Jennifer Anistonová: Snažila jsem se o dítě dlouho

Má k tomu ten nejlepší důvod. Po letech, kdy se pokoušela mít vlastní dítě, se v sedmačtyřiceti letech rozhodla pro adopci. „Jsem unavená z toho, jak se celá léta psalo o tom, že nemohu mít děti proto, že se příliš soustředím na kariéru, že jsem sobecká, že ani snad nechci být matkou, což bylo hodně nefér. Snažila jsem se o dítě dlouho. Můj milostný život byl ale neustále přetřásán v bulvárech a to mi k otěhotnění jistě nepřispělo,“ postěžovala si Jennifer nedávno.

Podle informací v britském časopisu OK adoptují s manželem Justinem Therouxem dvě malé holčičky, sestry. Hodně jim v tom pomohla kamarádka Sandra Bullocková, která už má díky adopci dvě děti. Také podle jejích instrukcí Jennifer o osvojení dětí nemluví. Chce mít při vytváření nové rodiny absolutní soukromí. Mateřskou roli si zatím úspěšně vyzkoušela v řadě filmů.

„Maminku jsem hrála už v Přátelích, později tu sofistikovanější ve výborných komediích Marley a já (2008) a Millerovi na tripu (2013). Letos jsem si ji zopakovala dokonce dvakrát, a to jak ve Svátku matek, kde hraju rozvedenou matku s dvěma dětmi, tak ve válečném snímku z irácké války The Yellow Birds, kde se zase strachuji o syna vojáka,“ informuje Jennifer.

Sama ale na vztah s vlastní matkou, herečkou a modelkou Nancy Dowovou, nemá ty nejlepší vzpomínky. „Vždycky jsem záviděla kamarádkám, které měly ty hodné maminky. Ta moje byla krásná a úspěšná, já jsem pro ni byla jen ošklivé káčátko a tím se nijak netajila. Byla vůči mně velice kritická a nekompromisní,” popisuje herečka.

„ Tu pravou lásku mateřskou mi plně vynahradila až Stella, řecká babička z otcovy strany. Ta mě nade vše milovala, s ní jsem si užila krásné dětství stejně jako se všemi řeckými příbuznými z otcovy strany,“ vzpomíná poloviční Řekyně z Kalifornie.

Otec, známý televizní veterán John Anastasakis, si změnil před sňatkem s Nancy příjmení na Aniston. Ne náhodou pak pro Jennifer vybral za kmotra legendárního Řeka Tellyho Savalase, proslaveného postavou detektiva Kojaka.

O obrazovku, na které se poprvé objevila v jedenácti letech, i o film se Jennifer zajímala odmalička. Přitahoval ji také svět barev. S malováním začala už jako teenager. Byla tak dobrá, že hned po absolvování umělecké školy se některé z jejích kreseb objevily v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Nakonec u Jennifer přece jen zvítězila magická síla divadla. Po absolvování newyorské herecké konzervatoře se objevila v menších rolích na scénách divadel poblíž Broadwaye. Tam si jí všimli televizní producenti a právě ve zmíněném seriálu Přátelé (1994) poprvé ukázala komediální talent. V desítkách dalších rolí ho pak rozvinula.

„Miluju komedie. Ty obyčejné, hořce veselé, ale i krimi a černé, prostě všechny. Smích byl pro mě vždycky tou nejlepší medicínou. A je snad něco lepšího než umět lidi rozesmát?“ opakuje Jennifer, která už podruhé bravurně zvládla roli sexuálně agresivní zubařky v komedii Šéfové na zabití 2.

Po slušné slečně Rachel, kterou máme zafixovanou ze seriálu Přátelé a z řady dalších rolí, jí nejspíš nevadí hrát daleko tvrdší nátury, jako byla i Rose z komedie Millerovi na tripu.

„No, že by mi to tak úplně nevadilo, se říct nedá. Po přečtení scénářů k těmto filmům jsem si myslela, že to bude jen velká legrace, pak se ale ukázalo, že jde do tuhého. Když se to čte, je to něco jiného, když pak musíte udělat striptýz a používat vulgární slova, je to síla. Jenže na scénáře jsem kývla, pak už jsem z toho mohla těžko vycouvat,“ vysvětluje zkušená profesionálka.

A na jaký film je v posledních letech nejvíc pyšná? „V komediích je jistě moje místo, ale o to víc jsem uvítala šanci na další charakterní roli narkomanky Claire v nezávislém dramatu Cake (2014). Byla to stejně fyzicky i psychicky náročná postava, jako před lety Justin ve snímku Hodná holka (2002), která trpí depresemi a hledá únik z neutěšeného manželství s narkomanem. Právě tyto role jsou pro mě největší hereckou satisfakcí,“ dodává s úsměvem.

Podle kritiků má velký herecký talent. Právě díky němu brilantně zvládá náročné komediální role i ty komplikované plné beznaděje a zmatku, ale i víry a osobitého humoru. „Je velice přitažlivá a sexy, ale jinak než například Sharon Stoneová. Lehce navazuje kontakty, je milá a kamarádská,“ shodují se režiséři, pro které je zárukou kvality.

Tyto vlastnosti jistě ocení i dvě budoucí dcery, na které se Jennifer Anistonová už dnes těší.