Jiří Olmer: Eva nebyla abstinentka, ale nikdo neprožil to, co ona

„Nechceme zpívat jako Eva Olmerová ani vypadat jako ona. Všechny nás zaujal její spletitý osud, ovlivněný despotickými zásahy komunistické moci a fatálními milostnými kolizemi,“ říká Zuzana Offenbartl Dovalová (26), autorka studentského projektu Nezemřela jsem a představitelka hlavní role.

„Evě rozumím, generační rozdíl není problém. Chápu, proč některé věci dělala. Muzikál jsem napsala za pět měsíců.“

Představení v pražském Divadle v Dlouhé viděl i bratr Evy Olmerové, o 17 let mladší Jiří Olmer. Překvapilo ho, že si studenti za námět vybrali osud jeho sestry. Při scéně z vězení se v hledišti rozplakal.

„To mě dostalo, protože vím, že s ní zacházeli hrozně,“ vysvětluje. „Pamatuji si, jak i k nám domů jednou přišli estébáci v dlouhých pláštích, bylo to děsivé. Tehdy jsem tomu nerozuměl. Také s tátou jeden chodil na fotbal. Myslel jsem, že je to tátův kamarád, ale nebyl. Pořád se píše, jak Eva pila. Ano, nebyla abstinentka, ale nikdo neprožil to co ona. Ve vězení o ni pálili vajgly, měla jizvy na rukách, ponižovali ji, nechávali ji na samotce. Za facku příslušníku SNB, který ji obtěžoval, dostala deset měsíců a za havárku něco přes rok. Dohromady si odseděla dva roky. Zlomilo ji to, zvláště ten první trest, kdy jí bylo teprve osmnáct.

Podruhé si půjčila wartburg od Luďka Hulana, jela k Bulovce a narazila do nástupního ostrůvku. Nikomu se nic nestalo, jenže byla v podmínce za předchozí havárku. Tak šla znovu.“

Sourozenci mají společného otce Jiřího. „Když jsem se narodil, Eva už žila s prvním mužem Faloutem. Vozila mě v kočárku, ale teprve kolem osmi let jsem ji začal vnímat naplno. Chodila k nám tak dvakrát týdně. S mojí mámou Věrou, která byla jen o devět let starší než Eva, byly spíš sestry. Táta měl tehdy problémy s prací, byl módní návrhář, specialista na knoflíky, perleťové doplňky, spony, pásky, kabelky, dělal pro salón paní Podolské, Kabátové, Lilky Naskové a Špalkové. Eva se učila krejčovou. Táta chtěl, aby Eva šila nebo předváděla módu v jednom z těchto salónů. Máma byla doma.

Naši se rozvedli, když mi bylo čtrnáct, takže ve stejném věku, jako se to stalo Evě. Jí se tehdy nikdo neptal, zůstala s otcem a mojí mámou. Táta se později ještě potřetí oženil, to mu bylo 71 let, narodil se mu syn Martin (26), takže máme dalšího sourozence. Naposledy jsem ho viděl na pohřbu táty, nestýkáme se,“ vypráví Jiří, otec dcery Andrey (39).

Eva hrála od šesti let na klavír, později přidala kytaru. Plavala za Spartu Praha a za Sokol pražský jezdila na koni. Jako zpěvačka poprvé veřejně vystoupila v šestnácti letech na odpoledním čaji v kavárně Jednota, a to s kapelou Arnošta Kavky. Ihned získala pověst jazzového klenotu a dostávala nabídky z pražských podniků. V osmnácti se natruc otci poprvé vdala za Falouta.

„Toho jsem viděl jako malý kluk jen jednou a moc si ho nepamatuji. Pocházel ze soudružské rodiny a brzy se rozvedli. Dědeček jí pak zajistil ubytování v hotelu Belveder, protože s námi nechtěla bydlet. Měli jsme velký byt v ulici U Smaltovny, kde nám nájem platilo britské velvyslanectví. Náš děda Alexandr Olmer tam totiž pracoval jako správce. Předtím byl spolupracovníkem Edvarda Beneše. Strýc z matčiny strany, Otmar Kučera, zase sloužil u britského královského letectva. Eva kvůli tomu měla potíže, protože odmítala spolupráci s STB.“

V roce 1962 Eva zaujala skladatele a dramaturga Semaforu Karla Mareše a ten jí nabídl v divadle místo, které se uvolnilo po odchodu Evy Pilarové. S jeho melodií na text Rostislava Černého - Jsi jako dlouhý most - vyhrála soutěž Hledáme písničku pro všední den.

