Karel Šíp: Jakmile se člověk začne brát příliš vážně, je na nejlepší cestě dolů

„Jakmile se člověk začne prožívat a brát se příliš vážně, je na nejlepší cestě dolů,“ sdělil mi jedno ze svých životních poznání. Všechno je podle něj třeba brát s humorem a nadhledem, protože jinak by život byl jen výkladní skříní šedi a průměrnosti.

Lidí, kteří vše berou až příliš vážně a málo se smějí, se náš momentálně nejoblíbenější televizní moderátor někdy prý až bojí, protože jsou nevyzpytatelní. „Je pravda, že někdo říká, že se směje dovnitř, ale to je pro mě málo. A jako publikum jsou lidé, kteří se smějí pouze dovnitř, úplně nejhorší, to vám řeknu rovnou.“

Kdo sleduje televizní talkshow Všechnopárty, ví, že se svými hosty tu Karel Šíp nijak nesoupeří, ale naopak ho zajímají. „V takovém typu pořadu se musí nutně projevit, jaký kdo je. Pokud je někdo konfliktní nebo třeba sebestředný exhibicionista, nutně pak je takový i ten pořad. Nejhorší je, když někdo předstírá, že je někým jiným, když se nějak stylizuje do určité role a není sám za sebe. To se stejně jako v partnerství dříve či později provalí a výsledek je špatný.“

Srovnávání s Janem Krausem a jeho pořadem Karel Šíp vždycky odmítal. „Nedíval jsem se pravidelně, jen občas. Když tam měl dobrého hosta, který se dobře rozpovídal, z profesionálního hlediska jsem mu záviděl, ale zároveň mu k tomu v duchu gratuloval. Někdy se mu ale také stalo, že se divák o hostu nedozvěděl nic, pouze se dozvěděl, jak je vtipný moderátor, a to je pro mě málo. Když druhým nedáte patřičný prostor, je to podle mě chyba.“

To, jak se ve Všechnopárty bude odvíjet rozhovor s hosty, je pro Karla Šípa největším adrenalinem, který si dopřává. „Když si pozvu kolegy z umělecké branže, jde to samo, ale o jiných vím před natáčením jen to, že dokázali něco podivuhodného. Vím třeba, že proti mně sedí náš nejlepší šachista, ale jak bude komunikovat před kamerou, jak na něj bude reagovat publikum, a hlavně co si spolu povíme, netuším. Řídím se však heslem: hlavně žádné nervy. Se svými hosty jsem ve svém pořadu v tu chvíli opravdu rád a asi je to poznat.“

Někteří hosté ho prý dokonce předem varují, že vůbec nejsou vtipní. „Odpovídám jim, ať to nechají na mně. Nemusejí být nutně vtipní, vtip možná vznikne z toho, o čem si budeme povídat. A možná taky ne, ale jsem tam od toho, aby to tak bylo.“

Tím, že se na něco zeptat zapomněl, se moderátor netrápí. Nemá proč. Všechnopárty se natáčí v divadle Semafor a do televizního pořadu se z materiálu vybere jen polovina a samozřejmě ta lepší, což je starostí režiséra Viktora Polesného.

„S hostem si povídám třeba dvacet minut a pro televizi z toho zůstane jen deset. Dalších deset minut jde do kopru.“

Výběr hostů je záležitostí moderátora a dramaturgů a velkou odvahou je, že leckdy jde o lidi veřejnosti neznámé. Přesto sledovanost pořadu nijak neklesá. A témata? Ta jsou prý nevyčerpatelná a leží přímo na ulici. Stačí je zvednout.

Karel Šíp začínal v 60. letech v Československé televizi jako asistent produkce. Postupně se však ukázalo, že jeho hlavní parketou je humor a televizní zábava. Do povědomí diváků vstoupil v pravidelném televizním pořadu Hitšaráda, který moderoval společně s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem.

Dále působil v pořadu Galašaráda, Klip-klap, Horoskopičiny, Skopičiny a Rozjezdy pro hvězdy. Nyní uvádí vlastní talkshow Všechnopárty, což je prý odměna za celoživotní dřinu.

