Článek
„Do paláce Dona Sangiantoffettiho, který je přímo u proslulého Velkého kanálu, jsem se zamiloval při natáčení Cizince v Benátkách, kde jsem byl s celou rodinou. Když jsem zjistil, že je na prodej, nedalo mi to spát. Bylo to náročné, ale je můj,“ pyšní se osmačtyřicetiletý Johnny. Za architektonický skvost ze 17. století zaplatil 13,7 miliónu dolarů, čímž přeplatil dalšího horkého zájemce, prince z Arábie. Další milióny pak půjdou na opravy interiéru. [celá zpráva]
Co se sběratelství týče, Johnny jistě není žádný troškař. Se svou půvabnou francouzskou partnerkou, devětatřicetiletou herečkou a zpěvačkou Vanessou Paradisovou vlastní statek s vinohradem na jihu Francie v městečku Le Pan-de-la Tour, dvacet kilometrů od Saint Tropez, rezidence v Meudonu na předměstí Paříže a v jihovýchodní Anglii, domy na Havaji a v Los Angeles a už zmíněný ostrov.
„Ostrovy v Karibiku jsem také objevil díky natáčení. Je to jedno z nejnádhernějších míst, kde jsem kdy byl. Dokonalou ironií je, že když jsem v roce 2003 dostal možnost natočit první snímek o pirátech, tak si produkční společnost Disney myslela, že příliš tlačím na pilu a že to bude hovadina a propadák. Nakonec to byly právě filmy o pirátech v Karibiku, které ze mě udělaly boháče a umožnily mi koupit si i svůj sen, svůj ostrov, svoje soukromí,“ říká s úsměvem Johnny.
„Při pracovním nasazení, kdy točím pravidelně dva i více filmů za rok, si potřebuji odpočinout. A zmizet s rodinou na panensky čistý ostrov, ztracený v oceánu, je ideální. Je tu naprostá svoboda, díky tomu přežívám,“ pěje ódu na svůj pětačtyřicetiakrový písečný ráj a vrací se ke snímku Rumový deník.
„K jeho natočení jsem měl osobní důvody. Je podle stejnojmenné knihy mého kamaráda, novináře a kultovního spisovatele Huntera S. Thompsona. Dal mi ji přečíst ještě před tím, než v roce 2005 jako nevyléčitelně nemocný spáchal sebevraždu. Už tehdy mu záleželo na tom, aby se podle ní natočil film.“
Příběh je o novináři na volné noze, který píše v šedesátých letech pro krachující plátek shodou náhod opět kdesi v Karibiku.
Na cestě za slávou si ze ztroskotanců, kteří se kolem něj neustále pohybují, zvolí za nejlepšího přítele jistotu - láhev rumu.
„A ta byla vedle oblíbené Chivas Hunterovi ještě v devadesátých letech, kdy jsem ho poznal, hodně blízká. A tehdy ostatně i mně. Film není žádná bomba, ale třeba se Hunter tam nahoře dozví, že jsem i jemu splnil jeho sen,“ říká podle blízkých spolupracovníků vždy přátelský a slávou nezkažený Johnny.
Jak se stal z punkového teenagera během let nejvýnosnější kasovní trhák, je dodnes pro Hollywood největším tajemstvím. Když tedy v roce 2004 dostal Johnny za Piráty z Karibiku první nominace na Oscara, byl to pro něho šok.
„Víte, celá léta jsem bojoval proti hlavnímu proudu a hrál postavy, které byly hodně nekonvenční. Taky moje filmy, snad až na Ospalou díru, nikdy do kin nedostaly milióny diváků. Přitom zvlášť moje hororové role v řadě filmů, jako třeba v Tajemném okně, byly určitě zajímavější než ten pěkný kluk z 21 Jump Street.“
Tvrdí, že nikdy nestál o akční hrdiny ani romantické milovníky, se kterými se dělají hity. „Prostě jsem chtěl jen točit herecky zajímavé filmy, postavy, nad kterými jsem se mohl zamyslet a pomáhat je při natáčení vytvářet,“ vysvětluje. Téměř po celou dobu své kariéry také dělal všechno pro to, aby se nestal hvězdou, od slávy vždycky utíkal. Na tom se nic nezměnilo ani dnes.
„Ta neúměrná pozornost mě léta rozčilovala a zlobila. Pořád je ve mně něco, co mi říká, že jsem toho neudělal tolik, abych si zasloužil tolik slávy. Teď to akceptuji jako součást kultury, která jde ruku v ruce s profesí. Jediné, o co mi opravdu jde, co je mi nade vše, je, abych si udržel nádherný život s Vanessou a s našimi dětmi,“ prozrazuje a opakovaně s láskou vzpomíná na chvíli, kdy mu ji osud přivedl do cesty.
„Uviděl jsem ji poprvé před lety v jedné restauraci v Paříži, kde jsem natáčel Ospalou díru. Seděla zády ke mně a mě hned zaujala křivka jejího dlouhého krku. Když se pak ke mně otočila a naše oči se setkaly, věděl jsem, že jsem ztracený. Jediný pohled stačil a bláznivě jsem se do ní zamiloval. Ona mi dala děti a může za to, že se ze mě stal rodinný muž.“
Čím se (ne)může pochlubit
Od roku 1998 žije na hromádce s Vanessou Paradisovou, mají spolu dvě děti - dvanáctiletou Lily-Rose a devítiletého Johna „Jacka“, bydlí střídavě ve Francii a v USA.
V roce 2007 prodělala Lily-Rose vážnou infekci a musela být hospitalizována v londýnské dětské nemocnici Great Ormond Street Hospital. Když se uzdravila, uspořádal Depp převlečený za kapitána Jacka Sparrowa pro nemocné děti několik představení, rok nato věnoval nemocnici milión liber.
Je milovníkem francouzských vín. S přáteli Seanem Pennem a Johnem Malkovichem je spoluvlastníkem pařížské restaurace a baru Man Ray u Champs-Elysées.
Na těle má třináct tetování, která znamenají důležité osoby nebo životní etapy. Je mezi nimi profil severoamerického indiána, dceřino jméno Lily-Rose, jméno matky Betty Sue a vrabec letící nad vodou se slovem Jack.
Nezapře v sobě rockového muzikanta, což potvrdil i v několika filmech včetně Čokolády. Před Vánoci nazpíval s britskou skupinou Babybird kontroverzní píseň o opilém Ježíšovi, která rozhořčila členy Křesťanské koalice tak, že se nechali slyšet, že Depp a celá skupina se budou kvůli ní smažit v pekle.
Život s Vanessou podle něj nabral úplně nový směr. „Léta jsem byl se sebou nespokojený, měl jsem sice navenek úspěch, ale ve skutečnosti jsem byl nešťastný. S ní ale najednou všechno dostávalo smysl. Bylo to jako otočit vypínačem - a najednou bylo světlo. Je neuvěřitelné, jak je všechno jednoduché, když si s někým rozumíte tak jako já s Vanessou,“ končí svou zpověď šťastný Johnny Depp.