Kateřina Sedláková: Nahota se mi líbí. Neuráží mě, pokud není vulgární

Nahota se mi líbí. Neuráží mě, pokud není vulgární. Když jsem si přečetla scénář, byla jsem nadšená. Ta role Kateřiny je nádherná a hrála se sama. Stačilo jen vypustit emoce. Při těch afektovaných scénách jsem se vyřádila. Že tam bude erotická scéna, jsem netušila. Ve scénáři bylo napsáno, že mu Kateřina ukáže osmý div světa, a záleželo na režisérovi, co si pod tím představuje. Zvědavý byl i Tomáš Matonoha.

Dost jsem se styděla a bála se, aby ty záběry nepůsobily vulgárně. Ale jsem spokojená, je to pěkně natočené a sestříhané, jen v jednu chvíli mi vykouknou prsa. Když jsem to viděla na projekci, neměla jsem s tím problém, což mě až samotnou překvapilo. Téhle scény jsem se opravdu bála.

Třikrát, ale režisér Tomáš Vorel byl vstřícný a nechal to na nás. Když to chcete točit jen jednou, nebudeme vás trápit, říkal. Kdybychom to odmítli opakovat, respektoval by to. Do ničeho nás netlačil, naopak nás podporoval a na tu scénu jsme přistoupili společně. Hodně mi pomohl i Tomáš Matonoha, je profík. Nejdřív jsme sice okolo toho chodili jako kolem horké kaše a nechtěli jsme se o tom bavit, ale pak jsme se dohodli, že budeme nazí, ale nebudeme se líbat. Šlo jenom o fyzický kontakt, hrála tam naše těla.

Asi jo, to víte, ta Kateřina lovila miliardáře. Musel to být trochu živelnější sex. Když už jsme to měli za sebou, Tomáš mi poděkoval a řekl, že to na plátně bude vypadat dobře, protože jsem byla úplně přirozená. On už točil erotické scény s několika herečkami a s některými měl problémy. My jsme se dohodli mezi sebou a s režisérem o tom, jak se to prostříhá, tak jsem se nakonec uvolnila.

Nebyl nadšený, ale je to taky herec a ví, že to k našemu povolání patří.

Ano, není zatím známý, začíná jako já a nechce, abych o něm mluvila. Hostuje u Radka Brzobohatého a v Divadle na Vinohradech. Je charismatický, vzdělaný, mužný typ. Žijeme spolu už dva roky v Praze.

Víc se toho bojí můj přítel. Je to vždycky nebezpečné, že to po mně budou chtít i další režiséři, ale já to zatím neřeším. Pokud nějaká nabídka přijde a bude tam zase něco erotického, bude záležet na domluvě. Vždycky můžu odmítnout.

Výborně. Jsem moc ráda, že jsem se s ním seznámila. Jirka mi byl věkově nejblíž, máme i podobný humor, takže jsme se spřátelili.

Na tu ve vězení, jak mě odnášejí, když jsem dostala hysterický záchvat. Točilo se to v noci, ve dne jsem byla ve škole, a přesto jsem v sobě měla hodně energie. Vyřádila jsem se tak, že se bavil celý štáb. Myslím, že je to v tom filmu vidět. Užila jsem si a navíc jsem se podívala do věznice.

Já jsem ale ráda, že ten film natočil. Takových režisérů by mělo být víc. On se nebojí, je jiný než ostatní. Ožehavé téma dokáže zpracovat a nekouká, jestli někoho urazí. Dělá to, co ho baví, a neohlíží se kolem. To se mi líbí.

Bude to asi vypadat divně, ale o politiku se moc nezajímám. Je to tak zamotané, že ani nevím, koho bych šla volit. Pořád si kupuji různé noviny a časopisy, je to samý Topolánek a Paroubek a už jsem toho přesycená. Přestává mě to bavit. Je to špatně, protože když se k tomu nepostavíme, bude tu vládnout někdo, koho nechceme. Zdá se mi, že obě strany jsou na jedno brdo.

To byla zase jiná poloha, šlo o mladou holku, která neví, kterým směrem se dát. To mě také bavilo a ta práce mi hodně dala. Přece jen herectví před kamerou je jiné než v divadle.

