Juraj Liška vyměnil ukázněné školství za dobrodružství a obchod se smaragdy

Na vysoké škole jsem měl partu kamarádů, s nimiž jsme se v roce 1995 rozhodli odjet na expedici do Peru. Tehdy bylo Peru ještě turisty nedotčenou zemí s úžasnou přírodou. Rok a půl jsme se na expedici připravovali, hledali sponzory a pak jsme tam strávili tři měsíce. Následně jsme ještě odletěli do Venezuely.

Tehdy mne Latinská Amerika tak okouzlila, že jsem hned po návratu přemýšlel, jak to udělat, abych se tam mohl vrátit, ale tentokrát již na delší dobu. Tehdy se mi naskytla možnost studovat v Kolumbii, protože kolumbijská vláda nabízela roční stipendium. Neváhal jsem ani vteřinu a přihlásil se. Roční studium se nakonec prodloužilo na dva nezapomenutelné roky.

Hned první půlrok, co jsem žil v Kolumbii (2000-2001), jsem zaznamenal, že nejčastější zprávy v tamějších médiích jsou o kávě, kokainu a smaragdech. O všech třech tématech jsem později napsal i knížku. Tato témata mě fascinovala – především příběhy o mafii. Jak se smaragdoví bossové navzájem střílejí, jak nacházejí velké smaragdy, nakupují tryskáče a svoje peníze jezdí utrácet do Milána. Bylo to jak z Tarantinových filmů.

Zatoužil jsem tehdy poznat nějakého takového člověka osobně. Jelikož jsem už v té době spolupracoval s některými českými médii, snažil jsem se k jednomu mocnému řediteli smaragdové společnosti dostat skrz ně. Nakonec se mi to podařilo. Seznámil jsem se s ním, říkejme mu Don Fernando, a on mi věnoval čas a rozhovor. (V Kolumbii se stále používá stará královská španělština, a když je někdo vážený, tak se mu i v dnešní době říká Don. Tento člověk je už z nové generace majitelů smaragdových dolů a záleží mu na dobré pověsti celého byznysu).

Ne, kromě rozhovoru jsem s ním natočil dokument a pak s ním i odjel do smaragdových dolů, kde jsem i chvíli pracoval a smaragdovému byznysu zcela propadl. Díky Donu Fernandovi jsem se mohl v Bogotě učit, jak rozeznat kvalitní smaragdy od těch méně kvalitních.

Prošel jsem si celý školicí proces, který zcela logicky vyústil v to, že jsem začal dovážet a prodávat kvalitní kolumbijské smaragdy ve střední Evropě.

Dlouhá léta jsem dělal ve školství, takže kokain se s mou filozofií neslučuje, a u kávy jsem zase měl pocit, že už je na trhu dostatečně zastoupena. Kokain mě zajímal především z profesního a geograficko-politického hlediska, jako globální problém, a také mě lákalo to dobrodružství s ním spojené.

Když ale vidíte pravý prvotřídní kolumbijský smaragd a bavíte se s lidmi, kteří je dolují, nebo s odborníky, kteří se jimi zabývají, znáte celou jejich historii, tak nejde se do smaragdů nezamilovat.

Smaragdy se tak staly mou vášní, a když jsem se vyvázal z manažerských pozic v České republice, začal jsem mít jasno, do čeho se pustím naplno. V minulosti jsem do Kolumbie jezdil jednou, dvakrát za rok a nakupoval je pro známé. Přesvědčil jsem se, že opravdu dovážím tu nejlepší možnou kvalitu za nejpříznivější ceny, a díky mému neutuchajícímu zájmu o smaragdy jsme se postupně stali s Donem Fernandem něco jako rodinní přátelé. V tu chvíli mi došlo, že mám ty nejlepší podmínky, abych nastartoval seriózní byznys.

