Jana Burdová: Bez nůžek zůstává kadeřník pouhým stylistou

Tuto soutěž jsem si vybrala kvůli propagaci svého kadeřnického studia, kvůli dobrému startu. Hairdressing Awards je jediná platforma, kde kadeřníci mohou soutěžit nezávisle. Bez ohledu na příslušnost ke značce, se kterou spolupracují. Druhé kritérium je, že soutěž má mezinárodní platnost. Odborná veřejnost ji zná a má svou váhu u nás i v zahraničí. A není to jen Evropa, ale celý svět.

Neznamená to, že se díky tomu automaticky prosadíte pracovně v zahraničí. K tomu titul nestačí. Ale kadeřníka to nasměruje na úplně jiné vnímání samotného oboru a motivuje ho to. Dnes mohu říci, že mě výhra hodně změnila nejen jako odborníka, ale i jako majitelku studia a lídra svého týmu. Zjistíte, o čem všem kadeřnický obor může být, a není to jen o klasickém stříhání, barvení, foukání. Ale jedná se o tvůrčí a výtvarnou práci, organizování a především marketing.

Titul Kadeřník roku změní hodně. Já jsem tím prošla třikrát. Poprvé, když jsem soutěžila a vyhrála, se otevřely určité pracovní možnosti. Tenkrát jsem jejich význam až tak nevnímala. Na začátku mi celý ten cirkus kolem soutěže a celebrit přišel spíš jako zábava. Teprve později jsem se naučila pracovat s tím jako s hodnotou. Dnes vím, že využívám všech příležitostí, které soutěž na nejvyšší úrovni přináší. A přeji si, aby to byla zase více zábava.

Kadeřník roku má jasná pravidla. Ne, že by se mi líbila (smích).

Ano, pokud zvítězíte třikrát, stáváte se členem Síně slávy, a tím pádem není možné startovat v režimu vlastní autorské kolekce. Například v Británii je toto členství považováno za absolutní vrchol kadeřnické práce. Můžete se účastnit soutěží jako porotce, můžete se podílet na organizaci, může soutěžit váš tým a vy si ponecháte supervizi. Zůstávám se soutěží v kontaktu, ale vlastní autorské kolekce přinášet nemůžu.

Na finálový galavečer připravuji vlastní kadeřnickou show, takže největší podíl tvůrčí práce směřuji právě tam. S týmem připravíme kolem dvaceti účesových forem, téma zatím neprozradím...

Na začátku jsem si připravovala kolekcí víc. Vzpomínám si, že při mé první účasti jsem se přihlásila do dámské i pánské kategorie a do kategorie avantgardní účes. Měli jsme s týmem přihlášených asi osm kolekcí, což je pro mě dneska nepředstavitelné. Bylo to možné jen proto, že jsme tenkrát nebyli zatíženi jinou prací, tak jsme si mohli dovolit věnovat se tomu naplno. Postupně jsem ubírala a soustředila jsem se na to, co mě baví, a to je avantgarda a klasická komerční dámská kategorie, která je především o dokonalém střihu. Je to zároveň hlavní soutěžní kategorie, ze které se dá vyhrát právě titul Kadeřník roku. Ač má kadeřničina hodně poloh, pořád je tam ten kořen, který zůstává, a tím je dobrý střih. Bez nůžek zůstává kadeřník pouhým stylistou.

Tím, že do týmu přijímám velmi mladé lidi, tak to opravdu můžu dobře posoudit. Klasická škola dá studentovi základ –aby pochopil, co to je pracovat ve službách. Naučí se tam základní pravidla práce a hygieny, ale že by se stihl naučit stříhat, to ani náhodou. Všechno se učí později od zkušenějších kolegů, pokud má to štěstí a dostane se do dobrého týmu. A samozřejmě jako každý jiný odborník se musí celoživotně vzdělávat, pokud nechce vařit jenom z toho, co se naučil ve škole. Ideálně by měly následovat kurzy a semináře.

Moji zaměstnanci začínají v jednodušších kadeřnických akademiích, jdou přes ty náročnější. Dnes už pracují na takové úrovni, že se v českých kurzech nemohou posunout. Učí se buď ode mne, nebo od kadeřnických specialistů, které zveme přímo k nám do studia. Další cestou vhodnou zejména pro orientaci v nových trendech je zahraničí. Zahraniční akademie jsou na vysoké úrovni, ne všechny, ale ty vybrané ano.

Mezi kadeřníky je někdy názorový rozpor. Někdo říká, technické stříhání ne, protože technika bourá kreativitu, někdo zase jede jen podle technického stříhání. Kvalita vychází s obojího. Musím znát důkladně technické stříhání a pak můžu být kreativní. Jedno bez druhého nejde. Tenhle princip platí vlastně v každém oboru.

To právě vyžaduje přesnost střihu. Každý vlas se počítá. Musí být střižen dle přesné koncepce, aby vám tohle umožnil. Pokud není, tak to jsou pak ty hodiny strávené každé ráno před zrcadlem, aby to nějak vypadalo.

Myslím, že celé tohle téma vzniká z častého přirovnávání vlasů a účesu k módním trendům. Trendy, to je přirozený vývoj. Ale je naprostý omyl domnívat se, že vlasy jsou něco jako oblečení. Že se každou sezónu objeví nový trend, kdy letí růžová, kaštanová atd. Vlasy jsou úžasným orgánem lidského těla a tak je třeba je vnímat. Jsou obrovským nositelem informace. Aby se člověk cítil dobře, vlasy musí splynout s jeho osobností.

