Je to jako droga, říká o baletu Nikola Márová. Fyzioterapii potřebuje každý den

Odetta a Odilie v Labutím jezeře, Aurora ve Spící krasavici či Taťána z Oněgina. To je jen několik rolí, které ztvárnila první sólistka Baletu Národního divadla v Praze Nikola Márová.

Setkáváme se s ní v Anenském areálu na pražském Starém Městě. Přichází sem na pravidelný dopolední trénink a v pohodlném cvičebním úboru se připojuje k plnému sálu tanečníků. Baletní mistryně ukazuje, jaké prvky si v dalších minutách procvičí, korepetitor spouští na klavír hudební doprovod.

„Trénink je pro nás hlavně rozcvičení těla na zkoušku, která následuje potom. Jít na ni se studeným tělem, se svaly, které nejsou rozehřáté a rozcvičené, to je hodně nebezpečné, mohl by se stát úraz. Na tréninku jsou prvky poskládané tak, abychom se dokonale protáhli. Ale nejen to, také tu pilujeme a vylepšujeme techniku,“ popisuje dvaačtyřicetiletá Nikola Márová.

V sále se hodinu a čtvrt točí piruety, skáčou různé skoky, pánové si troufají i na „triky“. „Na konci se často točí známých 32 fouettés (otoček za sebou), abychom si je potrénovali,“ dodává primabalerína.

Už jako dítě byla Nikola pohybově nadaná, a tak ji rodiče přihlásili do baletní přípravky. Byla nadšená.

„Od šesti let jsem věděla, že tanec je pro mě cesta, kterou se chci vydat. Věděla jsem, že chci být baletka, že chci být na jevišti a dělat představení. Nepřemýšlela jsem o tom tak, že to bude moje profese, ale že to bude můj život,“ říká.

Naráží tak na fakt, že profesionální tanec není jen „zaměstnání“, do kterého si chodí vydělat peníze. Věnuje mu většinu svého času a vše ostatní musí jít chtě nechtě na druhou kolej.

„Máme šestidenní pracovní dobu, od pondělí do soboty,“ přibližuje. „Na tréninkovém sále trávíme mnoho hodin denně. Musíme zkoušet znova a znova, protože máme na repertoáru tolik baletů, že když se třeba po půl roce k některému vracíme, tělo má pocit, že jede zase úplně od začátku,“ popisuje nám v pauze po prvním bloku tréninku.

„Někdy se setkávám s tím, že si lidé myslí, že odehrajeme jeden večer, druhý den máme volno a pak něco hrajeme až za pár dní,“ směje se. „Ale my opravdu jdeme šest dní v týdnu, často se stane, že hrajeme i v neděli a volno máme až potom. Ta zátěž je obrovská,“ popisuje.

„Já bych určitě balet přirovnala ke sportu, co se týče výkonu. Opotřebení těla je veliké a samozřejmě nějaké lehké úrazy a bolesti, to je absolutně každodenní součást našeho povolání, bohužel,“ přiznává.

I přesto by nechtěla dělat nic jiného a žádný „plán B“ nikdy neměla. Tanec učí i ve volných chvílích a vede soukromé hodiny.

„Je to jako droga, i když víte, že je špatná, stejně si ji vezmete, protože je vám po ní dobře. A to samé je s baletem, víte, že vám ničí tělo, psychiku, zdraví, ale na jevišti vám to dělá dobře. Slovy se to nedá popsat, ten pocit, jaký máme. Láska k tanci a pohybu je tak obrovská, že vždycky to negativní převálcuje,“ snaží se nám přiblížit, co ji k tomuto náročnému uměleckému řemeslu už desítky let tak táhne.

„Hodně lidí se mě ptá, jestli bych chtěla, aby i můj syn Max dělal balet. Mrzí mě to, ale vždycky řeknu, že ne. Znám všechno kolem, profese je nesmírně náročná, je na chvilku, pokud vaše tělo vydrží,“ vysvětluje.

Sama prý ale moc tělu odpočinek nedopřává. „Přiznám se, že to je moje, řekla bych, špatná vlastnost – neumím odpočívat,“ uznává.

Tělo regeneruje a napravuje třeba na rehabilitacích. Balet Národního divadla pro své tanečníky nedávno otevřel nové centrum fyzioterapie, které je součástí Anenského areálu. K dispozici tu mají i vlastní posilovnu.

„Potřebuji se na fyzioterapii zastavit každý den. Aby se mi trošku zlepšila záda, navíc jsem po úrazu, po natrženém svalu zadního stehna, takže teď je to tady takový můj další domov,“ říká a chválí zdejší pracovníky. „Máme tady úžasné fyzioterapeuty, doslova nám zachraňují představení.“

Odpoledne nás primabalerína bere do dalších míst, kde tráví hodně času – do útrob Národního divadla. „Jsme v maskérně, kde jsme se sešly s holkama a chystáme se na hlavní zkoušku nového baletu Popelka.“

V nevelké maskérně plné krabic, doplňků a kosmetických přípravků je neustále rušno a vládne tu přátelská a pohodová atmosféra. „Mám to tady moc ráda,“ svěřuje se. I když přípravy na důležitou zkoušku s orchestrem vrcholí, přiznává, že z ní právě tady stres naopak začíná postupně opadávat.

Na židlích před zrcadly se tu střídá jedna baletka za druhou, přichází se sem nalíčit a nechat učesat.

„Řešíme ještě hlavy, máme mít něco na hlavě, ale nevíme přesně co,“ směje se a krčí rameny spolu se svými kolegy-maskéry. Z krabice vytahují dva typy netypických čelenek a čekají na pokyny, která z nich to dneska bude.

Nikola už má dramatický make-up hotový a než se vyřeší záhada s čelenkami, může se přesunout do své šatny, kterou má víc než dvacet let jen pár kroků od maskérny. V malé místnosti se zrcadly na ni čekají připravené části docela odvážného, světle fialového kostýmu, ve kterém se zanedlouho objeví na jevišti coby zlá Macecha.

Má tu i zásobu baletních špiček a vybírá si, které budou vhodné na dnešek. „Co bych vám tu ještě ukázala?“ ptá se a otevírá jeden ze šuplíků ve stole.

„Tady mám takovou starou taštičku a v ní mám svoje talismany. Třeba peříčko z kostýmu, pár labutí a zlaté prasátko,“ představuje předměty, které jí mají přinášet při premiérách štěstí. „Říkáme jim zlomvazky.“

Než šatnu opustíme, Nikola si sem přinese ještě zásobu chlebíčků – svačinku, kterou si dopřeje až po představení. Rozhodně prý není pravda, že baletky nejí nebo si troufnou jen na salát. „Na stravování se mě ale radši neptejte, to je katastrofa,“ směje se sama sobě. „V tomto nejdu příkladem, jím často večer nebo v noci, to není moc zdravé.“

Na jevišti je už připravená scéna Popelky a několik členů orchestru si pod ním v orchestřišti ladí své nástroje. Jinak je divadlo zatím tiché, což se brzy změní.

„Hlediště Národního divadla se za chvíli zhasne a já se budu muset jít už opravdu převléct do kostýmu, tak se s vámi chci rozloučit. Doufám, že se zase někdy potkáme – vy budete sedět v hledišti a já tančit tady na jevišti,“ loučí se s Novinkami Nikola Márová.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Balet, Národní divadlo