Joseph Gordon-Levitt: Obdivuji Snowdena za to, co udělal

Podzimní Mnichov je zvláštní místo. Navzdory nepříjemně chladnému počasí se po jeho ulicích potulují spoře oděné postavy v tradičních bavorských krojích. Slečny s velkými výstřihy tu doprovázejí muže, které zdobí krátké kožené kalhoty a šle. Byl totiž čas Oktoberfestu. A vy doufáte, že takhle komické a milé ty postavy zůstanou, i když na Mnichov padne noc a hladina alkoholu začne stoupat.

A právě v Mnichově žijícím Oktoberfestem měl na konci září slavnostní německou premiéru kontroverzní americký film Snowden, vyprávějící příběh Edwarda Snowdena, jenž světu odhalil hromadné sledování lidí ze strany americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Film do Mnichova doprovodil kromě režiséra Olivera Stonea i představitel hlavní role Joseph Gordon-Levitt.

Ten je navzdory svým pětatřiceti letům už zkušený hollywoodský herec. Narodil se do rodiny političky a rozhlasového novináře. Jako čtyřletý začínal na divadle, ale brzy dostal příležitost i v televizi, kde ztvárnil bezpočet dětských postav.

Zřejmě nejvíc se pak proslavil už dospělými hereckými výkony ve snímcích 500 dní se Summer a 50/50 (za oba byl nominován na Zlatý glóbus). Další velká příležitost teď přišla se Stoneovým Snowdenem.

„Popravdě jsem o Snowdenově příběhu na začátku moc nevěděl,“ vypráví mi Gordon-Levitt, když spolu sedíme v hotelu v centru Mnichova. „Když mi Oliver Stone tuhle roli nabídl, první, co mi proběhlo hlavou, bylo nadšení, že mi volá taková legenda. A hned potom jsem začal vzpomínat, kdo to ten Snowden vlastně je. To jméno mi znělo povědomě, ale podrobnosti jsem neznal. A myslím, že takhle to má spousta lidí. Slyšeli o té kauze, ale neměli čas se jí zabývat pečlivěji. Ostatně kdo má dneska na něco čas?“

Pokud jste na tom stejně, je film Snowden dobrou možností, jak se s touto pohnutou historií seznámit pečlivěji. Edward Snowden byl původně členem armádní speciální jednotky. Později pracoval jako počítačový expert mimo jiné pro Národní bezpečnostní agenturu, kde byl svědkem toho, jak tato vládní organizace špehuje lidi po celém světě, aniž by její činnost byla pod jakoukoli, natož soudní kontrolou. Dostává se k našim telefonním hovorům, esemeskám, e-mailům, profilům na sociálních sítích, a je dokonce schopna nás sledovat skrze webovou kameru na našem notebooku. To vše v obrovském množství, NSA měla zpracovávat a uchovávat miliardy záznamů denně.

Snowdena to dlouho trápilo, nešlo mu to dohromady s jeho představou o americké demokracii. Nakonec se v červnu 2013 rozhodl všechny tyto záležitosti odhalit veřejnosti prostřednictvím novinářů z deníků Guardian či Washington Post (kteří za to později obdrželi Pulitzerovu cenu). Americké vládě se to celé pochopitelně nelíbilo, a tak dnes Snowden žije ve vyhnanství v Moskvě.

Ten příběh je vnímán dost ostře. Značná část veřejnosti má Snowdena za hrdinu, jenž odhalil praktiky novodobého Velkého bratra. Ale neméně lidí ho vnímá coby zrádce, který vyzradil státní tajemství, ohrozil národní bezpečnost Spojených států a jejich boj proti terorismu a posílil nejen teroristy, ale třeba i Putinovo Rusko.

„Je pravda, že se mě lidé často ptají, zda mám Snowdena za hrdinu, či za zrádce,“ říká Gordon-Levitt. „Nejsem si ale jistý, jestli zrovna tyhle nálepky něčemu pomůžou. Jeho osud není tak jednoduchý, aby šel shrnout jedním slovem. Chápu, že si lidé chtějí složitou realitu zjednodušit do jasných pojmů, ale ono to prostě vždycky nejde. Co můžu říct o Snowdenovi za sebe, je, že obdivuji, co udělal, a jsem mu za to vděčný.“

Gordon-Levitt Snowdena v Moskvě osobně navštívil. Vzal ho s sebou Oliver Stone, když pracoval na scénáři.

„Jel jsem tam s poněkud hloupým očekáváním, že se setkám s člověkem, jehož život se točí hlavně kolem počítačů, že bude ostýchavý, nespolečenský, prostě takový, jak si všichni představujeme ajťáky. Ale on byl až staromódně zdvořilý, milý, komunikativní. Ptal se třeba na mou produkční společnost. Překvapilo mě, že vůbec ví, co mimo herectví dělám. Ale to je celý on, zajímá se takhle o hodně věcí.“

Gordon-Levitt je znám nejen svou klukovskou přirozeností před kamerou, ale také tím, že pokud hraje skutečnou postavu, odvážně se snaží co nejvěrněji napodobit její projev. Takže není divu, že svou čtyřhodinovou návštěvu u Snowdena a jeho dlouholeté přítelkyně Lindsay Millsové, která v Moskvě žije s ním, využil hlavně ke studiu Snowdenova hlasu či gest.

