Jitka Boho: Jsem udržovatelka domácího krbu

Co vás teď nejvíc zaměstnává?

Včera jsem měla zamyšlení, že nic nestíhám. Že bych se měla více věnovat svojí práci. Mám stále trošku výčitky, ale pak si uvědomím, že malému je osm měsíců, Rozálka chodí do školy… Tak co bych chtěla ještě víc stíhat? Jsi máma, tak to tak ber, říkám si.

Jsem perfekcionistka, která se snaží mít vše na sto procent. Včetně domácnosti, kde nemám žádnou uklízečku. Zato jsem oslovila chůvu, a dokonce dvě, aby se mohly zastoupit. Abych mohla trochu pracovat. I to trošku považuji za selhání, že vše nezvládám sama.

Ale nelze to dělat jinak, protože svoji maminku mám na Vysočině a druhá babička je taky daleko. Takže jsem neměla jinou možnost než oslovit chůvu, která aspoň jednou dvakrát týdně vezme malého na dvě hodiny ven.

A vy si můžete dát v klidu kafe…

A já si stihnu udělat práci. Nabaluje se to, restů, které musím vyřídit, přibývá. Proboha, jak to dělají ostatní, kteří jsou ještě víc vytížení? Mám kolegyně, co taky mají děti a domácnost, a k tomu natáčejí filmy. Já toho zase tolik nemám, a přesto nestíhám, tak kde je ta chyba? Co dělám špatně?

Chtěla bych být muškou a nahlédnout do jejich soukromí, abych viděla, jak to vypadá u nich doma. Třeba nemají uklizeno, a já mám? Třeba bych ten úklid mohla trošku ošulit. Ale to by mi moje svědomí nedovolilo. Takže si všechno dělám sama a nestíhám.

Jste na sebe docela přísná.

Ano, ve všem. Jak v domácnosti, tak jako manželka, hospodyňka, maminka i zpěvačka. Vše se snažím dělat na více než sto procent. To je hlavní problém, který mám už asi od patnácti.

Tuto laťku jste si nastavila sama, nebo vám ji dali rodiče?

Myslím, že sama.

Jste tak přísná i na své okolí?

Asi ano. Nároky na partnera asi vyšší mám. Občas mu vyčtu, že by mohl třeba vyndat nádobí z myčky, ale to je jednou za čtvrt roku. Partner (Tomáš Hřebík, ekonom a radní Prahy 8) totiž doma nemusí dělat skoro nic.

Nevadí mi, že většinu věcí dělám já, protože stejně mám pocit, že si to sama udělám nejlíp. Ale když už je toho na mě moc, ozvu se. Ale to jsou jen takové malichernosti.

Jste tedy spíše tradičního zaměření?

Ano, jsem spíš tradiční. Jsem matka a udržovatelka domácího krbu. Ráda pečuju o rodinu. I když jak v čem. Byla bych ráda, kdyby se muž trochu zapojil do chodu domácnosti, ale nechci po něm, aby třeba dřív vstával. Vím, že to má v práci náročné. A že chodí domů pozdě. Takže se to doma snažím dělat hezké.

Myslím, že můj muž si toho váží, i když to třeba nedokáže dát najevo. Emoce si drží uvnitř, což mě někdy taky vytáčí, že nemám uznání. Ale beru to automaticky, protože jsem v takovém modelu vyrůstala.

Moje maminka taky vařila, pečovala o rodinu, byla taky udržovatelka rodinného krbu. Nepovažuju to za něco špatného.

Vztah matky a dcery bývá složitý, jste hodně po mamince?

Sestra je víc po mamce než já. Nějaké povahové rysy asi mít společné budeme, ale jsem víc kliďas po tátovi. Táta je flegmatik a máma rázná, což je dobře, protože jinak by se to doma nikam nehnulo. Někdy se slyším, jako kdyby mluvila máma.

