Článek
David O. Russell, režisér a scenárista skvělého snímku Terapie láskou, říká: „Jennifer je velice přirozená, přemýšlivá, jde jí to z duše. Dá na svůj instinkt. Cítí, když je něco falešné, a podvědomě to zahraje lépe, je to prostě v ní. Také je velice emotivní. A herečka s takovou zásobou citů je pro režiséra požehnáním. Je to prostě normální holka s velkým talentem,“ říká s uznáním.
První oscarovou nominaci dostala ve dvaceti letech za drsné drama Do morku kosti, loni vyhrála filmovou cenu MTV za sci-fi Hunger Games a letos má za romanci Terapie láskou vedle Zlatého glóbu i tu nejcennější sošku – Oscara. A co říká své hvězdné dráze atraktivní Jennifer?
„Mám pocit, že jsem se ocitla uprostřed hurikánu. Věděla jsem, že jakmile přijmu tak prominentní role, jako byla moje mutantka Raven v X-Menech a Katniss v Hunger Games, že to změní můj život. Jen jsem si chtěla být jistá, že když na ně kývnu, nebudu toho litovat. A nelituju,“ říká rozhodně. „Kdybych je bývala odmítla, skončila bych jako zatrpklá herečka, která musí přiznat svým vnoučatům, že si za to může sama.“
V akční sci-fiX-Men: První třída (2011) vytvořila roli mystické Raven, kvůli které strávila bezpočet hodin v maskérně.
Se slávou se vyrovnává po svém. „Ceny neceny, hlavně chci zůstat stejná. Jistěže jsem šťastná, že mám Oscara, jsem ale taky strašně ráda, že už skončí ty nekonečné rozhovory, ve kterých jsem musela pořád mluvit o sobě a často jsem se cítila až trapně. Každá mince má dvě strany,“ říká moudře.
„Herectví je náročná, ale zároveň nádherná profese, kterou dělám s láskou. Měsíce se sice mohu strhat a makat na fyzičce, ale pak mám zase čas na odpočinek. A na to, že mi je teprve dvaadvacet, mám spousty peněz. Navíc lidé, kteří mě dosud ignorovali, jsou na mě milí a lezou mi do zadku,“ dodá rozpustile.
Na otázku, kde se naučila tak dobře hrát, když herectví nikdy nestudovala, odpovídá: „Měla jsem milióny snů, chtěla jsem být i doktorkou. Odmalička jsem ale především ráda fabulovala. Vymýšlela jsem nejrůznější báchorky a příběhy, byla jsem strašná lhářka, lhala jsem snad o všem, moje fantazie neznala mezí."
"Milovala jsem ty svoje výmysly tak, že jsem se do nich uměla vžít i ve škole, kam kvůli tomu často volali matku. A hrála jsem je. Doma se traduje, jak jsem jednou při návratu ze školy zběsile tloukla do dveří a křičela: 'Jmenuji se Judy a právě se mi rozbilo auto, můžu si od vás zavolat…?' směje se.“
„Naši dělali všechno možné, aby mě od herectví odradili, ale mělo se to stát,“ dodává ještě. Ve čtrnácti letech rodiče přesvědčila, aby ji vzali do New Yorku, kde se představila agenturám s mladými talenty. Než ale směla přijmout první roli, musela si udělat maturitu. Zvládla ji o dva roky dříve. Pak už stačilo, aby si ji vyhlédl fotograf. Jakmile se se svou plavovlasou hřívou objevila v prvních reklamách, telefony se netrhly.
Se Samem Claflinem v roli Katniss v dobrodružné sci-fi Hunger Games (2012).
Od dvanácti hrála v televizních seriálech, v osmnácti v prvním filmu Spálené životy s oscarovou Charlize Theronovou. Dostala za něj v Benátkách cenu za nejlepší mladou herečku. Dva roky nato měla první oscarovou nominaci.
A co se jí nejvíc líbilo na romantické komedii Terapie láskou? „Bradley Cooper,“ řekne bez rozmyšlení. „Ten mě dostal hned na naší první zkoušce. Důležité bylo i to, že Tiffany je už role ze života. Je sice trochu šáhlá, ale na nic si nehraje, je to normální holka s pěkným tělem, tedy žádná skinny, která se trápí dietami, miluje černé šaty i nehty na rukách. Podle mě se v ní zhlédlo hodně mých vrstevnic i řada mladších dívek,“ směje se.
Na diety ji skutečně neužije. „Líbí se mi, jaká jsem. Navíc nemohu hrát, když jsem hladová, to totiž nestojím za nic. Už jako malá holka jsem si matce stěžovala, že jsem snad jediná, kdo normálně jí, a nechápala jsem svoje hladovějící spolužačky, které se chtěly podobat tehdy málem anorektické Lindsay Lohanové.“
To se, jak říká, raději uběhá k smrti. Při natáčení dalších Hunger Games určitě vše dohoní fyzičkou. „Jsem na sport zvyklá z dětství, kdy jsem musela držet krok se staršími bratry. Taky dodnes výborně hraju pozemní hokej,“ pyšní se.
Jennifer se před nedávnem rozešla se svým přítelem, o rok starším britským hercem Nicholasem Houltem, kterého poznala při natáčení X-Menů. Poslední rok totiž trávila převážně při natáčení ve společnosti už zmíněného Bradleyho Coopera, se kterým kromě Terapie láskou loni natočila (částečně i v Praze) další film, drama Serena. A poslední zprávy hovoří o tom, že mají spolu dokonce natáčet do třetice – v dalším chystaném snímku režiséra Davida O. Russella.
V psychologickém snímku Terapie láskou v hlavní dvojici s populárním kolegou Bradleym Cooperem.
Nápadné je, že i osmatřicetiletý Bradley Cooper se právě rozešel se svou přítelkyní, herečkou Zoe Saldanou, známou z Avataru. A i když tvrdí, že s o šestnáct let mladší Jennifer nechodí, obdivuje ji jen jako herečku a že by jí přece mohl být téměř otcem, nikdo mu moc nevěří.
Už při filmování Terapie láskou řekl režisér Russell: „Chemie mezi Jennifer a Bradleym funguje tak skvěle, že si od prvního momentu přejete, aby právě tihle dva skončili spolu.“ Možná, že se to nakonec stane i v jejich skutečném životě.