„Nejtěžší ale stejně bylo vžít se do pocitu, kdy jdete a pro nějaký vyšší cíl riskujete vlastní život. V takhle stresující situaci jsem se pochopitelně sám nikdy neocitl,“ říká Gordon-Levitt.

A jak tahle zkušenost ovlivnila hercův běžný život? Prý si začal mnohem podrobněji číst všechna ta malým písmem psaná ustanovení, kde nám vláda, ale třeba i velké korporace říkají, co budou s údaji, které jim svěřujeme, dělat. A taky si páskou přelepil webovou kameru na svém počítači, aby ho přes ni ani teoreticky nemohl nikdo sledovat.

„Byl jsem vždy optimista, co se týká rozvoje technologií a jejich efektu na naše životy. Do doby, než jsem se seznámil s Edwardem Snowdenem, mě ani nenapadlo, že by třeba internet mohl mít nějaké temné stránky,“ říká Gordon-Levitt.

„Teprve pak jsem si uvědomil, že moderní technologie mohou být využity k dobrým, ale i špatným záměrům. Internet je něco, co tu s námi není příliš dlouho, neměli jsme čas pořádně promyslet, jak zahýbe s našimi životy. Byli jsme naivní.“

Zapálení do počítačů a všeho okolo Gordonu-Levittovi věříme i kvůli tomu, koho má doma. Ačkoli si pečlivě hlídá soukromí, nedávno vyšlo najevo, že se tajně oženil s Tashou McCauleyovou, spoluzakladatelkou firmy Fellow Robots, která sídlí v Silicon Valley a zabývá se robotikou a výzkumem příbuzných technologií.

Srovnatelný efekt jako setkání se Snowdenem mělo na Gordona-Levitta i to, že mohl pracovat s Oliverem Stonem. Držitel tří Oscarů (za filmy Půlnoční expres, Četa a Narozen 4. července) je znám kontroverzními názory.

Při poslední návštěvě Česka se kupříkladu udiveně ptal, proč jsme proboha vstoupili do NATO. Pro Gordona-Levitta byl inspirací asi i proto, že sám herec má tvůrčí ambice. Před lety napsal a režíroval romantické drama Don Jon, kde si zahrál spolu se Scarlett Johanssonovou.

„V Hollywoodu není zvykem, aby se točily snímky ukazující, co je ve společnosti špatně, v čem se americká vláda nechová dobře. Oliver Stone je velký patriot, bojoval ve Vietnamu, dostal vyznamenání. A dělat kritické filmy je jeho způsob, jak dát najevo, jak moc má svou zemi rád. A pokud chcete točit o Snowdenovi, nesmíte se bát kritizovat věci okolo, proto byl pro tenhle film Oliver Stone ideální volba,“ vyznává se z obdivu k režisérovi Gordon-Levitt.

„Ví, že jeho filmy způsobí kontroverzi, že naštve hodně lidí. Ale stejně do toho jde!“

V USA, kde měl premiéru už v polovině září, si snímek Snowden vede docela obstojně. Samozřejmě nemůže konkurovat hollywoodským velkofilmům, ale i tak jeho start v kinech překonal očekávání tvůrců.

Mluví se dokonce o jeho vlivu na americké prezidentské volby. Ostatně objevuje se v něm kritika Baracka Obamy, za jehož vlády se tajné masové sledování rozšířilo ještě víc než za předchůdce Bushe, a na plátně se zjeví i skutečný Donald Trump a Snowdenovi nepřímo vyhrožuje trestem smrti.

„Na začátku jsme mluvili o tom, jak často si Snowdenův příběh zjednodušujeme. A podobně se stavíme k čím dál více věcem,“ říká Gordon-Levitt.

„Je to vidět i na těch prezidentských volbách. Nedávno jsem měl možnost se dozvědět, jak probíhaly debaty kandidátů v době, kdy ještě nebyla televize. Každý z nich dostal spoustu času, aby písemně zformuloval své stanovisko a doložil jeho správnost různými podklady. Bylo to úžasné, úplně jiné než dnes, kdy prezidentské debaty vypadají jako televizní soutěže. Možná bychom se měli v tomhle vrátit v čase.“

Ale to už našich vyhrazených dvacet minut v mnichovském hotelu končí. Herec se spolu s Oliverem Stonem a Shailene Woodleyovou, představitelkou Snowdenovy přítelkyně Lindsay, chystá na pivo na Oktoberfest. A já spěchám do hotelu, než se atmosféra v bavorské metropoli stane až příliš bujarou. Večer pak sám sebe přistihnu, jak přemýšlím, jakým druhem pásky bude nejlepší přelepit webovou kameru na mém notebooku.