Marně si říkám, že nebudu jako ona. Moje maminka se nyní stará o svoji maminku - a volá mi, že mi musí sdělit, že někdy je to strašné, a jestli je ona taky taková. „Jo mami, to, co ti říká babička, to říkáš i ty nám,“ odpovídám. Opravdu se to z generace na generaci opakuje. I když si to nepřipouštíme.

Chybí vám zpívání?

Chtěla bych se do něj víc opřít, ale pořád nemám čas anebo je něco přednější. Ale ono to přijde. Teď třeba muzikál Troja na Broadwayi, moje úplně první zkušenost tohoto druhu. Budeme zkoušet celý srpen včetně sobot. Jsem zvědavá, jak to zvládnu. Nejde jen o Tedíka, ale i o Rozálku. Ta bude na prázdninách jezdit po prarodičích a bude i u svého tatínka.

Naštěstí teď, když mám chůvu, stíhám dělat i pracovní věci, třeba Instagram. Ten je pro mě pracovní platformou, kam tvořím obsah. Což netrvá pět minut, chce to přípravu. Natočit a sestříhat video zabere osm deset hodin práce.

A k tomu zpívání - chystám se udělat video, ale zatím zpívám hlavně Tedíkovi. Je to těžké. Nedávno jsem komentovala post Aničky Slováčkové, která říkala, že ji sociální sítě občas uvádějí do depresí.

Proč?

Když vidí to množství lajků a mnoho postů, které dalšímu člověku nic nedávají. Na sociálních sítích narazíme i na mnoho hloupostí, ale taky na mnoho dobrého, a já si říkám, jak to ti ostatní dělají, jak to všechno stíhají. Díky sociálním sítím vidíme do života druhých, který se vždy tváří lepší, než je. Je těžké se srovnávat a je těžké se to odnaučit. Mám strach, aby se Rozálka, až bude starší, dokázala nad toto povznést. Já se to učím doteď.

Sociální sítě jsou pro vás taky depka?

Občas ano a snažím se ne vše sledovat. Na hlavní stránku Instagramu chodím minimálně. Vím, jak to funguje, že jsou algoritmy, které nabízejí obsah šitý na míru, který vás má přitáhnout. Snažím se tomu vyhýbat, protože to člověka pohltí. Nabídne to fotku a pak se přistihnu, jak jedu dál.

Co to dělám, vždyť jsem sem přišla pracovat, říkám si, ale roluju dál. Tak to ne, je to ztráta času, ale je občas těžké si to uvědomit. Sociální sítě jsou fajn, ale člověk u nich musí přemýšlet.

Zmínila jste Rozálčina tatínka, bubeníka Lukáše Boho, se kterým jste se před třemi lety rozvedla. Vycházíte spolu dobře?

Snažíme se. Kvůli Rozálce spolu vycházet musíme. Ne že bychom byli přátelé, a myslím, že z jeho strany to tak nikdy nebude, ale od toho jsem se oprostila. Možná je to tím, že k rozchodu jsem první krok udělala já. A i rychleji jsem se z něj oklepala. On už má svůj život, svoji ženu, tak uvidíme, třeba to bude do budoucna o něco lepší. Ale vycházíme spolu, jak se dá.

Příjmení Boho jste si však nechala. Líbí se vám?

Toho bych se už nevzdala. Když si představím, že bych se zase měla jmenovat Válková, jak jsem se jmenovala za svobodna, nejde mi to už ani přes jazyk. S Boho jsem sžitá. Počítala jsem si numerologii na tohle jméno a vyšlo to hezky, takže se toho nevzdám.

Ale je to i kvůli Rozálce. Často mi klade na srdce, ať nejsem Hřebíková a ona taky ne. Říkám jí, neboj, svatba nebude, já zůstanu Boho.

Počkejte, svatba nebude? To už je jasné?

