Je na vozíčku, ale ten jí nebrání starat se o dvě děti a úspěšně podnikat

Zkrátka musí to jít. Vše, co se kolem mne děje a co zmiňujete, jsou věci, které se nemůžou odkládat nebo přesouvat na jindy. Co nejde silou, musí jít ještě větší silou. Co se týká podnikání, tak to má nyní na starost spíše manžel. Poté, co se nám v lednu narodil Petřík, nemohu podnikání příliš řešit. Snažím se však alespoň „na dálku“ některé věci organizovat a „tahat za nitky“.

Děti mne nyní zaměstnávají nejvíce. Verunka musí být připravena do školy, Petřík musí být nakojený a přebalený… Samozřejmě bez pomoci bych to nezvládala, mám ale to štěstí, že ona potřebná pomoc se vždy najde.

Až teprve nyní se začínám po porodu vzpamatovávat. Měla jsem několik měsíců velké bolesti. Často jsme museli navštěvovat lékaře a pohotovost.

V péči o mé děti. Musím a musíme hodně improvizovat. Nemohu tak jednoduše přenášet Petříka, jako by to zvládaly jiné maminky, nemohu ho nosit v „klokánku“, sama jej vykoupat... Zvládli jsme to ale u Verunky, tak to u Petříka zvládneme taky. Mám to jiné, složitější než ostatní zdraví lidé, ale podařilo se nám vychovat hodnou a pracovitou holčičku, která nám teď už s lecčíms pomůže, a Peťulku tak jistě vychováme také.

Myslím si, že Verunka nikdy v tomto smyslu nestrádala, a právě naopak měla docela pestré dětství. Chodí do kroužků, manžel ji vozí ze školy a do školy. Než se nám narodil Petřík, tak jsme každý rok jeli k moři. Nejčastěji s jazykovými pobyty autobusem. Také jsme byli před třemi lety na měsíc v Thajsku. Cestování se mnou je ale povídání na další kapitolu. Ono cestovat s vozíkem, který váží sto padesát kilo, a k tomu jsme s sebou vozili i psa čivavu...

Čili když se ptáte, jestli mne v něčem můj handicap omezuje, pak musím říci, že ano. Omezuje mě v každé hodině, v každé minutě během dne. Na druhou stranu ale díky rodině, jakou mám, díky tomu, jak jsem si na život s postižením zvykla, jak jsem se naučila využívat prostředky a pomůcky, které jsou k dispozici, dokážu žít život naplno, bez omezení a v míře, v jaké jej pravděpodobně nežije mnohý zdravý člověk.

Manžel původně provozoval velkou prodejnu s nábytkem v Karviné. Tam se nám moc nelíbilo, a proto jsme se přestěhovali zpátky do Krnova, odkud manžel pocházel a kde máme dům. Zde jsme koupili objekt s nebytovými prostory. Nějaký čas jsme se jej pokoušeli pronajmout. Když se nám to ani po pár měsících nepodařilo, rozhodli jsme se „praštit“ do toho sami.

Vždycky jsem ráda „obrážela sekáče a hrabárny“. Příčí se mi totiž dát za značkovou halenku dva tisíce korun nebo tisícovku za tričko. Na druhou stranu levné oblečení ve vietnamských tržnicích také není ono, protože to jednou dvakrát vyperete a můžete to vyhodit. Zvláště když máte sušičku na prádlo, tak poznáte ten rozdíl. Levné hadříky z tržnice se vám smrsknou. Navíc v second handu mohu objevit kousky, které nikde jinde nenajdu a nekoupím. Je to svým způsobem i dobrodružství. Také je to návykové. Na rozdíl od většiny jiných návyků je však tento zdravotně nezávadný, před rodinou obhajitelný a „nejde příliš do peněz“.

Rozhodli jsme se do toho jít trochu jinak, než jak to vidíme jinde. Dali jsme hodně na vzhled prodejny, tzv. kulturu prodeje. Často bývají second handy tmavé, ušmudlané… s vybavením „co dům dal“…

U nás máme vše v chromu či stylově ve dřevě, zrcadel máme téměř padesát metrů čtverečních. Provozujeme online skladový systém, máme dva pokladní boxy, tři převlékací kabiny a spoustu figurín… To je, co se týká kamenné prodejny, kterou jsme začínali.

Hlavní starost a péči nyní věnujeme online prodejně, kterou provozujeme (Modanet). Zde také zaměstnáváme většinu lidí a samozřejmě se zde točí i daleko více zboží. S e-shopem jsme začali počátkem roku 2013 a nyní jsme největší na trhu. Online máme aktuálně kolem 35 000 položek s tím, že postupně se chceme dostat minimálně na dvojnásobek tohoto množství. Největší konkurenční shopy, o kterých víme, mají maximálně kolem 20 000 položek. V servisu se snažíme držet co nejlepší poměr kvalita/cena, nejnižší ceny dopravy, komunikaci se zákazníkem….

Second hand nás baví, lidé kolem něj nás baví…

Začít podnikat je to nejlehčí. Nejtěžší je zvolit správný směr a udržet se…

To jsou dvě věci. Za prvé jsou to technické komplikace. Od počátku našeho online podnikání jsme museli již dvakrát kompletně vyměnit program (e-shop) a vše související. No a teď se chystáme měnit jej potřetí. Je to o tom, že na počátku nejsme schopni dohlédnout, co vše budeme od e-shopu požadovat, co budeme potřebovat a kam se budeme ubírat. Na počátku předpokládáte, že budete mít třeba 20 000 položek. To e-shop ještě utáhne. Potom ale zjistíte, že je to málo a více položek už program neutáhne. Začne se sekat, pomalu načítat… Tak jej musíte vyměnit a tak pořád dokola.