Zatímco v předešlých pořadech se texty i scénky učil dopředu, ve Všechnopárty je vše založeno pouze na improvizaci. Že ji diváci letos ocenili jako nejoblíbenější zábavný pořad České televize, ho potěšilo, ale zároveň byl překvapený. Vysílá se totiž už pátým rokem.

„Každý mi moje překvapení musí věřit, protože na obrazovce nejsem žádným nováčkem. V uvozovkách jsem pak divákům v přímém přenosu vynadal, že si mě všimli až teď. Příště už překvapený nebudu.“

Karla Šípa těší, že se od září bude pořad vysílat v nových denímu koracích, což jeho chuť do další práce ještě zvýšilo. V létě se však na obrazovce objeví i reprízy. „Nejsme jediný cyklický pořad, který to tak má, ale přijde mi nefér, že se to divák předem z programu nedozví.“

S první manželkou, zpěvačkou Marcelou Holanovu, Karel Šíp prožil dvacet let. Vychovali syna Karla, který právě dokončuje právnickou fakultu a věnuje se finančnímu poradenství. Osm let studoval právnickou fakultu v Plzni a poté, co tam vypukl skandál, se rozhodl dodělat si poslední semestr v Praze.

Marcele Holanové Karel Šíp napsal několik krásných písňových textů a byly mez nimi i duety s Karlem Gottem Náš song a Čau, lásko. Píseň Čau, lásko mu pak kamarádi nechali zahrát při svatební oslavě, kdy si bral svou druhou manželku Ivu, rozenou Havránkovou. Vzali se v létě 2007 na Krétě a byl při tom už i jejich tříletý syn Honzík.

„Lidé se rozcházejí, to se v životě stává a stalo se to i nám s Marcelou. S Ivou jsme se seznámili v dobách, kdy jsme ještě natáčeli pořad Horoskopičiny. Dramaturg na natáčení pozval své známé, kteří nám fandili, a Iva byla jedna z nich. Když natáčení skončilo, zůstali jsme na Novotného lávce ještě sedět a povídali si. A pak už přece víte, jak to bývá. Jiskra přeskočila a slovo dalo slovo.“

Iva, která je o třicet let mladší než Karel, se původně věnovala tanci a byla členkou baletu v Hudebním divadle Karlín. Dnes obstarává agendu agentury Šaráda, která zprostředkovává především vystoupení dvojice Šíp-Náhlovský.

Láska k tanci ji neopustila, ale jde bohužel o jednu ze zálib, které s ní její manžel nesdílí. Syn Honzík půjde už v září do školy a pro populárního moderátora je nekonečnou inspirací. „Tašku má už od Vánoc, ale nevím, co v té škole bude dělat, protože už teď plynně čte. Možná ale nebude sám, tak si s tím ve škole určitě nějak poradí. Teď dokonce začal hrát i na kytaru a ze sportů mu jde nejlíp lyžování. U staršího Káji to všechno nějak profrčelo, teď si roli táty užívám víc,“ tvrdí pyšný otec.

Honzík je podle něj opravdu úžasný a moderátora velmi baví sledovat jeho myšlenkové pochody. „Je v nich humor, který v dospělosti nevymyslíte. Čistý dětský mozeček a jeho pohled na svět je pro mě inspirativní, ale konkrétně se z toho čerpat nedá, protože Všechnopárty je čirá improvizace. S hosty si předtím, než spolu jdeme na plac, nedám ani kafe.“

Svého času psal Karel Šíp texty k písním - dnes otextoval celý muzikál. Jmenuje se Ať žije rokenrol a jeho premiéra je v pražském divadle Broadway naplánována na říjen letošního roku. Jako autor hudby je pod ním podepsán Petr Janda.

