Kateřina Brožová: Vyléčená bordelářka radí, jak se nestat otrokyní domácnosti

Kde se vzala myšlenka, že začnete podnikat s úklidem coby zábavou?

Vždycky jsem měla chuť něco tvořit, jsem kreativní člověk. Ještě před úklidem jsem šila oblečení na zakázku a také jsem ho prodávala.

Od absolventky Vysoké školy ekonomické bych čekala spíš zájem o čísla!

No vidíte, a mě baví i tvorba a design. Moje maminka i babička obě hodně šijí, takže jsem od nich leccos pochytila. Vymýšlela jsem různé čepičky a šila deky. Ale pak jsem zjistila, že pokud chci mít čas na mé vlastní děti a k tomu podnikat, nemůžu dělat tohle.

Šití je žrout času a v dnešní době zákazníci bohužel ruční práci moc neocení. Spousta lidí si sice stěžuje na produkty z Číny, ale nakonec je stejně koupí. Jsou totiž levnější. Tak jsem chtěla vytvořit něco, u čeho budu mít čas na rodinu i podnikání. Rozhodla jsem se, že budu vytvářet jen online produkty, které budou ke stažení. Prostě nic hmotného.

No dobře, ale kde je ten úklid?

Přemýšlela jsem nad tím, co já vlastně nejvíc doma dělám a s čím mám největší problém. Byla jsem zrovna na mateřské se synem a moje dny byly o tom, že jsem od rána do večera uklízela. A stejně byl doma pořád nepořádek.

Takže nejdřív ze všeho jsem vymyslela systém, díky němuž se dá ušetřit čas strávený uklízením.

Není třeba věnovat se tomu od rána do večera a lze to dělat efektivně tak, aby byl výsledek hned znát.

Ale jako nepořádek neberu to, že dítě zrovna vyhází hračky z krabic. Začala jsem prodávat takzvaný „to do list“ neboli seznam deseti věcí, které je třeba udělat každý den, aby váš domov zůstal čistý. I s dětmi. Tím to začalo.

První seznam byl dlouhou dobu zdarma ke stažení. Dva roky jsem neměla žádný placený produkt. To přišlo až později.

Říkáte o sobě, že jste vyléčená bordelářka. Skutečně to tak bylo?

Bordelář se ze mě nikdy úplně nedostal. Jsem velký chaotik a neorganizovaný člověk. Řád v sobě nemám přirozeně zakotvený.

Vytáčí mě to na sobě. Mám kolem sebe ráda pořádek, ale s mojí povahou se mi velmi těžce udržuje. Proto jsem vymyslela „To do“ listy. Pokud je přesně dodržuji, moje organizovanost se lépe udržuje. Bývalo to se mnou horší, třeba v pubertě, kdy ze mě doma opravdu šíleli.

To jste asi změnou postoje k úklidu potěšila maminku, ne?

Spíš byla překvapená, protože to ode mě nečekala. Jsem ze dvou sester. Moje sestra je právě ten přirozeně pořádkumilovný a organizovaný člověk, který měl vždycky na stole vyrovnané pastelky podle barev. Zatímco ten můj překypoval papíry. Když jsem potřebovala něco do školy, dvacet minut jsem to hledala.

Ve vašem know-how, jak efektivně uklízet, opakujete dvě slova: systém a rutina. Jak je chápete?

Když přijdou do rodiny děti, se kterými vzniká zmatek a chaos, je o dost těžší udržet pořádek. Pokud přistoupíme na systém, je to lehčí. Je to v drobnostech. Když ráno vstaneme, usteleme si postel. Když dojíme, odneseme po sobě talíř a nedáme ho do dřezu, ale rovnou do myčky.

Jak říkám, jsou to detaily, ale když se na ně člověk zaměří, a stanou se mu rutinou, tedy mu budou připadat běžné, pořádek se bude udržovat mnohem jednodušeji.

Dám další příklady. Přijdete domů. Vyzujete se, boty necháte ležet v předsíni, hodíte někam klíče, čepici a bundu. Máte žízeň, a tak se v kuchyni napijete, hrnek necháte na stole. Uděláte si svačinu a nádobí necháte na lince. Jednoduché úkony, ale už za vámi vzniká nepořádková stopa.

Lze ji omezit tím, že boty po vyzutí dám do botníku, klíče na věšák, čepici do šuplíku, bundu na ramínko. Učím to i své děti. Když jsou úklidově soběstačné a samostatné od raného věku, uspoří vám to čas.

Mnoho rodičů děti nenechá uklízet, protože to samozřejmě neumí dokonale. Raději to udělají za ně. Co si o tom myslíte?