Pak přišlo první album nazvané Jazz Feeling, které bývá označováno za její nejlepší. Kritici byli nadšeni. Poté už v podstatě točila jen samé perly. Bohužel často s pomocí alkoholu. Spolupracovala mj. s Karlem Velebným, Pavlem Smetáčkem, Karlem Černochem, Michaelem Kocábem. Ti vědí, jaká byla, když ve studiu přebrala.

Jiří hrál od svých sedmi do jednadvaceti let fotbal, a že má slavnou sestru, v té době moc nevnímal. Evu bral jako sestru, a ne jako zpěvačku, a už vůbec ne výjimečnou. Zpívala v malých klubech, třeba v Ateliéru, dnešní Ypsilonce. Její největší kamarád byl divadelník Ivan Vyskočil, byli spolu pořád a on ji vždycky usměrňoval. Dělala pořady i s motocyklovým závodníkem Františkem Šťastným, toho měla také moc ráda. A nedala dopustit na Jiřího Grossmanna.

„Eva i já jsme měli pejsky, boxery - můj se jmenoval Hasan, Evin Achab. Chodili jsme s nimi k průplavu na malou říčku proti zoo, kde je slepé rameno Vltavy. Tam byl převozník a cvičák, vedle také restaurace a v ní se našel vždycky nějaký slavný známý - třeba Waldemar Matuška. To mi lichotilo. Táta mi ale tyhle schůzky zakazoval. Chtěl, abych sportoval.

Ve čtrnácti jsem za Evou chodil často. Bydlela v dnešní Eliášově ulici, dříve Pohraniční stráže, báječně vařila. Já také rád vařím a většinu života se živím jako provozní v hotelech a restauracích. Od června 2013 zavážím hotely, nemocnice a školy zeleninou a ovocem. Jsem obchodním zástupcem u firmy Brázda.

Když jsem po maturitě studoval VŠCHT, nebo spíš nestudoval, navštěvoval jsem Evu denně. Školu jsem nezvládal, protože jsme na Spartě měli dvoufázový trénink a já byl utahaný. Po prvním semestru jsem skončil, takže následovala vojna v Dukle Jičín.“

Druhým Eviným manželem se stal Jan Dvořák, její spolužák. Prožívala s ním šťastný vztah do té doby, než jí bez varování utekl do Švédska.

„Pokoušeli se o dítě, ale nešlo to. Eva v dětství prodělala těžký záškrt, nemohla chodit, táta ji nosil. Bylo to až dojemné, protože on byl despota. Na Štědrý den třeba hrál kulečník a přišel domů v deset večer. Všichni jsme na něj čekali. Byl na ženské, nosil světlé roláky, semišová světlá saka, originál, a bílé mokasíny. Dbal na sebe, opaloval se, dobře plaval a byl skvělý fotbalista. Ženy po něm šly. Také krásně zpíval, Eva po něm talent zdědila.

Nadával jí, když dělala průšvihy, ale vždycky se ji z toho snažil dostat. Sám byl dost nevyrovnaný, někdy řval a hned nato měl plačtivou. V muzikálu ho docela vystihli,“ směje se Jiří. Jeho otec, Jiří Olmer starší, zemřel v roce 2001.

Málo se ví, že Eva měla ještě třetího manžela, básníka Vaníka. To netušil ani její bratr. Podepisovala se Olmerová-Vaníková. „V životě jsem ho neviděl, ani na jejím pohřbu,“ tvrdí Jiří.

Že jeho sestra zemřela, se dověděl ráno z rádia. Měl ten den službu v hotelu. Bylo mu 42 let, Evě 59. „Byl to pro mě šok. Tehdy jsem dělal provozního v nonstop hotelu ve Zdibech. Byl jsem tak vytížený, že jsem Evu poslední tři měsíce, co umírala na cirhózu jater, neviděl. Ta nemoc ale nemusí být nutně z pití, hodně zaviní žloutenka nebo nemocný žlučník,“ brání svou sestru.

Eva ležela v nemocnici Pod Petřínem, dávali jí kapačky, pak ji odvezli na vystoupení a znovu se vrátila na lůžko. Nakonec ji převezli do Chittusiho nemocnice v Dejvicích, kde 10. srpna 1993 zemřela. „Její maminka Antonie se zhroutila, vlastně i náš otec. Pohřeb se konal v krematoriu ve Strašnicích, bylo nabito,“ vzpomíná Jiří Olmer.

Jeho sestra Eva odpočívá nedaleko Parkhotelu na malém hřbitově v Praze-Holešovicích.