„Napadlo nás to, když jsme spolu jednou byli na horách. Najednou nám narostla ramena a řekli jsme si, že na to přece máme taky. Napsal jsem libreto a postupným vyeliminováním toho, co se nám nelíbilo, zůstalo to, co se nám líbilo, a je hotovo.“

Nový muzikál vychází z toho, co Šíp i Janda zažili. Děj je zasazen někam na začátek šedesátých let, kdy celý svět už dávno šílel z nového hudebního žánru rokenrolu, kdežto mladí v tehdejším Československu se k němu probojovávali velmi těžko.

„Téma ze středověku bych dělat nemohl, protože archívní materiály bych studoval nerad, ale na tohle si ještě velmi dobře pamatujeme. Politické souvislosti té doby neřešíme, ale udělali jsme to pro pobavení dnešních mladých, kteří si to možná ani neumějí představit.“

A přitom si užijí legrace i pěkné muziky. „Upřímně musím říct, že mě Petr Janda až překvapil, jak se dokázal vyrovnat se scénicky situovanými písněmi, takže to je hudebně myslím pestré. Duši hitmakera přitom nezapřel, i když se musel strefovat do nálady kriminálu nebo záchytky. Není to tedy jeden rokenrol za druhým, ty jsou tam jen asi tři. Písničky jsou dějové, takže je tam třeba i blues a není to monotónní.“

Momentem, kdy Karel Šíp dopsal texty ke svému prvnímu muzikálu, to pro něj prý skončilo a už teď nosí v hlavě další tvůrčí plán, resp. další muzikál. „Už mám připravenou synopsi, ale Petr Janda ji ode mě ještě nechce, protože stále vypilovává to, co už je hotovo. Já se teď jen občas zajdu podívat na zkoušku, ale už bych chtěl psát něco dalšího. Napadá mě, že by nám ten čas mohl pak chybět, a tak ho musím přesvědčit, aby se od rokenrolu už konečně oprostil a vrhl se se mnou do další práce.“

Ačkoli se Karel Šíp podruhé oženil, založením je tradicionalista, který se svých lásek nevzdává. Kromě tenisu a mariáše mezi ně patří i fotbal, který hraje za klub Amfora.

„Z Amfory se neodchází, tam se umírá rovnou v dresu na hřišti, proto kopanou hraju pořád. Jako fotbalista jsem se díky Amfoře podíval do celého světa, což by se mi jako moderátorovi stát nemohlo, protože pro nás, kteří se živíme češtinou, končí sláva v Rozvadově. Absentuju, jen když se letí někam daleko, protože to, co jsem v letadlech už zažil, mi stačilo, a lítám nerad.“

Líbilo se mu prý všude, ale pokud by si mohl vybrat, ještě jednou by se rád podíval do Las Vegas. „Měli jsme tam málo času, a tak jsem si nestihl zahrát ruletu. Prohlédnout si a zažít Las Vegas je záležitost na několik dní a my tam s Amforou byli jen několik hodin.

Tak výstižně se jmenuje kniha, kterou o svém manželovi jako jedinečném fenoménu humoru na naší scéně sestavila jeho manželka Iva. Dala mu ji jako dárek k narozeninám. „Připadá mi až neuvěřitelné, že se jí to přede mnou podařilo utajit, protože kdyby mi o tom řekla předem, žádnou knihu bych o sobě nechtěl.“ Nicméně se stalo a kniha je na světě.

Vznikla během rekordních dvou měsíců a jsou v ní zajímavosti z moderátorova života i záznamy o tom, co o sobě Karel prozradil a také co o něm prohlásili jiní od Karla Gotta přes Jaroslava Uhlíře až po jeho dlouholetého a zatím posledního jevištního parťáka Pepu Náhlovského.

„Kontaktu s živým publikem bych se zříkal nerad, a tak s Pepou stále jezdíme párkrát za měsíc po vlastech českých s představením Všechnopartička, kde si s diváky povídáme o divadle, fotbalu atd. Těší nás, když je sál plný a lidi se smějou. Honoráře nijak nešponujeme, protože chceme, aby vstupenky nebyly předražené. Plný sál stavíme výš než výdělek.“