Je důležité, v kolika letech se to děje. Svoje děti vedu k samostatnosti úplně odmalinka. Někdo se podiví, jak má nechat rok a půl staré dítě, aby si samo ustlalo postel. Ale upřímně je jedno, že vezme polštář, dvakrát do něj plácne a považuje to za ustlanou postel. Je to o tom zvyku.

Dítě ráno vstane, dvakrát plácne do polštáře, ale měsíc od měsíce se to posunuje. Za půl roku polštář zvedne a natřepe ho, za dalšího půl roku se snaží ustlat i peřinu.

Zavádět v tomto případě rutinu od útlého věku není ani tak o úklidu, ale o zvyku. Stejně jako děti učíme, že si jdou večer vyčistit zuby, učíme je i to, že si po sobě odnesou talíř a zametou drobky ze stolu. Však ony to časem dopilují.

Používáte čisticí prostředky, které používaly naše babičky, nikoli komerční čisticí prostředky. Proč?

Ano, vystačím si se sodou, bílým octem, kyselinou citronovou a peroxidem vodíku. To jsou největší tahouni.

Proč bílý ocet, a ne ten běžný?

Na úklid domácnosti je vhodnější proto, že neobsahuje cukr.

Kde jste se v tom inspirovala?

Moje maminka doma používala na úklid hlavně ocet, ostatní suroviny, které používám já, nikoli. Když jsem přešla do své domácnosti, uklízela jsem octem. Ale jinak jsem se snažila napasovat do klasických komerčních úklidových prostředků, protože jsem si s octem přišla divná. Chtěla jsem uklízet tak jako všichni.

Než se mi narodily děti, ekologii jsem tolik neřešila. To přišlo až s nimi. Ale vždycky mě to ke zdravému životnímu stylu táhlo, stejně jako ke zdravému způsobu stravování. Když ke mně přišly na návštěvu kamarádky, přišlo jim to divné, že uklízím octem, a ťukaly si na čelo. Tak jsem si zkusila v drogerii koupit klasické úklidové prostředky, ale přišlo mi to, že nefungují. Takže jsem tu lahvičku většinou ani nespotřebovala a vrátila jsem se ke své octové klasice.

A ta funguje?

Jednoznačně ano. Jsem spokojená a přijde mi jako nejlepší možnost. Postupně jsem přidala další ekologické ingredience a nemohu si stěžovat.

Může být uklízení skutečně zábava?

Může. Pokud ale používáte prostředky, které nefungují, nebaví vás to. Něco sice přetřete, ale výsledek je nijaký. Moji sledující mi posílají fotky, jak se několik let snažili zbavit vodního kamene. Neúspěšně, jen narůstal.

Pak jim stačilo nasypat tam dvě lžíce kyseliny citronové a trochu bílého octa a za pár hodin to bylo pryč. Z toho jsou nadšení. Sami mi píšou, že je to baví, vidí změny a výsledky. Navíc je to rychlé a jednoduché.

Sleduje vás na dvě stě tisíc lidí. Většinou ženy?

Ano, ale mám i šest procent mužů.

To je slušné.

Taky si říkám, že to je fajn. Občas mi i píší a mám radost, že se zajímají.

Jsou to muži, co žijí sami, a zajímá je, jak odstranit skvrny z oblečení. Nebo ti, kteří mají rodinu a píšou, že si spolu s manželkou nevědí rady, jak něco vyčistit.

Na co se vás fanoušci ptají nejčastěji?

Řekla bych, že se ptají na vodní kámen a jak odstranit různé skvrny.

Jaké skvrny jsou nejúpornější?

Zaprané. Ty jsou nejkomplikovanější. Pokud je zapraná hodně, není jisté, jestli ji ještě půjde odstranit.

Máte tu profesní deformaci, že když někam vejdete, vidíte, co by šlo vyčistit?

Na návštěvách v domácnostech ani ne, ty nebývají tolik zanedbané, ale jinde ano. Třeba nedávno jsem byla pracovně v Táboře ubytovaná v hotelu. Vždycky když jsem šla na toaletu, říkala jsem si, co všechno by se tam dalo napravit, kdyby použili něco z toho, co doporučuji.

Taky si všímám toalet v restauracích nebo kadeřnických salonech. Vždyť právě jejich čistota je vizitkou podniku.

Musí se uklízet každý den?

Ano. Pokud člověk nechce být otrokem domácnosti, je to nutné. Malé denní krůčky v udržování čistoty jsou velkými kroky za celý měsíc.

Jaké byly vaše začátky v podnikání?

