Kateřina Oujezdská: Casting bývá místo plné nervozity

Po těch pravých představitelích rolí ve filmu pátrá doslova všude – nejen mezi hvězdami, ale i v oblastních divadlech, uměleckých školách, v továrnách či na ulicích. „Ale už nejsem tak odvážná jako dřív a hned tak někoho neoslovím,“ ohlíží se Kateřina.

Každá spolupráce na filmu je podle ní jízda na jiném koni, jiné dobrodružství. Sama původně studovala herectví, což jí velmi pomáhá ve zprostředkování komunikace právě mezi herci a tvůrci filmů.

Brzy ale přešla na druhou stranu kamery: stala se pomocnou a posléze castingovou režisérkou. Její podíl na tom, jak ten který film nebo seriál vypadá, je veliký.

„Moje úloha je přečíst si důkladně scénář a pak ve spolupráci s režisérem a producentem vymyslet, kdo bude ve filmu hrát. Pochopit základní vizi a snažit se ji naplnit, najít do jednotlivých rolí ideální představitele. Někdy se naše představy liší a já se pokouším tu jejich narušit. To mě na tom baví, ráda překračuju zaběhnuté mantinely. Kdyby film obsazovali dva specialisté na casting, vzniknou dva úplně odlišné snímky,“ říká.

Například do filmu Protektor kdysi hledali židovku a všichni si představovali tmavou dívku. Kateřina však uviděla v divadle modrookou, plavovlasou Janu Plodkovou, která se jí moc líbila. K jejímu prosazení bylo nutné lehce pozměnit scénář – a zafungovalo to, Jana dostala za roli Českého lva.

Napínavé bylo i obsazování filmu Šarlatán Agnieszky Hollandové. Zpočátku se zdálo nereálné, aby syn Ivana Trojana Josef hrál jeho postavu zamlada. Nakonec to vyšlo.

„Agnieszka pozná dobrého herce, nemá ovšem úplně přehled, kdo je jak výhodný pro producenty. Díky tomu se povedlo obsadit dost méně známých, ale šikovných tváří, z čehož mám radost,“ podotýká.

Šťastnou a zkušenou ruku při obsazování nezapřou ani její další projekty, např. Mistři, Bába z ledu, Vratné lahve, Dukla 61 či seriály Kancelář Blaník, Terapie…

Dřív Kateřina hodně objížděla oblastní divadla a hledala herce vhodné pro kameru. Zajímaví byli vždy umělci z Činoherního studia v Ústí nad Labem, v Aréně v Ostravě nebo v HaDivadle.

Setkání s Pavlem Liškou, Josefem Poláškem, Markem Danielem, Ondrou Malým… byla zásadní. „Musí to cinknout,“ říká.

Herce (i neherce) pozve na casting, kde se definitivně vyloupne obsazení jednotlivých rolí. Vedle vzhledu, způsobu hraní a jistého vyzařování si všímá spousty detailů. „Bývám trochu i psycholožka. Herec musí splnit režisérovu představu o roli a na tom na místě pracujeme.“

Její čich na lidi je obdivuhodný. Dokáže bezpečně odhadnout, kdo s kým bude ve filmu fungovat. Naráží ovšem na problém. „V českých hereckých školách se studenti učí divadelní herectví a bývá pro ně velká komplikace stát před kamerou. Na castingu je mým úkolem pomoct jim, aby to dokázali, byli co nejautentičtější a nejpřirozenější.“

S herečkou Aňou Geislerovou proto pořádají Workshop o castingu a filmovém herectví.

„Je to pro nás teď hrozně důležité. Dlouho jsme si na to téma povídaly a vytvořily jsme metodiku, jak nejlépe fungovat. Casting bývá místo plné nervozity, kam si herec přichází utrhnout kousek štěstí a zvítězit. Často to však není o vítězství, ale jen o přiblížení představě režiséra. Neúspěch může být velmi frustrující – a zbytečně. Je to jen začátek nějakého pracovního procesu,“ říká.

Už jako malá byla Kateřina akční, hovorná a nebojácná. Chtěla být tanečnice či herečka, hrávala v rozhlasových hrách a chodila do Dismanova souboru, kde později pracovala s dětmi jako asistentka. Například s Kryštofem Hádkem, Sandrou Novákovou.

Vliv měla i rodina, otec Karel pracuje jako redaktor v ČRo Vltava a nasměroval ji ke kultuře. Velkým zážitkem pro ni bylo natáčení snímku Zastihla mě noc Juraje Herze.

„Veškeré moje životní zkušenosti jsou způsobeny zvědavostí. A tím, že nedělám, co nechci. Jakmile zjistím, že mi něco nevyhovuje, vydám se klidně opačným směrem. Když jsem studovala herectví na Ježkově konzervatoři, pochopila jsem, že tudy moje cesta nepovede. I když mě herecký svět bavil a objevila jsem v něm hodně kamarádů, spolužáky byli Jirka Macháček, Ester Kočičková… Před kamerou jsem se ale necítila dobře.“

Skočila tedy rovnýma nohama do práce pomocné režisérky. Což je u filmu zcela zásadní profese, řídí v podstatě celé natáčení. První film byl Mrtvý brouk s režisérem Pavlem Markem, nejnáročnější byly asi Vratné lahve Jana Svěráka a filmový debut jejího manžela Marka Najbrta Mistři.

