Jana Doleželová: Krása je pomíjivá. A vše má svou daň

Dokážu. Byla to pro mě velká zkouška. Příjemné, že jsem v ní obstála, ale na druhou stranu jednou mi stačila. I když je pravda, že jsem se ještě potom účastnila soutěží Miss World a Miss Tourism International v Malajsii.

To bývám, protože nejsem extrovert. Tyhle soutěže pro mě byly tak trochu nutným zlem. Jako dítě jsem trpěla velkou trémou. Hrála jsem deset let na piano, a když jsme měli hudební besídky, tak se mi vždy klepaly ruce a zapomínala jsem noty. Vystoupení v přímém přenosu jsem brala trochu jako zatěžkávací zkoušku. Pravda je, že přinesla ovoce, protože vystoupení před třiceti padesáti lidmi mi pak již nezpůsobovalo takové potíže.

Poměrně ano.

Jsem trochu hyperaktivní, mé okolí dokonce občas tvrdí, že jsem workoholik. Neumím si prominout, že nemám dostatek času na osobní život. To se snažím změnit. Nicméně povinnosti, které mám při provozu lékáren a z další práce, za mě nikdo nevyřeší.

Dřív se na farmaceuty nahlíželo jinak. Když jsem vstupovala na farmaceutickou fakultu, bylo povolání lékárníka vnímáno s úctou. Dnes se na ně nahlíží spíš jako na obchodníky, což mě mrzí. Samozřejmě většina z nás se snaží klást důraz na etické hledisko naší profese, ale některé lékárny musejí uvažovat i obchodně, aby přežily.

Jsem. Můj výběr lékárenské profese s tím souvisí. Někteří pacienti si o svých problémech chtějí povídat a neumím si představit, že bych je odmítla. Snažím se dát různé rady a zlepšit jim náladu. Péči ale věnuji i partnerovi a rodině. To však nemění nic na tom, že bych na ně chtěla mít více času.

(směje se) Víte, svůj osobní život veřejnosti nesděluji a bulvárním mediím už vůbec ne. Asi mě jednou uvidí běhat rovnou s bříškem!

Pro málokterou ženu by život bez dětí byl plnohodnotný. Nejsem výjimkou. Ale když mi bylo kolem třiceti, nevyšel mi devítiletý vztah s partnerem. Člověk nemůže založit rodinu jen proto, že zrovna má po třicítce a okolí na něj tlačí. To se stane, až když potká toho správného partnera, se kterým chce trávit zbytek života.

Nechám vás hádat.

Člověk nesmí mít přehnaná očekávání. A může očekávat jen to, co sám dokáže nabídnout, protože partnerství musí být vyrovnané. Ideální je partner inteligentní, se smyslem pro humor, muž do nepohody. Mezi dvojicí také musí přeskočit jiskra. (usměje se)

Asi neochotu dělat kompromisy. To by měli umět oba, nemůže ustupovat stále jen jeden.

Nic. Tenhle příběh pro mě skončil 28. prosince 2013.

V posledních dvou letech tohle nestíhám. Na masáži jsem nebyla, ani nepamatuju.

Ano, ve filmu režiséra Sládečka Správnej dres, který je z hokejového prostředí, hraji kamarádku hlavní hrdinky. Poběží o Vánocích. A dotočila jsem jeden díl seriálu VIP vraždy.

To ani ne, ale sport ano. Sama sportuji často.

Ten přímý přenos před lety mi opravdu pomohl a pak i rozhovory na veřejnosti. Lehce nervózní před moderováním jsem, ale rozhodně to není tak, jako když mi bylo sedmnáct. Dnes moderuju akce i pro dvě stě tři sta lidí.

Já brala modeling jako nejlepší brigádu pro studentku. Soutěž miss bylo něco, co mi pomohlo tu brigádu vynést do lepších čísel. Kdyby měla stejný pohled, doporučila bych jí to. Ale kdyby se modelingem chtěla živit, moc bych nesouhlasila, není zde takový trh, aby se mohla uživit slušně. A odjet v šestnácti do zahraničí? Tam je pravděpodobnost úspěchu malá. Snažila bych se jí vysvětlit, aby myslela i na zadní kolečka.

Při moderování mi pomáhá představovat si v publiku někoho blízkého. A říkat to jemu.

Těm nejbližším.

Obojí je silně konkurenční prostředí. Ale modeling se s lékárenstvím propojovat nedá, zatímco šoubyznys ano. V lékárně pořádám preventivní akce pro veřejnost, které mají předcházet onemocněním. Tím, že mám známé jméno, přijde více lidí. Otvírá to dveře.

Krása je pomíjivá. A vše má svou daň. V něčem člověku usnadňuje život, v něčem naopak ztrpčuje. Na tomto poli panuje mnoho mýtů, například že krásná žena musí být hloupá. Bourat je je marné a navíc, proč to dělat, ať si každý myslí, co chce. Říká se, že žena odkvétá jako růže, ale já si myslím, že krása vykvétá zevnitř a postupně se vryje lidem do tváře. Ve stáří se vepíše do tváře, jaký ten člověk v průběhu života byl. Z výrazu obličeje se tohle pozná.

Ani ne. Mám pocit, že některé vrásky jsou hezké. Znám ženy, kterým sluší.

Ten nemám vyhraněný. Muž mě osloví svou energií a charismatem víc než tím, zda je blonďatý či černooký. Jeden přítel byl blonďák a druhý tmavý, v tom to vážně není.

Točím ještě seriál, ale odpočívat se také chystám. Budu sportovat. Opravdový relax pro mě jsou dny s blízkými lidmi.

Mám ráda hudbu, tu si pouštím často, nebo si i zahraju na piano. Ale na to se asi neptáte. Nemám čas chodit po nákupech, a tak nemohu ani ulítávat na šatičkách a kabelkách. Jinak utrácím nejvíc za cestování, které mi rozšiřuje obzory.