Článek
„Nosila jsem je jen do kina a k televizi. Styděla jsem se za ně,“ přiznává blonďatá Jana Plodková, jejíž tvář nyní zdobí výrazné obroučky připomínající královskou korunu.
„Ty mi vybral můj přítel. On je optik. Cítím se v nich naprosto skvěle. A s ním taky,“ říká a pohoda z ní jen čiší. Nebylo tomu tak vždy. Herečka má za sebou jeden dlouhodobý vztah, který skončil, a po něm následovalo delší období samoty. „Potřebovala jsem si urovnat nějaké věci,“ připouští.
Partner musel klečet
Má za sebou několik velkých rolí výrazných žen. Za jednu z nich, ve filmu Protektor, si před třemi lety odnesla Českého lva. Nyní jako doktorka Diamantová v seriálu Zázraky života, jehož druhá řada se právě vrátila na obrazovky, pomáhá ženám k vysněnému těhotenství.
„Ženy jsou často silnější než muži. A stále více z nich řeší umělé oplodnění,“ zamýšlí se mladá herečka nad rolí. „Díky bohu za něj. Ukazuje se, že počít dítě přirozenou cestou se stává čím dál častěji problémem, ať už za to může cokoli. Ženy, které podstoupí umělé oplodnění, jsou nesmírně statečné a já je obdivuji. Ládovat se hormony s nejistým výsledkem není nic jednoduchého,“ má pochopení pro své seriálové klientky.
V první řadě seriálu byl jejím hereckým partnerem Roman Zach, který se ocitl mezi dvěma ženami.
„Chudák! Protože jsme jeho hereckými partnerkami já a Táňa Vilhelmová, obě dost drobné, musel při své výšce 190 centimetrů ve většině záběrů sedět nebo klečet.“ Při natáčení se také velmi spřátelila s Jiřím Ornestem, který tu hraje jejího otce, rovněž lékaře. „Znali jsme se už z Protektora, ale tady jsme se skamarádili ještě víc.“
Mrcha, která nesnáší Aňu Geislerovou
Snímek Protektor z roku 2007, pojednávající o vztahu rozhlasového reportéra a jeho krásné židovské manželky, získal několik nominací na Českého lva, toho za hlavní ženskou roli si odnesla domů právě Jana. „A o od té doby nic,“ shrnuje lakonicky. „Tedy žádná velká role.“
Není to tak docela pravda, kromě zmíněných Zázraků života a hostování v brněnském Divadle Bolka Polívky, kde zaskakovala za těhotnou Jitku Čvančarovou, vystupuje také ve filmu Čtyři slunce režiséra Bohdana Slámy. Sešla se v něm třeba s Jaroslavem Pleslem či Aňou Geislerovou. Hraje matku Vény, jehož tento pár vychovává. „Takovou mrchu,“ směje se.
Spolupráci s Aňou si chválí, ačkoli ve filmu se ty dvě moc rády nemají. Moc se jí líbilo, jak se Aňa umí soustředit a bere svou práci vážně. „Taky krajina, kde se natáčelo, a odkud Bohdan Sláma pochází, byla kouzelná,“ rozplývá se nad jižními Čechami.
Filmy Bohdana Slámy dobře znala a jeho poetika ji velmi oslovuje.
„Proto mě velmi potěšilo, když mi nabídl tuhle roli. Pobývala jsem v té době v Londýně, a tak jsme komunikovali hlavně přes SMS. Moc jsem se na natáčení těšila. Když jsem přijela do Česka a ocitla se na place, nic mě nezklamalo, naopak.“
Chce přemýšlet v angličtině
Po úspěchu Protektora, kde pro ni napsal roli režisér Marek Najbrt a hereckým partnerem jí byl Marek Daniel, se na chvíli ocitla ve vzduchoprázdnu. Ve skříni sice měla sošku s čestným oceněním, za sebou však rozpadlý vztah a před sebou nic konkrétního. „Rozhodla jsem se, že odjedu do Londýna. Studovat jazyk a srovnat si některé věci.“ Anglicky už dříve hovořila plynně, ostatně má za sebou roli ve filmu Prag anglické produkce.