Začínali jsme v garáži a pomáhala mi celá rodina. Všichni jsme intenzivně pracovali od rána do večera. Věděla jsem, že mít hmotné produkty je velmi časově náročné. Dlouho jsem se jim bránila. Ale když byl o uklízecí pomůcky zájem, chtěla jsem je lidem nabídnout. Vyzkoušela jsem to a šlo to.

Prvních několik měsíců jsme fungovali na víc než 100 procent. Po čase jsme zjistili, že se už do garáže nevejdeme, a tak jsme se přestěhovali do menšího skladu, kde mi stále pomáhala rodina. Nyní mám už rok svůj e-shop, kde mi už pomáhá několik zaměstnanců.

Jaká by měla být další fáze vašeho podniku?

Vyvíjím stále nové produkty, mám dost nápadů. Chtěli bychom se rozšířit i do zahraničí, ale to je hudba budoucnosti. Balíčky posíláme už i na Slovensko. Chci se i nadále držet ekologické linie a jednoduchosti.

Kolik času trávíte denně na Instagramu a TikToku?

Nejnáročnější je příprava natáčení videí. To si možná lidi neuvědomují. Než se začne natáčet, musí být sestaven aspoň minimální scénář. Ne, že bych si je vypisovala ve filmovém rozsahu, ale musím vědět, co bude na začátku a co na konci. Záběry jsou z několika úhlů, takže připravit video, sestříhat ho, dodělat grafiku a titulky je fakt práce. Divák vidí minutu, ale příprava může zabrat i pět hodin.

Jak často točíte?

Točím co nejvíc dopředu. Obvykle si vyčlením jeden den, kdy natáčím, pak jeden den stříhám. Snažím se natáčet jednou za týden, abych měla prostor pro další věci. Vést firmu vyžaduje taky čas. Připravujeme „To do“ list pro jarní úklid a tipy, jak na něj.

Je chybou chtít stihnout jarní úklid za jeden den?

Ano. Přirovnávám to k maratonskému běhu. Maratonec taky nejdřív trénuje malé vzdálenosti. Jde o to, věnovat jarnímu úklidu pět minut každý den a rozdělit ho ne do jednoho dne, ba ani do jednoho týdne, ale klidně do měsíce. Když máme děti, zaměstnání a do toho jarní úklid, klidně z toho můžeme i odpadnout.

Propagujete úklidové desetiminutovky. Co se dá uklidit za deset minut?

Hodně. Snažím se dokonce i o pětiminutovky. Je to paradox. Když si člověk nastaví stopky, jde to snáz. Když vám totiž běží čas, podvědomě zrychlíte. Jste trochu v presu. Buď můžete něco utírat znuděně a delší dobu, nebo se na to vrhnete. Pokud vím, že něco mám stihnout do pěti minut, nepářu se s tím. Je to hnací motor. Ono se to nezdá, ale pět minut je docela dost času.

Takže se dá za pět minut uklidit třeba kout v koupelně?

Ano, i celá koupelna se dá uklidit za deset minut. Pokud ji tedy pravidelně udržujete a nejsou tam nánosy vodního kamene.

Máte fígl pro jarní úklid a mytí oken?

Mytí oken je teď v kurzu. Doporučuju co nejširší stěrku. To se pak dá utřít jedno okno naráz. Já dokonce používám podlahovou stěrku. K umývání doporučuji horkou vodu s bílým octem. Ano, zase s octem. Lidi mi píšou, že je to pořád dokolečka, ale v tom je ta krása.

Změnil se vám díky uklizenému okolí i váš životní pocit?

Určitě. Pokud má člověk kolem sebe chaos, má často i nesrovnané myšlenky. Kromě nepořádku je proto dobré uklidit si i ve své mysli. V korespondenci s mými zákazníky se loučím pozdravem „čisto v domě a klid v mysli“.

Přijímají pořádek i vaše děti?

Mám dvě děti, dcera je starší, je jí osm a s ní šlo všechno hladce. Jednou za tři měsíce jí pomůžu vytřídit hračky a uklidit papíry ze stolu, jinak je samostatná a uklízí si sama.

S malým synem to ale bylo náročné. Až teď, když jsou mu čtyři, vnímám, že to začíná být lepší. Doteď měl úklid na háku a vůbec ho to nezajímalo.

Jaký vztah k pořádku má váš manžel?

Je to velký puntičkář, pořádkumilovnější než já. Mám to s ním tedy lehké, nebo těžké, jak se to vezme.

Upozorňuje mě, kde je třeba něco doladit k dokonalosti. Z jeho pohledu uklízím tak na devadesát pět procent. Sám uklízí hodně a vymýšlí různé zlepšováky, co a jak lépe uskladnit a zorganizovat.