Jejich druhým domovem je Grónsko

Jaroslava Klempíře polární kraje zajímaly už od dětství. Přesto vystudoval vážnou hudbu a s muzikou procestoval celý svět. Nejvíc a stále ho to táhlo na sever. Jeho žena Alena je zase vystudovaná ekonomka, ale zálibu svého muže sdílela. Jaroslav s oblibou říká, že byl v minulém životě Eskymák a manželka šamanka, protože všechno ví.

Grónsko? Tam máte možnost bezprostředně pozorovat majestátnost arktické přírody. I ty sněhové bouře a být přítomni v mrazu, někdy opravdu drsném. V zimě, za polární noci, můžete pozorovat na nebi tance polární záře, majestátně plovoucí ledové hory. A léto? To je v hektickém spěchu nádherná příroda. Ale pro nás je nejcennější poznávat historii, život lidí, v současném životě být s nimi přítomni.

Máte pravdu. Před naším příchodem, nebo lépe příletem do Grónska, před 18 lety, jsme věnovali mnoho času přípravě. V oborech sociální geografie, historie, klimatologie, glaciologie. Prostudovali jsme dostupnou literaturu, mapy, ale také jsme se museli na plánované pobyty fyzicky, a hlavně psychicky, připravit.

V mládí pro Alenu a mě (říká Jaroslav), byly polární oblasti téměř nedostupné. Navíc nás křídla osudu zanesla zcela jiným směrem. Alena byla ekonomkou a já jsem vystudoval Pražskou konzervatoř, flétnu a také dirigování. Nastoupil jsem jako hráč do symfonického orchestru. Byl jsem v zahraničních angažmá, kde jsem třeba doprovázel světové tenory José Carerase, Placida Dominga, hrál pod světovými dirigenty. Nejraději jsem hrál komorní muziku s Milanem Munclingerem. Alena úspěšně vedla zahraniční firmu.

V průběhu let v nás ale hlodala stále větší touha odletět do vysněného světa. Poznat Grónsko. Mohli jsme konstatovat, že jsme v základě byli připraveni. Náš výběr místa padl na oblast Ilulissatu. Tvrdá Arktida. Přírodní fenomény, jakým jsou okolní ledovce. Hlavně lidé, ještě ne zcela globalizovaný svět.

To byl zpočátku velký problém. V Grónsku je úředním jazykem grónština (eskymáčtina) a dánština. Měli jsme štěstí, skoro po měsíci našeho prvního pobytu v Ilulissatu jsme se seznámili s Italem Silverio Scivolim. Jaké bylo pro nás překvapení, když jsme našli první společnou řeč. A tou byla hudba!

Silverio „Silver“ je absolventem Milánské konzervatoře. Hudba hned sblížila národy! Maria, manželka Silvera, a její sestra Abú jsou Eskymačky a vzaly si „do parády“ Alenu a tak jsme se naučili alespoň základy eskymáčtiny-grónštiny.

Zhruba tak za pět let. I něco málo přečíst. Grónština je velmi těžká řeč. Dorozumět se ale dá i beze slov. Vzájemným porozuměním a respektem. V dnešní době se učí i angličtina.

Oplývají dobrou náladou. Jsou neuvěřitelně trpěliví. Milují svoji rodnou zem, byť neuvěřitelně drsnou. S hrdostí říkají, že jsou Inuité. Inuk znamená člověk. Takové cítění k rodné zemi a kultuře se bohužel v Česku vytrácí.

Je dobrá. Má mnoho ryb. Musíte si na ni zvyknout. Chybí nám pravý „český“ chléb. Nedá se tam upéct. Není tam hrubá mouka.

Pomyšlení, že zrůdná chapadla globalizace rozdrtí přírodu a s tím i úzce spjaté myšlení lidí, od pradávna spjatých s krutou, ale na druhou stranu s moudrou přírodou.

Vazby Čechů a Moravanů na Grónsko jsou překvapivě významné. Právě historii jsme dopodrobna zkoumali. V roce 1733 připluli první tři moravští misionáři do Grónska. Nebyli to vystěhovalci, ale připluli dobrovolně, aby tam vykonávali se zanícením misijní činnost.

Byli to příslušníci rozprášené jednoty bratrské, Moravští bratři. Misijní činnost byla ukončena roku 1900 předáním Dánsko-luteránské církvi. Za roky misií Moravští bratři položili základy evropské vzdělanosti v Grónsku, kultury, zvláště hudebnosti.

Nejvýznačněji zapůsobil na grónskou vzdělanost Samuel Kleinschmidt, který v roce 1851 vytvořil základy gramatiky grónštiny (eskymáčtiny), písemného projevu. S malými obměnami se používá dodnes.

My jsme po letech studií nazvali Kleinschmidta „Grónským Komenským,“ pro jeho šíři vzdělanosti a pedagogického působení. Pro zajímavost: vystopovali jsme, že rok Kleinschmidtů pochází z oblasti Potštejna, Letohradu. Dodnes bývalá budova misijní stanice, která bývala muzeem i univerzitou, po překrásné rekonstrukci slouží jako úřad ombudsmana. Pojmenování budovy je stálé: „Nová Morava“.