No rozhodně nebude v brzké době. Dávám si načas a hodně bych se musela rozmýšlet, zda bych se znovu vdala. Mám už jednu svatbu za sebou a mám už na ni jiný názor než před deseti lety. Tehdy jsem si svatbu přála, chtěla jsem vztah do konce života, vše jsem si malovala růžově. Nyní jsem realista. A rozhodně opatrnější.

Ale jít do nového vztahu jste se nebála…

To ne, ale samozřejmě s vědomím, že už je to něco jiného, než kdybych byla sama. Ale měla jsem už Rozálku a ona není úplně typická holčička, má svoji hlavu. A ne každý chlap ji zvládne. A Rozálka taky každého nesnese. Že je vztah mezi Tomášem a Rozálkou fajn, je pro mě velmi důležité. To pak nějaké nepodstatné věci mezi námi mohou jít stranou.

Co vás na vašem partnerovi baví?

Bude to znít zvláštně, ale že se v něm nevyznám. To mi imponuje. Mám potřebu ho rozklíčovat. Co se mu asi honí hlavou? Je hodně svůj. On je znamením Štír jako já a na ta znamení dám. O Štírech se říká, že to jsou tajemná znamení. Že do nich člověk vidět nemůže. To u mého muže platí, má zvláštní povahu.

Imponuje mi, že je ve svém oboru chytrý. Když ho online poslouchám na městském zasedání, jsem na něj pyšná, jak mu to pálí. Svůj pohled mu říkám, protože mám nějaké zkušenosti z moderování, a občas mu poradím, na čem by mohl zapracovat. Na mužích mi obecně imponuje inteligence a to, když se vymykají běžným stereotypům.

Kromě zpěvu skládáte i texty. O čem?

S exmanželem jsme toho vytvořili docela dost. Jen to nespatřilo světlo světa. Album se nedokončilo, ale nedávno jsem poslouchala demo nahrávku a říkala si, že je fajn a texty se mi celkem podařily. I ta hudba je skvělá. Chtěla bych to posunout dál. Uvidíme, jestli se s exmanželem dokážu domluvit. Jestli by mu nevadilo, že bych to dotáhla.

Přijde mi škoda, aby album zůstalo v šuplíku. Jsou na něm texty, co platí i pro tuto dobu. Jsou i o sociálních sítích, jiný song se jmenuje Misska. Zpívám v něm s nadsázkou o předsudcích, které jsem slýchávala.

Co jste jako Česká Miss 2010 slýchávala?

Že pokud misska má ještě zpívat, tak jak asi. Řeči, které mě provázely, jsem do textu vložila. Přišlo by mi škoda to nevydat. Ale teď je pro mě priorita muzikál. Ale třeba narazím na lidi, se kterými budu moci zapracovat i na tomhle.

V roce 2010 jste vyhrála soutěž krásy ještě jako Válková, jak na to období vzpomínáte?

Jedním slovem? Pozitivně. Vnímám to jako start své kariéry. I té pěvecké, protože já šla soutěžit s vidinou, že bych chtěla prorazit jako zpěvačka. Všude na pěveckých soutěžích mě doprovázela maminka. Hodně mě podporovala v hudbě a zpěvu. Byla i velmi kritická, ale ona nechce, abych to říkala, protože ji to pak mrzí. Nicméně já jsem jí za to vděčná, protože mě motivovala. Kdyby se mnou nejezdila, asi bych nikam nešla.

Jsem doteď trémistka a bála jsem se i dřív. A pak byl vyhlášen casting na miss a já se přihlásila. Skoro bez zkušeností. Předtím jsem absolvovala dvě okresní soutěže krásy. Úplně první přehlídku jsem vyhrála, byla to Miss Pláž ve Vranově. Pak jsem zkusila Miss Znojmo, tam jsem byla třetí. Taky dobré, říkala jsem si. A pak jsem se přihlásila rovnou do České Miss. Mamka přišla za mnou do pokojíčku a říkala: „Do miss, jo? Vždyť na to nemáš postavu!“