Ovšem každá taková změna stojí řádově stovky tisíc korun. Nyní jsme si ale nechali vytvořit e-shop speciálně na míru. Budeme na něj přecházet cca do dvou měsíců. Ten by měl „utáhnout“ statisíce položek a desítky různých filtrů a funkcí, takže snad nám to potom už pár let vydrží.

Druhá věc, se kterou se potýkáme, je byrokracie. Fungujeme jako chráněná dílna a zaměstnávám tedy většinu lidí, kteří mají podobně jako já nějaký handicap. Na jednu stranu je prima, že existuje systém dotací, umožňuje mi to zaměstnat daleko více lidí, než bych za normálních okolností zaměstnala, na druhou stranu jsou tito lidé vždy s nějakými omezeními (proto ty dotace) a je s tím tolik papírování a složitostí, že si kolikrát říkám, zda to má smysl a zda by nebylo lepší zaměstnat třeba méně lidí – normálně, bez dotací.

Vždy ale znova a znova docházím k závěru, že to smysl má. Ne kvůli penězům, protože o těch to zatím není, ale pro ten pocit, že pomáháme lidem najít své místo ve společnosti, vytváříme určitou funkční komunitu, která namísto běhání po sociálkách a úřadech práce pracuje na něčem, co má smysl. Navíc na něčem, co pomáhá dále. Nakupují u nás maminky, babičky, na sebe i na děti. Nakupují u nás úředníci i úřednice. Dokonce u nás nakupuje i spousta obchodníků, kteří potom naše zboží prodávají dále.

Jsou to příjemní a milí zaměstnanci, které máme a na které se můžeme spolehnout. V současné době jich je kolem padesáti. Také je moc prima, když nám napíší naši zákazníci něco pěkného. Když se nám narodil Petřík, dostali jsme od nich spousty gratulací. Bylo to moc milé.

Jednoznačně manžel a nyní už i dcerka Verunka. Na to, že jí je deset let, se umí neuvěřitelně hezky postarat o malého brášku. No a ve firmě je to spousta lidí, kteří nám pomáhají, každý z nich má své místo a zvládá své úkoly.

Jak jsem se už zmínila, jsme největší e-shop na trhu se second hand a outlet textilem. Nechceme se nijak profilovat, jako že máme nejlepší oblečení nebo že bychom naopak prodávali to nejlevnější a nejhorší. Ve světě je několik důležitých třídíren, ze kterých pochází drtivá většina zboží v sekáčích. Tzn., že všude je zboží přibližně podobné.

Rozdíl je však v tom, že u nás tím, že nabízíme takové množství a všechny procesy jsme co nejvíce zautomatizovali, a to do těch nejmenších detailů, jsme schopni nabízet relativně nejnižší ceny na trhu. No a profilovat co do druhu se také nemůžeme, protože máme ode všeho hodně... Máme zboží luxusní, obyčejné (od dvou korun), na děti i na dospělé, těhotenské i nadměrné velikosti...

Co se týká výnosnosti celého podniku, tak zatím do něj peníze jen přinášíme. Díky tomu, že jsme prodali prodejnu v Karviné, jsme měli odkud brát. Stále čekáme, kdy se dostaneme na pomyslnou nulu a začnou se nám naše investice pomalu vracet. Počítám, že ještě pár měsíců musíme na tenhle okamžik počkat.

Právě teď jsme uprostřed dalšího velkého projektu. Již jsme jej spustili, ale stále jej dolaďujeme. Jedná se o specializovaný inzertní server, který jsme složitě hledali, abychom mohli prezentovat naše zboží. Ty, které jsou, nejsou specializované a dá se tam prodávat od oblečení přes pneumatiky, nemovitosti, náhradní díly na auta... no zkrátka všechno. Na druhou stranu tím, že se tam prodává všechno, tak filtry jsou takové jaksi univerzální, a když tam prodáváte třeba kalhoty, tak natažený pas tam není. Ono je možné ho uvést do poznámky, ale potom dle něj nejde filtrovat. No, a pokud se chcete zorientovat mezi stovkami tisíc inzerátů, tak jsou specializované filtry nepostradatelné.

V našem bazaru máme přibližně třicet různých speciálních filtrů. Také si tam budou moci drobní prodejci založit svoje e-shopy a prodávat na profesionální úrovni. Zásada je, že cokoliv budeme mít my, cokoliv vyvineme pro náš e-shop, dáme k dispozici i ostatním lidem na bazaru.

Závěrem bych chtěla říci, že pokud bychom do toho byznysu nešli, tak bychom se měli asi lépe. Peníze utržené za objekt v Karviné bychom si užívali, měli bychom více času na sebe... Na druhou stranu ale musím říci, že toho nelituji. Život, jak jej žijeme, je hodně intenzivní, plný a tak hmatatelný, že se z toho kolikrát člověku až točí hlava. Ale těch lidí, co jsme poznali a se kterými jsme se díky podnikání seznámili...

Jsou to obrovské stresy, ale výsledek stojí a snad ještě bude stát za to. Je to moc pěkný pocit, když vidíte, jak to všechno funguje a jak do sebe ta kolečka zapadají a mašinka, podnik, který jste vybudovali, jede kupředu a nenabourá. Nic z toho by ovšem nebylo bez mých blízkých, bez našich zaměstnanců a hlavně bez našich skvělých zákazníků. Všem jim patří mé velké poděkování. Nejen díky svému vlastnímu úsilí, ale i díky nim mohu žít a realizovat své sny.