Julianne Mooreová: Teprve kolem čtyřiceti jsem si začala užívat rodiny

Podle filmových kritiků to byla jen otázka času, kdy tato impozantní herečka dostane ocenění nejvyšší. Přišlo po dvaceti sedmi letech u filmu a páté nominaci za hlavní roli v dramatu Still Alice. O úžasném výkonu Julianne v roli Alice Howlandové, harvardské profesorky, u které lékaři zjistí počátek Alzheimerovy choroby, se mluvilo v superlativech už loni v září na Torontském mezinárodním festivalu filmů, kde byl poprvé promítán.

„Film se dotýká prvotního strachu, který máme všichni, a tím je ztráta paměti. Nemá ale diváky rozplakat. Snaží se upozornit na lidi, kteří tuto nemoc mají, aby je ostatní pochopili. Jeho hlavní myšlenkou je ukázat cestu, jak v této situaci pokračovat, jak zůstat v kontaktu s tím, na co jste zvyklí, jaký způsob života můžete vést, když se s touto nemocí potýkáte,“ vysvětluje Julianne.

Reakce na toto drama je pozoruhodná. Julianne dostává stovky dopisů od lidí, kteří mají v příbuzenstvu postiženého alzheimerem. Píšou, že po zhlédnutí filmu k nim mají blíž, že jim o něco víc rozumějí. Velkou podporou při vytváření role byla Julianne manželská dvojice režisérů Richarda Glatzera a Wara Westmorelanda.

„Richard má totiž sám roztroušenou sklerózu, nemůže mluvit a komunikuje s herci pomocí iPadu. Bylo neskutečné sledovat, jak se dá tvořit za pomoci milované osoby s progresivní degenerativní nemocí. I ostatní případy, kterých jsem byla během čtyř měsíců svědkem, to vše mě utvrzovalo v tom, že když správně vystihnu takto postiženého člověka, moje role může pak skutečně přispět k pochopení jejich situace alespoň těmi nejbližšími,“ vysvětluje zkušená herečka, která má za sebou velice pestrý rejstřík filmů a rolí.

Už v roce 1997 si odnesla za roli královny porna v Hříšných nocích první nominaci na Oscara. Díky této roli se o ni začali zajímat známí režiséři. Rok nato se objevila v krimikomedii bratří Coenů Big Lebowski (1998) s Jeffem Bridgesem, pak v Magnolii s Tomem Cruisem a postupně začala sbírat další ocenění.

Za válečné drama Hranice lásky (1999) s Ralphem Fiennesem dostala druhou nominaci, a v roce 2002 dokonce oscarové nominace dvě za drama Hodiny ve skvostné sestavě s Meryl Streepovou a Nicole Kidmanovou a také za romantický film Daleko od nebe s Dennisem Quaidem.

V plejádě desítek filmů, které Julianne za svou bohatou kariéru natočila, najdeme i řadu hororů, kterými vlastně svou kariéru začínala. Významnější byl až ten v roce 1992 s názvem Ruka na kolébce, kdy byla jednou z obětí pomstychtivé vražedkyně, devět let nato přišel Hannibal. Tam už v konkurzu na agentku Clarice Sterlingovou vyhrála i nad takovými esy, jako jsou Helen Huntová či Cate Blanchettová.

„Pro horory mám slabost, ve strašidelných filmech si libuji. Podle mě ten úplně nejlepší je Polanského Rosemary má děťátko. Nemám ráda krváky ani zlověstné filmy, ale miluju právě ty o démonech. Ďábel je jednoduchý, je prostě zlý a zkažený. Takové máme doma rádi všichni a sama v nich i s oblibou hraju,“ prozrazuje Julianne, matka sedmnáctiletého Cala, třináctileté Liv a manželka o deset let mladšího režiséra Barta Freundlicha.

V roce 2013 kývla na roli staromódní pološílené matky a náboženské fanatičky Margarety Whiteové, která terorizuje svou dospívající dceru Carrie. „Jsem veliká obdivovatelka Stephena Kinga a role mi byla velice blízká. Matky totiž hraju ráda. Tím, že mám sama dceru, jsem se lehce vžila i do světa mámy, jež spočívá na vztahu s jediným člověkem, kterého má, a dovedla jsem si živě představit, co pro ni znamená chvíle, když cítí, že své dítě ztrácí. Nepletu se, když řeknu, že snad každou matku zajímá zkoumání vztahu s dcerou,“ míní.

Stejnou roli si vlastně zopakovala i nyní ve Still Alice, kde je její dcerou Kristen Stewartová. „Kristen znám od dvanácti let, kdy si ji můj manžel vybral pro jeden film, a pamatuji si, jak tehdy řekl, že bude jednou velká hvězda, má velký talent, takže s ní bylo potěšení spolupracovat,“ chválí mladou kolegyni.

Podobnou spolupráci zažila i při natáčení Hunger Games s Jennifer Lawrencovou. „Víte, když jsem začínala já v denních pořadech v televizi, což bylo něco úplně jiného, mohla jsem se herecky rozvinout, aniž by lidé sledovali každý můj pohyb. Tyto mladé ženy vstupovaly do velkofilmů a přežily to s neuvěřitelným úspěchem. Obě jsou pozoruhodné, co se týče inteligence, talentu i duševní rovnováhy. Ohromily mě,“ dodává s úctou slavná rodačka ze Severní Karolíny.

Julianne zvládla i zcela odlišnou roli v dramatu plném sexu Don Jon. „V Donu Jonovi, kde dávám lekce z lásky mladému muži, jsem se pustila na tenký led. Možná jsem si chtěla jen osvěžit vzpomínky na Hříšné noci a potvrdit si, že ani po padesátce nejsem v těchto rolích k zahození,“ směje se atraktivní rusovláska, které by nikdo nehádal, že už jí letos bude pětapadesát.

Věk podle Julianne není překážkou, naopak. „Ve dvaceti třiceti jsem totiž jen pracovala a byla jsem posedlá kariérou. Vůbec jsem neinvestovala do osobního života. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, na čem mi záleží nejvíc. Teprve kolem čtyřiceti jsem si začala užívat rodiny. Nic mi ale, jak vidět, ani teď nebrání v tom, abych dál hrála. Role Alice Howlandové ve Still Alice mě přesvědčila o tom, že se nabízejí neuvěřitelně zajímavé role právě pro dospělé, zralé ženy, takže se nemusím ničeho bát,“ dodává spokojeně absolventka oboru dramatického umění na bostonské univerzitě, oscarová Julianne Mooreová.