Článek
Na to, aby se Jonathan Rhys Meyers dostal mezi první desítku nejúspěšnějších irských herců, mu stačilo jen pár let. První větší roli získal v osmnácti, kdy ho režisér Neil Jordan obsadil do historického dramatu Michael Collins (1996). „Dlouho jsem ne mohl najít herce na Collinsova vraha a vtom přišel na konkurz Jonathan. Mladý, suverénní. Stačilo pár řádek z textu a věděl jsem, že mám roli obsazenou. Jasný talent,“ vzpomíná na Meyerse.
Od té doby se Jonathan prakticky nezastavil a v šestatřiceti patří mezi největší hollywoodské naděje. Po cenami ověnčených rolích, jako byl jeho Jindřich VIII. v Tudorovcích, rockenrollový král Elvis či ta v Mission: Imposible III s Tomem Cruisem, může z herectví dávat lekce.
Jednoduchá, ale vyčerpávající profese
„Je to ta nejjednodušší profese, vždyť jen stačí odříkat text,“ směje se. „Každá mince má ale dvě strany. Když totiž chcete být úspěšným hercem, musíte bojovat, musíte cestovat. Musíte zapomenout na milostné vztahy i na přátele. A na konci namáhavého dvanáctihodinového pracovního dne jste mrtvý únavou.
Někdy to hned přináší následná uspokojení. Například když má váš film úspěch a vydělá v pokladnách milióny dolarů a den nato dostanete lukrativní nabídku za dalších pět miliónů a k tomu ještě prestižní cenu. Jindy zase stačí, když vás zastaví člověk, který viděl váš film, řekne: Byl jste úžasný, byl to nádherný film! Zdaleka ne každý den je ale takový svátek,“ míní úspěšný dublinský rodák.
Když chcete být úspěšným hercem, musíte bojovat, musíte cestovat. Musíte zapomenout na milostné vztahy i na přátele.
„O této profesi jsem se rozhodoval už jako dospělý a nemýlil jsem se. Herecký proces je pro mě opravdu velice jednoduchý, nejspíš proto, že ho neberu tak vážně. Není to přece chirurgický zásah v mozku. Prostě přijmu roli a snažím se ji zahrát co možná nejpřirozeněji,“ tvrdí a ilustruje svůj přístup na Jindřichovi VIII.
„U něho jsem si řekl, co bych asi dělal já, kdybych měl absolutní moc a ještě mi nebylo třicet. Určitě jsem mu nebyl, alespoň podle Holbeinova portrétu, vůbec fyzicky podobný, přesto jsem musel vytvořit obraz mocného muže, který vážil sto padesát kilo. Musel jsem to tedy nahnat jeho intelektem a ambicemi a udělat z něho nejnebezpečnějšího člověka u dvora. Takže až potud to v herectví funguje jednoduše.“
Na rozdíl od mnoha jiných herců neskrývá sebevědomí a klidně se přizná i ke své ješitnosti.
Herectví přitom nikdy nestudoval a v irském Corku vyrůstal v neúplné rodině jako kůl v plotě. „Učím se za pochodu od lidí, kteří jsou v šoubyznysu, a musím přiznat, že to funguje docela dobře,“ pyšní se Jonathan.
To, co ale dělá herectví obtížným, je podle něho byznys kolem. „Totiž bez ohledu na to, jak je herec geniální a kolik miliónů vydělává, může být odmítnut. A to se týká i těch, kteří jsou na vrcholu. Jen to, že je někdo jako Leonardo DiCaprio, neznamená, že dostane každou roli, kterou chce. Sice o ni bojuje na jiné úrovni, ale pořád je to boj.“
Podle Meyerse je zároveň neustále ohroženo i hercovo sebevědomí. „Jistě, deseti lidem se ve filmu líbíte, ale dalším deseti ne. Například o mé roli v Sametové extázi, kde jsem ztvárnil britskou superstar z hvězdné éry popu 70. let, někdo napsal, že jsem měl charisma nafukovací žvýkačky. A co s tím naděláte? Naštěstí reakce na mého Elvise byly už nepoměrně lepší,“ dodává s úsměvem talentovaný muzikant.
Hudbu má totiž v krvi, je jeho velkou vášní. Ostatně je z muzikantské rodiny. Otec John O’Keeffe hraje na baskytaru a jeho tři bratři mají dokonce kapelu Suzy’s Fieldne.
Jonathan patří, i co se jeho image týče, k nejpřitažlivějším hercům. Je tváří světoznámých firem Hugo Boss a Versace. Světový magazín Glamour ho dokonce v říjnovém vydání dal na titul a označil za nejvíce sexy muže roku 2013. Rhys se netají ani tím, že mu to udělalo radost, a otevřeně přiznává, že je narcista.
Jsem ješitný a vypadám nebezpečně
„Kdokoli má touhu dostat se před kameru, musí mít v sobě kus ješitnosti a domýšlivosti. Celé herectví je svým způsobem narcistické. Jsem tedy narcista? Jsem ješitný? Jistěže ano. Každý herec je. A ten, kdo vám říká, že není, kecá,“ tvrdí.
Po kanadské fantasy Mortal Instruments: Město z kostí se nechal slyšet, že podobné role už přenechá mladším kolegům.
„Vždyť herectví je v zásadě jen o vaší osobě. V mém fyzičnu je například něco, co mě dělá lehce nebezpečným, něco jako náznak podezření, proto dostávám role, jako je lovec stínů, upír nebo Jindřich VIII. Těch kladných či jinak příjemných mi režiséři nabízejí minimum. Role trenéra v komedii Blafuj jako Beckham byla výjimkou. A já bych si přitom moc rád zahrál klaďase, i proto, aby se vidělo, že zvládnu cokoli,“ dodává suverénně.
Stejně ale jako někteří jeho slavní irští kolegové se ani Jonathan nevyhnul závislosti na alkoholu a na drogách. Dnes boháč, který vlastní rezidence v Los Angeles, Monaku, Londýně a rodném Dublinu, měl dlouho problémy, které se ještě znásobily v roce 2007 po smrti jeho milované matky.
Už pětkrát byl na odvykací kúře, naposledy v roce 2011 ve špičkovém rehabilitačním zařízení v Jižní Africe. Bylo to po tom, co ve svém třímiliónovém domě v Maida Vale v západním Londýně snědl tubu prášků a zkolaboval. Do nemocnice ho musela odvézt sanitka, lékaři měli podezření na sebevraždu. Od té doby je ale Jonathan čistý.
„Myslím, že mi včas došlo, že jestliže se chci udržet na vrcholu, musím na tyhle věci zapomenout. A já věřím, že mezi ty nejlepší patřit budu,“ míní Ir s talentem od Boha.