Ano, v Pidivadle na pražském Letenském náměstí. To je stálá scéna Vyšší odborné školy herecké, kterou jsem ukončila. Náš ročník vedli Eva Horká a David Vejražka. Momentálně hrajeme výbornou inscenaci Schovanka a nastudoval ji s námi ruský režisér Lev Borisovič Erenburg. Loňské prázdniny jsme díky tomu strávili dva měsíce v Moskvě a poznali jsme pravé ruské herectví.

Je to neuvěřitelný naturalismus. Tam opravdu teče krev, pot, sliz, slzy. Perfektní škola. Letos jsem byla měsíc v Petrohradě, je nádherný. Rusky moc neumím, naučila jsem se azbuku pomocí pexesa, rozumím, ale nemluvím. Domlouvali jsme se rukama, nohama a anglicky. Rusové jazyky moc nevládnou.

Ano, schovanku Naďu. Je hodná, chudá, sirotek, kterého se ujala statkářka. To je zase jiná poloha, ale přiznávám, že mám radši komedie. V těch se cítím líp, jsem živelnější typ.

Ano, teď jsem nastoupila do Brna na JAMU na obor muzikálové herectví, takže budu pendlovat. Auto nemám, jezdím vlakem. Můj táta pracuje na drahách, tak to mám naštěstí zadarmo.

Zvažovala jsem to, ale vím, že tam spíš berou mladé holky, devatenáctileté, které jdou rovnou ze středních škol. Já jsem starší, navíc jsem vysoká a působím starší, tak jsem to nakonec vzdala. Miluji hlavně zpěv, odmalička zpívám šansony a miluji písně Hany Hegerové. Na JAMU to můžu dál rozvíjet. V Praze jsme na škole založili šansoniérskou skupinu, možná bychom se mohli o něco pokusit i v Brně.

Vůbec, nemám tam známé ani příbuzné, bydlím na koleji. Jsem hozená do vody a plav! Ale já mám tyhle situace ráda, nebojím se toho.

Naši tam pořád bydlí, já jsem tam žila v paneláku do dvaceti let. Jsem jedináček, ale máme tři psy.

Jsou malí, máme dvě čivavy a jednoho jorkšíra, v bytě se netrápili. Našim se konečně splnil sen a přestěhovali se v létě do domečku v Srnojedech, kousek za Pardubicemi. Psi teď mají zahradu.

Mám dva otce. Ten biologický pracuje na nádraží v Pardubicích, hraje na kytaru, na banjo a výborně zpívá. Nevlastní otec je s maminkou od mých osmi let. Vedou v Lázních Bohdaneč restauraci a vinárnu Juve, kde si lázeňáci i zatančí. O prázdninách jim vždycky pomáhám, je to tam hezké. Maminka je můj velký fanoušek. Kdysi hrála loutkové divadlo a recitovala. Jsem ráda, že si rodiče dokážou sednout ke kávě a povídat si. Všichni tři.

Vím, že tam hraje, ale dlouho jsem nebyla. Chodím spíš v Praze na muzikály. Zatím v žádném nehraju, ale ráda bych.

Jednou určitě. Dokonce jsem se dozvěděla, že o mě projevila zájem režisérka z Klicperova divadla v Hradci, ale tím, že jsem nastoupila na JAMU, všechno padlo. Nestíhala bych jezdit na zkoušky. Víte, já bych se teď chtěla hlavně soustředit na školu. Zní to divně, ale odmalička jsem zvídavá, ráda studuji a učím se nové věci. Náš ročník vede paní Jana Janěková, tak se těším. Na přijímačkách jsem jí slíbila, že mě ten film neovlivní a budu do školy chodit. Ona trochu váhala s přijetím, protože se bála, abych neutíkala do Prahy a netočila další filmy. Rozhodla jsem se pro školu a dodržím to.

Kdyby přišlo něco zajímavého, tak bych se snažila nějak se dohodnout a zvládnout obojí.

Velmi mě ovlivnili babička s dědou. Milovala jsem je. Často jsem k nim jezdila, byla jsem tam o prázdninách, o svátcích. Žili spolu od sedmnácti let. Když mi bylo třináct, umřeli tři týdny po sobě. Jsou pro mě vzorem, ale paradoxně ještě nemyslím na rodinu, na vdavky nebo na děti. To snad někdy kolem třicítky. Chtěla bych teď cestovat a dělat herectví. Naplňuje mě to a dodává pozitivní energii do života.