To nedokážu říct, protože já sám jsem s mafií zatím nikdy žádnou zkušenost neměl. Smaragdové společnosti jsou velmi silné a vlivné, ale v žádném případě se nedá mluvit o mafii.

Navíc doba se změnila. Když jsem poprvé v roce 2007 vyrážel do smaragdových dolů, dostal jsem i ozbrojenou ochranku, což tehdy bylo normální, protože doba byla hodně divoká a všichni chodili běžně ozbrojení. I muži v restauraci u sebe měli zbraň. Ale za ta léta, co tam jezdím, mohu pozorovat, že i tam se poměry mění k lepšímu.

Ano, než jsem začal s obchodováním, chtěl jsem poznat celý proces od úplného začátku, tedy od guaqueros – hledačů a kopáčů smaragdů. Mluvil jsem s nimi, jejich rodinami, stejně jako s nejvlivnějšími lidmi, kteří se smaragdy obchodují, nebo s těmi, kteří surovinu zpracovávají do nádherných broušených smaragdů. Prošel jsem si tedy skutečně celý proces.

Práce guaqueros je výborná k vyčištění hlavy. Obklopuje vás nádherná příroda, jsou tam vesměs milí lidé .... ale dlouhodobě by to asi nikdo nechtěl dělat. V dolech jsou velmi tvrdé podmínky.

Když jde o chudší společnost, tak to tam je jako za feudalismu – kopáči pracují ve čtyřiceti stupních Celsia při skoro stoprocentní vlhkosti pouze s ručním nářadím. Je to neuvěřitelná dřina na tři směny. Když se otevře nějaký nový důl, tak se z něj společnost snaží vydolovat maximum a snaží se o co největší efektivitu, takže se tam pracuje dvacet čtyři hodin denně.

Jsou to tři oblasti, které světoví odborníci na drahokamy už znají: Muzo, Cosquez a Chivor. V Muzu těžili už Inkové a pochází odtud ty nejkvalitnější smaragdy na světě. V České republice se o tom zatím moc neví, ale snažím se v tomto ohledu o jistou edukaci veřejnosti.

Poslední dobou se ukazuje, že smaragd, ale třeba i rubín nebo safír, je vzácný v tom, že jich je na rozdíl od diamantů málo. Za posledních padesát let se neobjevila žádná nová ložiska těchto drahých kamenů. Oblasti, kde se vyskytují, jsou dané a každým rokem jich je méně. A zatímco zelených kamenů vydává země stále méně, naleziště diamantů se objevují pořád nová.

V Kolumbii se například musí opatrně kopat do stále větších hloubek a je čím dál náročnější nějaké smaragdy nalézt. To jejich cenu na světových trzích samozřejmě neustále zvedá. Každý půlrok o několik desítek procent. Poptávka po nich je pak logicky čím dál větší.

Je to dost obtížné. Zájemce o koupi smaragdu by měl mít především jistotu v subjektu, od něhož kámen kupuje. Pak neškodí mít v záloze nezávislého fundovaného odborníka, který je schopen poznat kvalitu.

Nemusí. Když jde o konfekční, běžné smaragdy ve šperku, tak je často nemají. Já ale klientům radím, aby se zajímali o původ kamenů, protože na rozdíl od diamantů víte, že když kupujete kolumbijský smaragd, tak je dražší než ostatní smaragdy, ale zase té nejvyšší kvality.

Ideální je, když znáte celou trajektorii kamene tak, jak ji sledujeme v Greenshine Mystery, tedy od vykopání, přes zpracování, až po cestu do střední Evropy.

Když se smaragdy začínáte, tak vás vždy někdo napálí. Takže spoustu let jsem byl elév amatér, který si myslel, že nakoupil kvalitní zboží, ale pak zpětně, třeba i za několik let, když už jsem nabral další zkušenosti, jsem zjistil, že jsem se nechal napálit a koupil předražený kousek. To, co se penězi nedá koupit, je důvěra nejmocnějších smaragdových bossů.