Když si koupíme něco výstředního na sebe a nesedne nám to, tak si to sice občas vyzkoušíme, ale nevezmeme si to na sebe. S vlasy tohle nejde. Proto je potřeba pracovat s vlasovými trendy jinak. Kadeřník nemůže udělat větší chybu než vzít trend, tak jak je, a aplikovat ho na vás. Je nepravděpodobné, že se s novým vzhledem identifikujete. Nebude to totiž vycházet z vás. Profesionál musí nejen znát vlasové trendy, ale také chápat, v čem spočívají, a orientovat se v nich. Potřebuje znát svého klienta a vědět, jaká míra výstřednosti je pro něj přijatelná a jaká už ne.

To ne, ale vnímám poškozené vlasy. Když vidím někoho s velmi poškozenými vlasy, tak mě to okamžitě vnitřně zasáhne. Než si vůbec uvědomím, že se tím zabývám. Ale že bych posuzovala, co komu sluší, to vůbec ne. Naopak spíš bych věnovala pozornost inspiraci. Spíš nasávám, než bych měnila.

To je hlavní odlišnost našeho studia a práce mé a mého týmu. Specializujeme se na léčení poškozených vlasů a pěstování zdravých. Zdravé vlasy ženu v jakémkoliv věku neuvěřitelně omlazují.

Většina žen si podvědomě uvědomuje, že se vlasy mají lesknout a hýbat. A když jsou krásné a zdravé, tak to do světa signalizuje: jsem zdravá, žiju zdravý životní styl, a přidává to na přitažlivosti nebo půvabu. Paradoxně musím bohužel konstatovat, že nejhorší poškození nejsou ani tak z domácího barvení jako spíš ze špatných zásahů kadeřníků.

Občas se stane, že mi do studia přijde klient, který se delší dobu barvil sám. U domácího barvení nedochází k takovému stupni poškození vlasů, protože barvy v drogeriích nejsou dělané na to, aby zničily vlasy. U nich se počítá s neodbornou aplikací, mají své limity poškození, ale vlas nezničí. Když se doma například dlouhodobě barvíte na hnědo, vlasy vám zčernají. To je dané tím, že si nenatíráte jen odrosty, ale dáváte barvu většinou na celé vlasy omylem kvůli lesku a tím barva zčerná. To řešíme z domácího barvení nejčastěji. Ale ta úplně nejhorší poškození, která jsem viděla, jsou z toho, když se kadeřník rozhodl vlasy „pořádně“ odbarvit, zesvětlit a použil neúměrně silnou chemii.

Zdraví vlasů se pozná jednoduše podle lesku. Narušený vlas je matný, suchý. Když je nepoškozený vlas mokrý a natáhnete ho, tak se neulomí, nepřetrhne se. Jakmile mokrý vlas natáhnete jako gumičku a přetrhnete ho, má už zcela zničené vnitřní jádro, to znamená, že jsou rozpadlé proteinové vazby a vlas se dá z odborného hlediska považovat za zničený. Každé stadium se ale dá léčit vhodnou péčí. Nejpoškozenější vlasy jsou většinou odbarvené vlasy, na které klienti používají lak a ještě přes to používají žehličku. To jsou největší agresoři, kteří vlasy poškodí tak, že je lepší je nezachraňovat, ale zkrátit a začít pěstovat zdravé vlasy.

Hodně klientů za námi jezdí také s tím, že jim vlasy nikdy nedorostou. Dorostou. Opravdu musím říci, že každému, na kom jsme pracovali a komu jsme léčili vlasy, můžu slíbit, že dorostou. Pokud budeme dodržovat všechny zásady i prevenci, aby se nepoškozovaly. Mám hodně klientek ve věku kolem padesátky, které mají nádherné mladé vlasy a užívají si je. Věk nehraje roli.

Hormony mají na vlasy největší vliv. Mohou ve většině případů za rychlou změnu kvality vlasů a vlasové pokožky. Ne za poškození. Ale za to, že vlasy nedrží, nevypadají tak jako den předtím. V období, kdy jsou hormonální změny výrazné, například při výjimečném stresu, při hormonálních léčbách atd., je třeba počítat s tím, že se vlasy nechovají, jak bychom chtěli.

Nebyl to můj dětský sen. Dodnes mě baví moc věcí. Jenom to, že vím, že bych nestihla v nich být dobrá, mi brání, opustit kadeřnickou branži a jít dělat další obory, které mě zajímají. Jako architektura, psychologie nebo péče o děti a lidi, kteří se v životě dostali do nějaké nouze. Ráda bych poznala i jiné obory, ale samozřejmě když bych se ve čtyřiceti letech začala věnovat třeba architektuře nebo psychologii, tak si myslím, že bych nebyla takovým přínosem, jako když zůstanu u toho, co dělám už dlouho a dobře. Tyhle své koníčky se alespoň snažím nějak využívat ve svém oboru.

Někdy je to opravdu tak, že si klient přijede povídat. Samozřejmě se nemůže objednat na povídání, tak se objedná na střih. Pak celou dobu mé práce propovídá a na konci se mě zeptá – a, Jani, stříhala jste mne dnes? Tak se usměju a jsem ráda, že je mu lépe. To, že má zase super obnovený střih, zkrátka ocení až ráno při česání.