Článek
Babička v zástěře a vůně bábovky. Byla tohle vaše první inspirace, nebo se mýlím?
Začalo to nenápadně, když jsem se poprvé u babičky vyškrábal až k desce stolu. Když jsem zjistil, jaké laskominy na něm leží, tak jsem jim doslova a do písmene propadl.
Dnes vím, že celý proces přípravy jídla není jen o jídle. Je to právě o té přípravě i následné konzumaci. O lidech. O tom být spolu, probrat celý den anebo jen tak mlčet. Jídlo spojuje.
V jídle jsou vzpomínky. A na babičky a jejich ořechové či třené bábovky mám vzpomínek milion. Z domácích vajec i ořechů, samozřejmě.
Jako cukrář jste začal brzy působit v Anglii. Jak jste se tam dostal?
Jeden by řekl, že je to souhrou náhod, a já dnes už vím, že to byla karma jako prase. Na gymnáziu jsem panu magistru Mlčochovi přísahal, že když mi dá dvojku z angličtiny, tak se jí nikdy ani nedotknu. Měl za to, že mám zvláštní dar tu řeč prznit.
Po třech letech v Praze se najednou udály dvě věci. Kamarádka Markéta z gymnázia končila 3. lékařskou v Praze a myslela, že bychom spolu měli na léto vypadnout do Anglie trhat maliny. To se mi nechtělo, měl jsem našlápnuto v Praze a zároveň dokončoval první ročník soukromé Vysoké školy hotelové. Potřeboval jsem vydělávat peníze na její zaplacení.
No a pak mě na jedné kulinářské soutěži oslovila agentura zprostředkovávající práci pro cukráře a kuchaře v Anglii. Nakonec jsem odlétal do Bristolu sám. Mé nové působiště na několik příštích týdnů a posléze let bylo v městečku Bath.
Luxusní obchodní dům Harrods, kde jste pracoval, je pro mnohé snem. Co jste tam dělal a jak to tam fungovalo?
Harrods byla skutečně i pro mě práce snů. Obrovská pýcha a čest pracovat v místě, kde se psaly anglické a světové dějiny, kudy procházely a kde nakupovaly nejdůležitější osobnosti společenského či kulturního dění.
Místo, kde sny se stávaly realitou, které tenkrát ještě vlastnil nastávající tchán princezny Diany Mohamed Al Fayed a ve kterém obyčejný smrtelník potkává královské rodiny či státníky z celého světa. Nejluxusnější a největší obchodní dům na světě, kde je k dostání vše – od tkaničky do bot po mládě slona či let do vesmíru.
Začínal jsem jako zástupce šéfcukráře a postupně se během sedmi let vypracoval až na tuto exekutivní pozici. Tu jsem ale odmítl. Kromě týmu šestatřiceti cukrářů a pekařů jsem měl na starosti vývoj nových produktů pro cukrárnu a pekárnu, obrovské jídelní haly a dvaatřicet restaurací, které byly všechny pod jednou střechou.
Dovezl jsem se svým týmem do Evropy cronuty – hybrid mezi francouzským croissantem a americkým donutem – a koblihovou módu, lízátkové dorty, módu eclairs z odpalovaného těsta, duhové dorty či ty s jednorožcem.
Upečte si vyhlášené francouzské věnečky Paris Brest se slavným cukrářem Josefem Maršálkem

