mi onemocněl tatínek, vznikl program pro seniory. A teď chystáme na trh přirozenou stravu pro psy. Těm našim zkušební vzorky moc chutnají.

My je nejíme. (smích) Ovšem připravujeme je ze stejných surovin jako jídlo pro lidi. A podobně o nich i uvažujeme. Pod dohledem veterinářů řešíme, kolik a jakých vitaminů, minerálů psi potřebují, jak je poskládat, aby byli zdraví. Poměr je proti lidským potřebám odlišný. Například více pro ně využíváme vnitřnosti.

Tam, kde se dá. Ne každý chce dělat na směny, pracovat o víkendech a v chladu, který k potravinářské výrobě patří. Spolupracujeme proto s agenturami. I proto v naší strážnické kuchyni najdete indického kuchaře, který vařil pro americké vojáky na letadlových lodích, či filipínskou kuchařku.

Zakládáme si na tom, aby naše jídla měla nejen zdravý základ, ale aby také chutnala tak, jak mají. Hodně světových pokrmů známe, než jsme měli děti, cestovali jsme, snažíme se tyhle chutě předat dál.

V Asii, tam jsme se často vraceli. Líbí se nám pro neopakovatelné chuťové zážitky. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské, jak v surovinách či kombinacích chutí, tak v přípravě. Mentalita tamních lidí je navíc neuvěřitelně příjemná, můžete se dát na ulici do řeči s kýmkoliv.

I rozmanitost přírody a kulturních památek je fascinující. Každý den můžete být na úplně jiném místě s bohatou historií, stejně tak si můžete užít moderní či sportovní zážitky. Asie je zkrátka místem, kde se dá bavit, ale i být sám, nerušen a věnovat se sám sobě. Na svatební cestu jsme vyrazili do Bhútánu.

Musela jsem si tam zvykat. Zpočátku jsem měla klasické příznaky, motala se mi hlava, byla jsem unavená. Brala jsem i nějaké léky. Ale jinak to stálo za to.

Nedávno jsme to počítali. Ve výrobně se nám denně protočí dvě až čtyři tuny. Jen masa je to pět až sedm set kilo. Záleží na tom, co právě chystáme. A třeba tvarohu jsou to asi tři tuny měsíčně. Další statistiky si ale nevedeme, zahlcovalo nás to.

Pamatuji si ovšem, jak jsme kdysi vyčerpali špaldu v celé republice. Tehdy ještě nebyla tak populární jako teď, moc se tu nepěstovala. My jsme z ní ale vařili, načež úplně došla.

To je úplný základ zdravého stravování. Musíte vždy přemýšlet nad tím, co vám jídlo dá. Budu-li tedy já jako výživový specialista vařit v lednu z červených paprik, moc vám nepomůžu. Proto je pro mě důležité, co právě venku roste.

Teď přichází sezona chřestu, tak ho do našeho menu určitě zařadíme. Na podzim má podobnou výsadu zase dýně. Budete-li vnímat přírodu kolem sebe, to, co v ní právě dozrává, svému zdraví prospějete.