A já to přesto zkusila a jela do Prahy. Měla jsem tam tetu a u ní jsem přespala. Na castingu bylo na pět set holek. Modelek. Byly krásné, vysoké, s přesnými mírami. A já mezi nimi se svými 170 cm, zdravá moravská holka, krev a mlíko. Věděla jsem, že jsem jiná, a trochu jsem na to sázela. A taky na zpěv. Tenkrát jsem zpívala s rockovou kapelou, a když jsem zazpívala rockovým hlasem, byl to dost protiklad k jemným modelkám. Možná proto si mě zapamatovali a já postupovala dál a dál.

V životě mě hodně provází číslo 1 nebo 11. Mám ho v datu narození, v adrese, a tam jsem jedničku taky měla. A s tím číslem jsem vyhrála. Pak se to rozběhlo, ale já pořád chtěla hlavně zpívat. Trvalo to dlouho, lidi mi nevěřili. Až show Tvoje tvář má známý hlas prolomila ledy. Lidi uvěřili, že i zpívám. Do té doby to bylo hodně těžké. Vycházely články, kde psali, o co se to snažím. Psali, že to je nejfalešnější hlas Česka. Ten můj. Ale zvuk u toho článku nebyl.

Pomáhá ženám v životě krása?

Ne vždycky. Ano, zvítězila jsem, protože jsem i nějak vypadala. Pořád se snažím na svém vzhledu pracovat. Ale vadí mi, pokud něco zazpívám špatně, a uslyším, že jsem na pódiu vypadala dobře. To mě neuklidní. Nešla jsem na pódium proto, abych tam dobře vypadala.

Chci dobře zazpívat. Někdy to je fajn, krása může něco dohnat, ale jsou chvíle, kdy bych raději dobře zazpívala, než jen dobře vypadala. Na Miss Universe, kam jsem odjela, bylo 83 překrásných holek. A jen já a ještě jedna holčina jsme nechtěly vyhrát.

Proč jste nechtěla vyhrát Miss Universe?

Při snídani jsem chodila stůl od stolu a vyptávala se, jestli chtějí ty ostatní opravdu vyhrát. A ony, že to je snad jasné, že jo. Já ale viděla, jak je ten svět falešný. Amerika, přetvářka, vše zalité sluníčkem. To mě dost sžíralo. Nechtěla jsem vyhrát soutěž krásy.

Dnes už mám nějaké zkušenosti a možná bych soutěžila jinak. Soutěže krásy mají jiný koncept, ale stejně nevím, jestli bych do toho šla znova.

Svět krásy se mění i tím, že i starší ženy vypadají krásně. Čím to podle vás je?

Jsem moc ráda, že to tak je. A raduju se, že ženy veřejně známé ukazují, že jde stárnout i bez různých úprav. I já jsem zastánce přirozené krásy. Taky se občas přistihnu, jak uvažuji nad nosoretními vráskami. Pak mávnu rukou a smířím se s nimi.

Stárnout je těžké i kvůli online světu, kde je vliv dokonalé krásy velký. Proto jsem ráda, že jsou typy žen, které propagují přirozenou krásu. Zdvihá to ženám sebevědomí. Když bylo mojí mamince čtyřicet, říkala jsem si, jé, to už je moc. Dnes to samozřejmě vidím jinak.

Maminka je taky kritická, a když jí občas pošlu nějakou fotku, utrousí, že je vidět, že už nejsem úplná holčina. Jsem ráda, že krása už není jen miss a že jsou různé typy žen. To by mohlo pomoci mladším generacím, které teď dorůstají, aby chápaly, že krása není jen 0 mírách 90-60-90.

Říkáte to i svojí dceři?

Rozálka má ráda klučičí styl. K ničemu jsem ji nenutila, i když jsem si taky přála, aby nosila šatičky. Nechávám jí volnost a jsem ráda, že doba jde kupředu a nikdo to neodsuzuje.