„Měla jsem potřebu odjet pryč. Mimo republiku a vůbec všechno. Chtěla jsem poznat nová místa a taky pilovat akcent. Dosáhnout toho, abych si angličtinu v hlavě nepřekládala do češtiny a přemýšlela rovnou v cizím jazyce.“ Povedlo se jí to, ačkoli připouští, že by zase potřebovala vyjet ven, aby její angličtina nezahálela. „Necestuji tolik jako dřív,“ přiznává, „máme tu s přítelem pořád co dělat.“
Hollywood zatím nedobyla
Před pobytem v Londýně si však ještě dopřála dva měsíce v New Yorku. Prožila tam zimu v roce 2010. „V Londýně je znát, že dopadla krize, ale lidi si nestěžují. Vědí, že musí pracovat a nějak si vydělávat. Londýn je obrovské město a vždy se tam nějaká práce najde. U nás lidé snadněji propadnou depresi, smutku, vedou řeči, co všechno nejde. Negativní myšlení je tu velmi znát.“
Oproti tomu americký životní styl jí k srdci nijak zvlášť nepřirostl. „Chyběla mi historie té země, nevěděla jsem, čeho se mám chytit. Být tam na pár dní je fajn, ale žít tam dva měsíce je už těžší. Každý si myslel, že když jsem herečka, tak jedu do Ameriky dobýt Hollywood. Ale mně to bylo úplně jedno. Jela jsem tam kvůli sobě, a ne kvůli ostatním. Je pravda, že jsem stejně jako v Londýně kontaktovala nějaké agentury a hledala si agenta, ale teď, v době krize, jsem nejčastěji slyšela, že všichni mají dost co dělat, aby uživili své vlastní lidi.“
V Americe byla úplně sama
Zkušenost s pobytem v cizích zemích, kde byla odkázaná jen sama na sebe, pro ni byla životním předělem. „Zvlášť ta Amerika, kde vám opravdu nikdo nepomůže, byla zásadním momentem poznání,“ říká a vzpomíná, že když jí bylo ouvej, musela si poradit sama.
„Vzhledem k časovému posunu jsem nemohla ani telefonovat do Česka, ale pěkně si vše odbýt na vlastní triko. Nikdy před tím se mi to nestalo, protože jsem nikdy nebyla nikde sama. Byla to velká škola a musím říct, že jsem od mnoha věcí získala odstup a nadhled.“ A tak když se jí po návratu do Česka nerýsovaly žádné konkrétní příležitosti, nezoufala.
„Naučila jsem se spoléhat sama na sebe a na své vnitřní jistoty. Pokud se chytám vnějších věcí, zjišťuju, jak jsou křehké a pomíjivé, a cítím se chabá. Vím, že energie vržená do určitých věcí se neztratí, vrátí se. Otázka ale je, kdy,“ směje se.
Konkurenci si nepřipouští
Velmi ji tehdy podpořila i babička, se kterou krátce po návratu z ciziny sledovala záznam svého účinkování v Manéži Bolka Polívky.
„Ty tu práci prostě musíš dělat,“ prohlásila, když Janin výstup skončil. Udivilo ji to. Babička byla do té doby spíš pragmatická a opatrná a dost dlouho si nedovedla svoji vnučku coby herečku představit.
Možná i kvůli blízkému vztahu k ní podpořila Jana Plodková spolu s dalšími umělci projekt propagující citlivý přístup k seniorům. „Doba je rychlá a my moc neusnadňujeme starým lidem, aby ji pochopili a přirozeně se do ní začlenili. Ale všichni zestárneme a mě kult zbožštěného mládí děsí už teď,“ říká herečka, která svou babičku považuje za moudrou ženu.
Kdo z českých herců dobyl Hollywood?
Herecký sen si z naší české kotliny jelo splnit do Ameriky hned několik herců, každý s jiným výsledkem.
Od Hollywoodu dostává menší, ale časté role Jan Tříska, který v Americe žije od 70. let.
Jako jeden z prvních po listopadu 89 se tam vydal Marek Vašut, který si nakonec v několika amerických filmech zahrál. Stejně tak Karel Roden. Charisma obou pánů dokázal Hollywood ocenit.
Z českých hereček se v Hollywoodu uchytila „Vendulka utěšitelka“ známá z filmu Jak básníci přicházejí o iluze, herečka Eva Jeníková. Za mořem účinkuje jako Ava Jansen.
V nízkorozpočtových americko-kanadských filmech se objevily celebrity jako Jiří Krampol, Miroslav Šimůnek, Kateřina Brožová, Lucie Zedníčková nebo Bořivoj Navrátil.
Spolu s režisérem Markem Najbrtem pak natočila snímek Polski film, kde vedle čtveřice Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Josef Polášek a Marek Daniel hraje hlavní ženskou roli. Je to film na rozhraní fikce a reality a do kin přijde v červenci. „Mladých hereček je mnoho. Tímto způsobem se ale nedá uvažovat. Nemá smysl si konkurenci připouštět víc, než je zdrávo. Neztrácím důvěru! Jsou rozjednány různé věci a věřím, že se podaří. Zatím si užívám osobního štěstí.“