„Moc mě bavilo všechno chystat, vymýšlet, stát u realizace. A postupně jsem se učila v praxi,“ shrnuje Kateřina.

Režiséři se s ní průběžně začali radit i o obsazení. A ačkoli se tehdy u nás pojem castingový režisér ještě nepoužíval, v zásadě ho čím dál víc naplňovala. Po prvním dítěti před 14 lety však už nestíhala trávit celé dny na place, tak založila společnost KO CASTING a věnovala se jen tomu.

Před dvěma lety si Kateřina splnila dlouholetou vizi – vytvořila s kolegy databázi českých i slovenských herců a hereček ACTORSMAP.

„Věděla jsem z vlastní zkušenosti, že ideální je, aby herci byli snadno k nalezení na jednom místě. Často se mě ptali, co mají dělat, aby se o nich vědělo. Odpovídala jsem nouzově, ať si nechají udělat dobré fotky a webové stránky, obejdou castingové režiséry. Jenže kdo by si dal tu práci a každého jednotlivě hledal v nekonečnu internetu?

Proto jsme založili webovou platformu, profesionální československou databázi, kde se mohou prezentovat úplně všichni herci – snadno a aktuálně.“

Na začátku ACTORSMAP obsahoval 142 herců, dnes je jich přes tisíc a stále přibývají. Každý profil obsahuje data, kde herec studoval, co má za sebou, jaká je jeho specializace, dovednosti, jazyková vybavenost, odkazy na sociální sítě, ČSFD, i-divadlo, fotky, videa…

Tvůrcům stačí kliknout a lehce najdou, koho potřebují. Databáze je i v angličtině a cizí produkce dobře reagují.

„Dnešní doba není o konkurenci, ale o propojení, spolupráci. Všichni si přejeme, aby herci hráli. Je to velké vítězství,“ dokresluje Kateřina.

S režisérem Markem Najbrtem se znala pradávno z Divadla Na zábradlí a byl jí velmi nesympatický. Zlomilo se to před 22 lety při vzniku pořadu ČT Kinetická encyklopedie všehomíra.

„Hned na první pracovní schůzce jsem mu řekla, že svoji práci budu dělat dobře, ale ať nepočítá s tím, že se budu osobně angažovat. Nechápu, proč to ze mě vypadlo. Možná jsem se tak podvědomě bránila kvůli vzájemné sympatii, která byla okamžitá. A já byla vdaná. Ale brzy jsme si porozuměli ve všech sférách, v otázkách herectví i pohledu na svět.“

Kateřina od té doby spolupracuje na všech Markových filmech. „Jsem jeho velká fanynka,“ směje se.

Být propojeni v soukromí i v práci má ovšem svá úskalí. „Je to ta nejkomplikovanější práce, protože on je velice náročný. Když mám jinou představu a tu jeho chci narušit, bojujeme. Ne vždy se mi to podaří, ano, často se i hádáme.

Naposledy při vzniku seriálu Třídní schůzka, kde byly archetypální postavy jako svalovec nebo doktorka. Marek chtěl, aby vypadaly podle zažitých představ. Já třeba navrhla, aby svalovce hrál Roman Zach, že bude jako bývalý svalovec. Manžel se bránil, ale nakonec podlehl – ku prospěchu věci, myslím.“

S ostatními tvůrci Kateřina vždy hledá společnou řeč. Někdo vyžaduje expresivnější herectví, jiný dává přednost civilnímu. A podle toho mu nabízí adepty.

„K prvním patří Radim Špaček, druhé zastupuje můj muž. Takový Petr Zelenka, který si píše sám scénáře, žádá od herců přesné držení se textu, protože má určitý rytmus a humor. Naopak Pavel Göbl se scénáře nedrží a líbí se mu improvizace, když se před kamerou děje něco nečekaného, až bláznivého.“

Léta Kateřina pracovala z domova a maximálně se věnovala dětem. K běžnému koloritu patřilo, že se po zahradě v Břevnově, kde pořádala castingy, procházely filmové hvězdy. Leč děti vyrostly.

„Maximovi je 15 a dostal se na střední školu filmové a televizní tvorby. Přestože jsme ho varovali. Oskarovi bude 11 a hraje na bicí. Do žádného filmu jsem ani jednoho nevybrala, ale Maxim si zahrál v Markově seriálu a Oskara si vybral Ondřej Sokol do reklamy.“

Castingu se dnes Kateřina věnuje už méně. Naplno zato kromě jiného pracuje jako herecká agentka. „S Barborou Fabiánovou máme firmu OF AGENCY a zastupujeme 30 herců. Staráme se jim o závazky, smlouvy, honoráře i o jejich herecké duše.“ Posledním projektem je zmíněný workshop s Aňou Geislerovou.

Má ale vůbec čas na sebe? „V kontrastu k profesi miluju samotu, dokážu sama cestovat, to mě nabíjí. Mám ráda horňácký folklor, kroje, poezii a výšivky, dokonce někdy vyšívám. Taky cvičím jógu a hraju volejbal – máme přes dvacet let družstvo Žena a míč,“ vypočítává.

A každý rok se těší na filmový festival v Karlových Varech – na filmy, kamarády a letos i na panel o ACTORSMAP a následný večírek s režiséry, novináři a tvůrci. „Jsem šťastná, když se vše propojuje a funguje!“