Je pravda, že si vaše sladkosti oblíbila samotná královna?
Než jsem začal pracovat pro Harrods, byl jsem svou agentkou v Londýně poslán na týden do galerie Tate Modern, poté na týden do House Of Lords a nakonec do Buckinghamského paláce. Byl jsem tam tedy všeho všudy týden.
Měl jsem na starosti vdolky scones k čaji a také sušenkový dort s čokoládou pro královnu. Pracovat bych tam ale nechtěl, neboť cukrářská výroba je tam stereotypní.
Jaké jsou anglické sladkosti ve srovnání s českými?
V těch základních chutích hodně podobné. Vanilka, čokoláda, karamel. Ale spoustu zajímavých a jedinečných dezertů tam jistě najdeme. Anglie byla koloniální velmocí; exotické ovoce, čaj či koření jsou tam doma.
Mají výborné těžké a vláčné ovocné dorty a chlebíčky s brandy, marcipánem a fondánem, banánovou buchtu, koláč z brambor a čokolády, v páře vařený pudink z datlí a karamelu, skotské sušenky shortbread, různé moučníky ze starého pečiva či koláčky k Vánocům plné sušeného ovoce a hovězího loje.
A desítky dalších. Všechny se specifickou anglickou chutí a samozřejmě příběhem.
V čem jsou vaše sladkosti zvláštní? Mluví se o zdobení 24karátovým zlatem, co ještě používáte?
Haha. To zlato už je jen třešnička na dortu. Víte, nemám rád kudrlinky. Miluju upřímné a opravdové jídlo a zákusky. Poctivé a domácí z těch nejlepších surovin, jaké si můžu sám či moji zákazníci dovolit.
Nepoužívám margaríny ani ztužené tuky, kakaové polevy či rostlinné krémy. Miluju máslo, pravou kvalitní čokoládu, hodně koření – od vanilky z celého světa, přes tonka fazole až po šafrán – stoprocentní ovocné pyré z mučenky, manga či mandarinky, mořskou i himálajskou sůl do všeho včetně krémů.
Miluju parfémy jak na sebe, tak do jídla. Těm se opravdu nebráním. Jíme všemi smysly a čichová paměť je ta nejsilnější. Často se mi stává, že zákazník si dort odváží autem a ještě během jízdy mi ze semaforu píše zprávu, že ta vůně se line celým autem a nedá se vydržet…
Vánoční cukroví podle vyhlášeného cukráře Josefa Maršálka

Jaká ingredience je pro vás nejluxusnější a co vám do kuchyně nesmí?
Domácí vajíčka, ořechy ze zahrady, domácí marmelády a džemy, kvalitní mouka, nejlepší máslo či smetana, za studena lisovaný olivový olej, čokoláda Domori, vanilka z Tahiti.
Nenajdete u mě rostlinné šlehačky či margaríny, kakaové pochoutky s palmovým olejem a ani žádné šmakulády či polotovary.
Co nejbizarnějšího jste zatím upekl?
Určitě bych nepoužil slovo bizarní. Pozorně naslouchám svým zákazníkům a mám radost, že 99 ze 100 to vždy nechá na mně. Steve Jobs říkal, že lidé nevědí, co chtějí. My jim to musíme říct a dát. Naslouchání a porozumění je ale důležité.
Ať už to byl několikametrový svatební dort, či ten ve tvaru Harrods nebo egyptské sfingy s tváří Al Fayeda, všechny jsem dělal rád. Tvořil jsem je a ony na oplátku formovaly mě.

Pořadem Peče celá země kromě něj provádějí Mirka van Gils Slavíková, Tereza Bebarová a Váslav Kopta.
Jste porotcem soutěže Peče celá země. Jaké místo mají cukrářské výrobky v české kuchyni?
Neodmyslitelné. U nás se peklo, peče a péct se bude. Máme pro to ty nejlepší předpoklady. Dostupné ingredience, trouba v každé domácnosti, což není vůbec všude ve světě běžné, a historii, naše kulturní dědictví.
Dovolím si tvrdit, že v leckteré domácnosti se peče lépe a z kvalitnějších surovin než v mnohých profi cukrárnách či kavárnách. A taky s láskou. A to není jen o tom, jak co vypadá, ale zejména o chuti.
Proč lidé tak rádi pečou? Jsou v tom Češi výjimkou, nebo je to i v jiných zemích?
Určitě pečeme více než jiné národy. Je to dáno historií, částečnou nedostupností výrobků v dobách minulých a jistě i častou chutí na něco sladkého.
Francie je velmoc cukrářů a cukráren, ale určitě ne domácího pečení. Jsme definováni vlastním kulturním dědictvím, jehož je cukrařina neoddělitelnou součástí.
Rakvička a věneček, česká klasika. Má po sezoně, nebo hlásí návrat?
Pamatujte si, že příští velký trend je klasická česká krásná a do jisté míry unikátní cukrařina. Čeká nás její renesance a osobně jsem neuvěřitelně rád, že můžu být u toho. Je to běh na několik let, ale jak jsem říkal, na dobré věci se má čekat, anebo je vysedět.
Jakému zákusku neodoláte?
Popravdě? Žemlovce ze starých rohlíků, jablek ze zahrady a se skořicí a máslem. Od babičky.